Návrat Grindelwalda

19.kapitola - Svitek

Pohled Mloka

Hleděl jsem na scénu před sebou a měl nutkání protřít si oči. Můj zrak odmítal uvěřit tomu, na co se dívá. Queenie působila tak zranitelně v těch provazech. Ležela nehybně u nohou Grindelwalda jako padlé zvíře.

Myslel jsem si, že ji chtěl mít na své straně proto, aby mu četla myšlenky soupeřů. Ale že bude chtít Queenie využít k získání svitku, to mě ani ve snu nenapadlo. Proč? Za co jí kdo trestá?

Můj šok ovšem nebyl nic v porovnání s tím, jak zareagoval Jacob. Vteřinku nevěřícně zíral na bezvládné tělo své milé a pak vyběhl z úkrytu. Stihl to dřív než ho Samuel zarazil.

,,Ne!" křičel a zastavil se mezi sloupy. ,,Přestaňte!"

Dav utichl a Grindelwald otočil hlavu směrem k mému příteli. Ve tváři se mu objevilo překvapení, které ale během pár vteřin zmizelo. Místo toho nasadil klidný výraz.

,,Pane Kowalski," oslovil ho milým hlasem. ,,Kde se tu berete? Jak jste nás našel?"

,,Do toho vám nic není!" odsekl Jacob. Pěnil vztekem, takového jsem ho ještě nezažil.

,,Není třeba být hned hrubý," zvedl Grindelwald ruce v uklidňujícím gestu. ,,Mimochodem, určitě tady nejste sám. Sám jste se až sem dostat nemohl. A pokud si dobře vzpomínám, rozuměl jste si se Scamanderem."

Čaroděj udělal pár kroků směrem ke sloupům. ,,Pane Scamandere, když je tu váš mudlovský přítel, určitě jste tady taky. A vsadím se o cokoli, že mě teď dobře slyšíte. Ukažte se, starý brachu. I vaši společníci, pokud nějaké máte. Nechtějte, abych vás vyvedl násilím."

Zhluboka jsem se nadechl, věděl jsem, že nemáme na vybranou. Pomalu jsme s ostatními vystoupili z úkrytu. V ruce jsem svíral hůlku a postavil se po boku Jacoba.

Grindelwald si nás prohlížel jako exponáty v muzeu, a když přemístil pohled na Tauriel, Samuela a Susan, povytáhl jedno obočí. ,,Vida, vás ještě neznám. S kým mám tu čest?"

,,Jmenuji se Tauriel Scamanderová. Jsem Mlokova sestřenice," představila se Tauriel.

,,A já jsem Samuel a tohle je má matka Susan. Jsme posledními členy kmene Lazarů, který jste vyvraždil!"

,,Vida, tak přeci všichni z kmene nevymřeli. Škoda, že už vás nepotřebuji. Našel jsem svitek i bez vaší pomoci, jak jste si mohli všimnout."

,,Nechte moji sestru jít!" křikla Tina.

,,Ach, nechal bych ji jít, ale určitě jste to slyšeli. Krabičku nelze otevřít bez krve nitrozpytce. A bohužel ji pak ještě budu potřebovat. Víte, už od mého útěku z vězení se mi v hlavě rodil plán, jak Queenie získat. A vy, slečno Golsteinová, jste mi to velice ulehčila, když jste odjela do Paříže. Ztratila jste se jí tam a ona vás nemohla najít. Byla jako zoufalé štěně vyhozené na ulici. A já jí jako správný muž nabídl pomoc a střechu nad hlavou."

,,Je mi z vás špatně," řekla Tauriel s odporem.

,,Pusťte to děvče. Copak v sobě nemáte kouska citu?" zeptala se Susan.

,,Je mi vás líto, Grindelwalde," pokračovala. ,,Takoví lidé, co prahnou po moci jako vy, nemůžou být nikdy šťastní. Protože jakmile moc okusí, stane se pro ně drogou, po které neustále baží. S každou dávkou chtějí víc a víc a nakonec se jim vše rozpadne. Nezbyde jim vůbec nic. A vaši matku lituji ještě víc."

,,Co s tím má společného moje matka?"

,,Tak jako každého z nás vás nosila v břiše a porodila v bolestech. A co nakonec zjistila? Že pod srdcem celou tu dobu nosila takovou zrůdu. Stojí to za politování, nemyslíte?"