Návrat Grindelwalda

18.kapitola - Grindelwald na scéně

Pohled Tauriel

Brána se zavřela a já zůstala sama proti tomu mizerovi, co si dovolil útočit na Mloka. Doufala jsem, že pokud ho neporazím, alespoň ho zdržím, a přátelé získají dost času na to, aby dohonili Grindelwalda.

,,Děláš svým kamarádíčkům anděla strážného? Škoda, že ti budu muset utrhnout křídla," šklebil se a nepřestával po mně metat kouzla. Já mu jeho útoky vracela.

,,Nevím, jestli tvé rozhodnutí zůstat tu a čelit mi, je neskutečně odvážné, nebo neskutečně hloupé," ukončil vrhání kouzel a kleteb. Místo toho na mě ukázal hůlkou jako na nějaký přírodní úkaz a velkou rychlostí z její špičky proti mě letěl stříbrný paprsek. Okamžitě jsem mávla svojí hůlkou, ze které taky vyrazil paprsek. Oba se uprostřed srazily a přetlačovaly se, chvíli měl navrch soupeřův, chvíli můj.

Chodbu kromě loučí osvětlovaly naše hůlky. Paprsky se praly s takovým zápalem, až protivníkovi odlétl klobouk a světlé vlasy mu poletovaly ve vzduchu. Cítila jsem, že i mé vlasy vlály.

,,Ovečka se snaží vyprostit vlkovi z tlamy, škoda, že se jí to nepovede. Vlk už za okamžik zvýší svůj smrtící stisk."

,,Jen aby to nakonec nebyl vlk, kdo se odplazí," sykla jsem a zaťala zuby.

Paprsky do sebe naposledy narazily a s výbuchem zmizely. Výbuch našimi těly mrštil dozadu. Narazila jsem zády na vrata brány a sjela po nich na zem. Přitom jsem se tváří lehce škrábla o klepadlo. Sykla jsem bolestí a spolkla nadávku, která se mi drala na jazyk.

Muž se na rozdíl ode mě stihl zvednout a zaútočil další kletbou. Nezbývalo nic jiného, než sáhnout po obraně.

,,Protego!" Kouzlo účinkovalo a dalo mi čas, abych se postavila.

Věděla jsem, že takhle dlouho už to nemůže pokračovat. Na obou z nás se podepisovala únava, musela jsem to ukončit buď já, nebo on.

Prudce máchal rukou a vysílal jedno kouzlo za druhým. Mně se dařilo je hůlkou odrážet a vracet mu je.

,,K čertu s tebou!" zařval a já dostala nápad. I když to možná bude nefér.

,,Avada..."

,,U Merlinových vousů, pozor!" zakřičela jsem a ukázala za něj.

Stalo se, v co jsem doufala. Pokud někdo upozorní na možné nebezpečí, člověk se instinktivně otočí. Můj soupeř se ohlédl přes rameno a to byla moje chvíle.

,,Expelliarmus!" švihla jsem zápěstím a hůlka mu vyletěla z ruky. Opsala ve vzduchu oblouk a přistála mi k nohám. Sehnula jsem se a zvedla ji.

Kouzelník se vteřinku zmateně díval do prázdné dlaně a pak do mě zabodl pohled, který byl plný vzteku.

,,Ty! Ty jedna..."

,,Mrcho?" dokončila jsem za něj a mile se zazubila. ,,Já vím. Nejsi první, kdo mi to říká. A teď, když mě omluvíš, musím najít ostatní. Petrificus Totalus!" namířila jsem na něj hůlkou a můj protivník se zaduněním padl na záda jako prkno.

Nyní jsem měla jistotu, že mě nebude pronásledovat. Ovšem byla tu možnost, že ho někdo najde a vrátí mu hůlku, jestli ji jen tak hodím stranou. Neměla jsem ale to srdce ji zlomit, a tak jsem si klacík strčila do kapsy a ukázala protivníkovi záda. 

Nastal čas jít.

Přikročila jsem k bráně, přiblížila k ní ústa a řekla: ,,Upír." Vzala jsem za klepadlo a zabouchala. Brána se otevřela a já tak mohla pokračovat dál.