Návrat Grindelwalda

36.kapitola - Svatba

O pár měsíců později...

Pohled Tiny

Domlouvali jsme s Mlokem oddávajícího starostu. Obřad jsme chtěli uskutečnit na louce za Londýnem. Bylo to opravdu hezké a příjemné místo.

Při pomyšlení, že svatba se koná už zítra, mě přepadla nervozita. Snad se nic nepokazí.

S Queenie a Tauriel jsme vyrazily do jedné menší kavárny. Seděly jsme v rohu. Stoly tu od sebe byly oddělené silnými stěnami, každý tu měl své soukromí, což nám vyhovovalo.

Servírka nám přinesla objednané víno a odešla.

,,Tak," zvedla Tauriel svoji skleničku. ,,Na jednu bystrozorku jménem Tina Goldsteinová. Úžasnou sestru, kamarádku a především ženu, která mého bratránka dělá šťastným. A já jsem vážně hrdá, že jeho srdce patří právě jí."

,,Na zdraví!" usmála se Queenie a přiťukly jsme si.

Oknem jsem viděla měsíc v úplňku. Jako kdyby značil, že můj život je konečně celistvý. Věřila jsem, že je to dobré znamení.

Queenie byla ráno radostí celá bez sebe, že už je to tady. Po obědě mě zatáhla do pokoje, aby mě mohla upravit. Mlok byl odvedené do jiné části domu, kde mu s přípravou pomáhali Jacob a Theseus.

,,Netahám tě?" ptala se Tauriel, když mě česala.

,,Ne," odpověděla jsem. Měla jsem krátké vlasy, takže česání netrvalo dlouho.

,,Ještě by to něco chtělo," dumala Queenie a vytáhla hůlku. Švihla zápěstím a vytvořila mi malé vlnky. ,,Teď ještě nalíčit a bude to dokonalé," libovala si. Nalíčila mě lehce, věděla, že si na to nepotrpím.

,,Jsi nádherná!" rozplývala se sestra a Tauriel přikývla.

Po chvíli přišel čas na šaty. Byly jednodušší a přesto krásné. Byly ušité z bílé látky a na dlouhých rukávech měly lehké kvítky. Cítila jsem se v nich velice dobře.

Lodičky na nízkém podpatku byly už jen třešničkou na dortu. Byla jsem ráda, že si to děvčata tak užívaly, spíš jsem to vše přetrpěla pro ně, kdyby záleželo jen na mně, nepřeháněla bych to tak.

,,Co na to říkáš, Tínko?" přivedla mě Queenie k zrcadlu, abych se prohlédla. Musela jsem uznat, že jsem vypadala opravdu dobře. Mlok mi mnohokrát řekl, že jsem krásná, poprvé jsem nechápala, jak na to přišel. Ale když jsem se prohlédla v zrcadle, usmála jsem se na sebe. Možná, jen možná jsem skutečně nyní hezká byla.

Nikdy jsem se za krásku nepovažovala, a ani se o to nesnažila. Přijala jsem, že jsem zkrátka prostá. Queenie z nás dvou byla vždy ta hezčí, ta, kterou kluci vždy chtěli. Já měla pokaždé moc práce a na muže mi nezbýval čas, vlastně jsem nad žádným vztahem nikdy nepřemýšlela. Ale když jsem potkala Mloka, můj život se změnil.

Od smrti rodičů jsem si po mnoha letech připadala znovu úplná. Překonali jsme spolu tolik překážek, které naše pouto ještě více posílily. Byl to ten nejlepší muž, kterého jsem poznala. Byl ten pravý.

,,To je tak sladké," reagovala Queenie na mé myšlenky. ,,To víš, že je to ten pravý."

Sestra odstoupila a zvedla prst. ,,Takže..." pronesla dramaticky. ,,Jako správná nevěsta potřebuješ něco nového, něco starého, něco modrého a něco půjčeného."

Tauriel si ze zápěstí sundala náramek s drobným safírem. ,,Něco modrého a půjčeného. Ale vrátit, dostala jsem ho kdysi k narozeninám od strýčka Scamandera."