Návrat Grindelwalda

6.kapitola - Hospoda U Smradlavého skřeta

Pohled Tauriel

Naládovala jsem do sebe i zbytek Jacobovy snídaně. Po jídle nás čekala trocha čarování.

Zalovila jsem v kapse kabátu a vytáhla hůlku. Podívala jsem se na Tinu a mrkla na ni. ,,Jdeme na to," usmála jsem se.

Postupně jsme s Tinou rozšiřovaly prostor ve zdi. Práce nám šla rychle od ruky. Nejdřív jsme vykouzlily podlahu, poté stěny. Tina nám vyčarovala na každé straně postele. Já přidala noční stolky s lampičkou. Společně jsme nakonec vykouzlily dveře.

,,To by jsme měly," mnula jsem si spokojeně ruce a podívala se, jak se daří Mlokovi. Také byl hotov.

,,Super! Teď, když mě omluvíte, půjdu se trošku projít. A přitom se pokusím sehnat něco užitečného."

,,My jdeme taky," popadl Mlok svůj kabát. My ostatní následovali jeho příkladu.

V takovém houfu jsme se vydali do ulic Londýna. Každý jsme si rozdělili strany. Já si vydupala novou hospodu.

,,Buď opatrná, může se tam scházet různá cháska. Víš, jak to v takových podnicích chodí."

,,Neboj, bratránku. Dám na sebe pozor," slíbila jsem a s těmi slovy se přemístila.

Objevila jsem se u dřevěného domku. Málem jsem si rozbila ciferník, ale stihla jsem to ubrzdit. Holka, ty se lepšíš, pochválila jsem se a vykročila k hospůdce. Nad dveřmi vysel nápis: Hospoda U Smradlavého skřeta. Pán Bůh nade mnou a Merlin pode mnou, ať to neplatí doslova!

Zhluboka jsem se nadechla, vzala za kliku a vešla dovnitř.

Hospůdka opravdu nebyla moc velká. Měla sotva osmnáct stolů. Vybrala jsem si stůl vzadu v koutě, abych na sebe nepřitahovala pozornost, ale abych zároveň slyšela, o čem se ostatní baví. Třeba někdo ví, kde je Grindelwald.

Cestou jsem ještě čajzla něčí noviny, sedla si a dělala, že čtu. Přitom jsem napínala uši.

,,Vítejte U Smradlavého skřeta, co si dáte?" přistoupila ke mně silná servírka s havraními vlasy.

,,Kakao by bodlo, děkuji," objednala jsem si a rovnou jí nasypala peníze. Za minutku u mě stál hrnek. Nasála jsem sladkou vůni a trochu si usrkla.

,,Slečno, je tu volno?" zjevil se u stolu muž ve společenském obleku. Přikývla jsem. Náhle se ozvalo zalapání po dechu.

,,Scamanderová," vydechl a mně došlo, kdo to je.

,,Grimson," vykulila jsem oči a odložila noviny. Grimson na mě civěl jako na zjevení.

,,Slečno Scamanderová, co tady děláte?"

,,Na to bych se chtěla zeptat já vás. Máte za úkol tady někoho polapit?" vychrlila jsem a snažila se skrýt znechucení v mém hlase. Tohohle chlapa jsem nesnášela.

,,Kdepak! Mám za úkol zjistit nějaké informace o Grindelwaldovi," prohlásil pyšně.

Začala jsem se uculovat. ,,Vy jste ten pravý!" vykuckala jsem ze sebe mezi salvami smíchu. Což ho naštvalo.

,,Já jsem náhodou člověk, který ho skoro dostal!" vyprskl.

,,Dáte si něco, pane?" přišla k nám zase ta servírka.

,,Sklenici piva, děkuji," odbil ji Grimson a naklonil se ke mně blíž. Do nosu mě udeřil jeho smrdutý dech. Čistí si vůbec zuby? Možná by ten podnik měli přejmenovat na: U Smradlavého Grimsona.

,,Já jsem na rozdíl od mladšího Scamandera bystrozor, slečno Scamanderová!" syčel. ,,Kde vlastně je?"

,,Kdo?" dělala jsem blbou.

,,No váš bratranec! Co by jste tady jinak hledala?!"

,,Mlok tu není," odpověděla jsem. ,,Jsem tady sama."

,,Jak jako sama? Ani váš starší bratranec tu není? Vždycky jste vy tři bývali spolu," mračil se.

,,Mlok i Théseus jsou doma. Mají na práci důležitější věci, než slídit po vašich informacích o tom černokněžníkovi."

Jedno mé oko zabloudilo na časopis, který byl položený na baru. Div mi nevypadlo. Zároveň jsem po přečtení jednoho titulu nechtěně vyprskla kakao na košili Grimsona.

,,Co děláte?!" štěkl a začal si kapesníkem utírat skvrnu.

Já ho už ale neposlouchala. Dřív, než si stačil časopisu všimnout, jsem ho stihla sbalit a ukrýt pod kabát.

,,Promiňte, musím běžet. Hezké odpoledne, Grimsone," zavolala jsem. ,,Jo a mimochodem," otočila jsem se,,,táhne vám z tlamy." Poté jsem vyběhla ven, pronásledovaná zvědavými pohledy.

Ani jsem se mu neomluvila za tu poprskanou košili.