Návrat Grindelwalda

22.kapitola - Vítězství

Pohled Jacoba

,,Co zvířata?" Mlokovi se přes noc ulevilo. Susan ho zkontrolovala a oznámila, že horečka ustoupila. I tak si ale musel alespoň ještě jeden den poležet v posteli.

,,Je to vůbec možný?" Tauriel kroutila hlavou. ,,Místo, aby se ptal, jak je na tom on sám, tak se nejdřív zajímá o své tvory."

Klekla si ke kraji postele a usmála se. ,,Žádný strach, bratránku. My se ti o ně postaráme. Mimochodem, někdo tě chtěl vidět." Z ramene jí seskočil Větvík, který se dosud skrýval pod dlouhými vlasy a cupital po dece.

,,Větvíku!" Mlokova tvář se rozzářila a natáhl zdravou paži. Zelený tvoreček mu skočil na hřbet ruky a zaštěbetal.

,,To víš, že mi je už líp. Neboj, zítra budu v pořádku."

,,Susan rozhodne, jestli budeš v pořádku," opravila ho Tauriel.

,,Myslím, že ležení v posteli není nutné," odporoval. Nebyl zvyklý celý den lenošit.

,,Je nutné, protože máš být v klidu. Jed ti sice z těla díky bylinkám skoro vyprchal, ale i tak ho v sobě ještě máš dost na to, aby se při prudčím pohybu znovu rozšířil."

,,Já ale nejsem sám, kdo byl zraněn. Co třeba tvoje tvář?" podíval se Mlok na náplast, kterou měla Tauriel na líci.

,,To nic není. Je to jenom škrábnutí, nepotřebovala jsem ošetřit," usmála se.

,,Muselo to přeci bolet."

,,Jenom to trochu štípalo!" prskala vztekle. ,,Proč mi nevěříš ty, ani ten Theseus, sakra?!"

,,Vážně je ti líp, Mloku?" zeptal jsem se a sjel zamračeným pohledem zavázanou ruku. ,,Tahle výprava tě přišla vážně draho."

,,V minulosti jsem na tom byl hůř, Jacobe. Ale dostal jsem se z toho a uzdravím se i teď. Kde je vlastně Queenie?" rozhlédl se.

,,Queenie odešla ven před chaloupku. Hrozně si to všechno vyčítá. Tina je u ní," odpověděl jsem.

,,Běž za ní, Jaku. My to tu zvládneme," řekla Tauriel a pustila se do převazování rány.

,,Dobře," vstal jsem a zamířil ven.

Queenie seděla na zemi a hlavu měla složenou v dlaních. Tina jí hladila po zádech.

,,Zlato," klekl jsem si a jemně jí odtáhl ruce z očí. Po tváři jí tekly slzy. Sedl jsem si a přivinul si ji do náruče. Pomalu jsme se kolébali tam a zpátky.

,,Neplakej," tišil jsem ji.

,,Jacobe, je mi to všechno tak moc líto," vzlykala mi do ramene. Prsty mi pevně svírala košili.

,,To je dobrý, lásko. To je dobrý."

,,Ne, to není. Přešla jsem k němu, protože sliboval, že až se dostane k moci, kouzelníci si budou moct vzít, koho chtějí. I nečara. Nevím, co jsem si v té Paříži myslela, způsobila jsem ti takovou bolest. A ostatním taky. Kvůli mně jste se v tom zatraceném chrámu ocitli v nebezpečí. Nikdy si to neodpustím."

,,Queenie, nevyčítej si to. Dostali jsme se ven, nikdo nezemřel. A důležité je, že můžeme být zase spolu."

,,Jacob má pravdu, Queenie," snažila se ji uklidnit i Tina. ,,Nemohla jsi přeci vědět, že tě takhle využije."

,,Kdybych se k němu nepřidala, nic z toho by se vůbec nestalo!"

Zvedl jsem jí bradu a podíval se do jejích krásných očí. ,,Queenie, poslouchej. My ti odpouštíme. Všichni tě mají rádi a já tě moc miluju. Je pravda, že to, co se stalo v Paříži, nás asi bude provázet celý život. Ale tvoje milé, trošku ztřeštěné, pravé já, které jsem poznal v New Yorku, a do kterého jsem se zamiloval, se ke Grindelwaldovi nikdy nepřidalo. Přidala se k němu zoufalá žena, co měla pocit, že ji všichni opustili a neviděla jiné východisko. A ty nejsi ona, rozumíš?"

Zamrkala a pak se usmála.

,,Myslím to vážně," setřel jsem ji z tváří slzy.

,,Já vím, Jacobe," poklepala si na spánek, abych pochopil. Přitiskla se ke mně a zašeptala: ,,Taky tě miluju."

,,Myslím, že je to dobré." Susan další ráno zkontrolovala Mlokův stav a zavěsila mu zraněnou ruku do šátku, který měl uvázaný kolem krku. Vypadalo to, jako kdyby ji měl zlomenou.

,,Jak dlouho to musím mít?" ptal se a nedůvěřivě se na šátek díval.

,,Tři dny, protože ta ruka si potřebuje odpočinout. K tvému štěstí tě to nijak moc neomezuje, protože jsi pravák."

,,Levou rukou se ale i tak dělá plno věcí," uhnul pohledem někam mimo. Jak pro mého přítele typické gesto.

,,Promiň mi to, Mloku," špitla Queenie, která dosud ukrývala tvář v mém rameni.

,,Ty za to přece nemůžeš," řekl.

,,Kdybych nebyla tak pitomá, nikdy by se ti to nestalo."

,,Nemůžeš si to přece do nekonečna vyčítat," prohodil Samuel. ,,Všichni jsme to přežili, tak dobrý, ne? Radujme se, veselme se!"

,,Ach, děvenko, postavila jsi jen své největší přání nad všechno ostatní," přešla Susan k nám a znovu převázala Queenie dlaň. ,,Zaslepilo tě to a byla jsi ochotná se kvůli tomu přidat na temnou stranu, protože sis myslela, že ti přání vyplní. Tvoje sestra a přátelé ti to ale odpustili, a to je moc důležité. Dokazuje to, že máš kolem sebe úžasné lidi a milovaného muže, kterým na tobě upřímně záleží. A takové štěstí jen tak někdo nemá. Navíc, každý někdy sejde mimo cestu a ztratí se. A dřív nebo později si každý uvědomí, že udělal chybný krok a znovu najde správný směr."

Susan se na Queenie mile usmála a pohladila ji po tváři. ,,Občas musíme udělat chybný krok, abychom pochopili, kudy vede ta správná cesta."

Přivinul jsem si svoji dívku k sobě a srdce se mi zaplavilo radostí, když se zase usmála. Věřil jsem, že nakonec bude vše v pořádku a vrátí se ta milá dušička, kterou si všichni musí zamilovat.

Chvíli jsme tam stáli mlčky, když mě najednou napadlo: ,,Co Léčitelův svitek?"

Samuel povytáhl jedno obočí. ,,A co s ním?" vypadlo z něj.

,,Jednalo se o magický artefakt vašeho kmene. Šli jsme do chrámu, abychom našli Queenie a zabránili Grindelwaldovi ho získat. Mohl být váš, ale já ho zničil. Nedivil bych se, kdyby jste na mě byli naštvaní. Ale na moji obranu musím podotknout, že jsem nepřišel na jiný způsob, jak Susan zachránit."

Samuel se lehce usmál. ,,Upřímně, byl jsem na tebe naštvaný. Jenže pak jsem si to znovu přehrál v hlavě a došlo mi, žes opravdu neměl na výběr. Řekl bych, že ten prevít by mámu zabil, i kdybys mu to dal. A možná i nás ostatní. Takhle svitek shořel a my si teď opravdu můžeme být jistí, že nepadne do nesprávných rukou. Kvůli němu náš kmen zahynul."

,,Můj syn má pravdu. Já jsem ráda, že je ten svitek pryč. Každému, kdo o něm věděl stejně jen přinesl neštěstí."

,,Hrozně mě štve, že Grindelwald opět upláchl," ozval se Theseus, který byl až doteď potichu. ,,Nedostali jsme ho zpátky za mříže, kam patří. Spravedlnost znovu splakala nad výdělkem."

Tina se na něj otočila. ,,Můj otec mi vždycky říkal, že výhra a prohra kráčí s kariérou bystrozora ruku v ruce. Ne všechny zločince chytíme tak, jak si naplánujeme. Ale podle mě Grindelwald tak úplně nevyhrál. Utekl, to jistě, ale my nakonec našli Queenie a dostali ji z jeho spárů. Je v pořádku a to je pro mě nejdůležitější."

,,Na každého jednou dojde," mávla rukou Susan. ,,A věřím, že Grindelwald jednou dostane to, co si zaslouží - doživotní vězení."

Udělal jsem pár kroků dopředu a táhl s sebou Theseuse. Všiml jsem si, že Tauriel stojí vedle mě, a tak jsem ji popadl taky. Překvapeně vyjekla. Ujistil jsem se, že jsme tu všichni a navzájem jsme se objali. Dávali jsme přitom pozor, abychom Mlokovi nezmáčkli zraněnou ruku. Připomínali jsme velké klubíčko.

Láskyplně jsem na Queenie pohlédl a políbil ji.

,,Takže jsme to doopravdy vyhráli," zasmál jsem se. ,,Na celý čáře!"