Návrat Grindelwalda

9.kapitola - Cesta do Brazílie

Pohled Tauriel

Domů jsme dorazili večer. Byla jsem za to ráda. Můj žaludek se dožadoval večeře a unaveně jsem zívala. Nečekala jsem, že mě Galleon tolik vyčerpá. Ale ten pohled na Grimsona za to stál. Akorát asi několik dní nevyjdu z domu. Tohle mi nikdy neodpustí a určitě se mi bude chtít pomstít. A já doufám, že nic nevymyslí a bude línej. 

V chodbě jsem ze sebe shodila kabát a pověsila ho na věšák. Mlok šel udělat večeři. 

Zazívala jsem, sedla si na židli a založila si ruce za hlavu. Jediné, co mě teď kromě jídla lákalo, byla vidina postele.

Mlok na stůl postavil hrnky s čajem a namazané chleby. Hladově jsem se zakousla do největšího. Spořádala jsem tři a vyžahla celý hrnek.

Po večeři jsme si balili věci na cestu. Když jsme měli hotovo, Jacob se chystal jít do koupelny.

,,Tak to moment," drapla jsem ho za límec a přitáhla zpátky. ,,Dámy mají přednost." Vytáhla jsem hůlku a přetáhla si k sobě svoji hygienickou taštičku. 

Vešla jsem do koupelny a zalezla do sprchy. Slastně jsem přimhouřila oči, když na mě dopadly první kapky teplé vody.

Po půl hodině jsem vylezla, zabalila se do ručníku a šla do pokoje. Natáhla jsem na sebe pyžamo a hodila sebou na postel. Ani jsem se nenamáhala přikrýt.

Usínala jsem s pomyšlením, že to byl fakt skvělý den. Že Grimson dostal, co si zasloužil. A že jsem v Galleonu opravdu dobrá. Teď se ještě jako správná čarodějka naučit přemisťovat bez pádů. Tohle bude ještě těžké.

Pohled Jacoba

Druhý den jsme Mlokovi pomáhali s péčí o zvířata. Užasle jsem se kolem sebe rozhlížel. Už jsem tady byl, ale měli jsme na spěch. Teprve teď jsem si to mohl pořádně prohlédnout.

Sklep byl obrovský. Řada schodů vedla k různým obydlím, kde žilo několik zvířat. Dole uprostřed stála kůlna, podobná té v Mlokově kufru. A nacházelo se tady i velké jezero s Hastrmancem.

Zrovna jsme s Mlokem krmili Okamie, když jsem si všiml, že někdo chybí.

,,Kde je Tauriel?" zeptal jsem se. Bylo divné, že zrovna ona tady není. 

,,Ještě spí," odpověděla Tina.

,,Mám ji jít vzbudit?" nabídl jsem se.

,,To bych nedělal," upozornil mě můj přítel. ,,Tauriel sice jen málokdy mívá špatnou náladu, ovšem, když ji někdo vzbudí bezdůvodně, dokáže být pěkně protivná. A v takové chvíli je lepší se jí obloukem vyhýbat."

,,Takže jinými slovy: , Nebuď, nebo se zítřka nedožiješ."

Mlok se zasmál. ,,Tak nějak."

,,Jestli si myslíte, že vás neslyším, tak se mýlíte!"

Leknutím jsem se otočil. Za mnou stála Tauriel a vrhala na nás naštvané pohledy. Ale cukaly jí koutky.

,,Mimochodem, Mloku, co Theseus? Přijal pozvání na oběd?"

,,Jo," kývl. ,,Říkal, že přijde rád."

,,Bezva," usmála se a sebrala mi sklenici se šváby. ,,Dej to sem, Jaku, ať je to rychlejší. V pět nás náš muž očekává na útesech a jestli přijdem pozdě, máme smůlu."

,,Cože? Jak  jsi mi to řekla?"

,,Jaku," zopakovala.  ,,To je zkráceně Jacob."

,,Tak mi tak neříkej," zamračil jsem se.