Návrat Grindelwalda

35.kapitola - Prsten

Pohled Mloka

Vrátil jsem Hrabáka zpět do hnízda a sebral prsten ze země dřív, než si Tina stihla pořádně prohlédnout, co to je. Pevně jsem ho stiskl v dlani.

,,Co to bylo?" zeptala se Tina. ,,Co mu to vypadlo z vaku?"

,,Nic... to... já..." koktal jsem a rudnul. U Merlinových vousů, co teď?

Tina ke mně přistoupila. ,,Ukaž mi to," prosila.

Zavřel jsem oči. Nádech, výdech. Nádech, výdech. S posledním nádechem jsem oči otevřel a pomalu uvolnil sevření. Rozvinul jsem prsty jeden po druhém a odhalil prsten.

Byla to mistrovská práce. Prsten byl vyrobený z bílého zlata. Uprostřed se leskl safír a po stranách byly dva menší kameny. 

Tina si prsten prohlédla. ,,Je to moc hezký prsten. Ale proč jsi najednou nervózní? Komu patří?"

,,Není... tedy... on," mumlal jsem. ,,Není ničí. Ano, to jsem chtěl říct. Nikomu nepatří."

,,Co tím myslíš, že nikomu nepatří? Něčí přeci být musí."

,,Ne...to je... to je nemožné," dostal jsem ze sebe.

,,Dobrá, možná ten prsten Hrabák ukradl z nějakého obchodu, takže nikomu nepatří, ale v tom hnízdě jsou stovky ukradených věcí, které mu necháváš. Pokud by nebyl ničí, tak bys mu ho taky nechal. Někomu prostě patřit musí," trvala Tina na svém.

,,Já... je můj," přiznal jsem nakonec. ,,Koupil jsem ho, když jsem pro tebe vybíral řetízek."

Tina se na mě zvědavě dívala. ,,Cože?" Na jejím obličeji bylo poznat, že neví, co se děje. Snažila se zpracovat to, co jsem řekl. Po pár vteřinách se však v jejích očích zračilo, že přišla na jeden důvod, proč jsem ho koupil. 

Přesto mi položila otázku: ,,Proč bys kupoval prsten?" 

,,Já... já nevím. Chci říct... já vím," koktal jsem. ,,Viděl jsem ho v obchodě a okamžitě jsem si na tebe vzpomněl. Musel jsem ho koupit, nemohl jsem si pomoct. Já... nevěděl jsem, jestli ti ho mám dát dnes nebo až jindy. Ale chci."

,,Mloku, co to říkáš?"

Zíral jsem na prsten ve své dlani. Sevřel jsem ho v prstech a začal si s ním nervózně hrát. 

,,To, co říkám, je..." Odmlčel jsem se, abych si srovnal myšlenky. ,,Miluji tě, Tino, a koupil jsem tenhle prsten, protože jsem doufal, že by sis mě jednou chtěla vzít. Bál jsem se tě teď zeptat, jelikož jsem si myslel, že je moc brzy a ty možná nebudeš připravená na takový závazek, ale já... já bych si tě opravdu chtěl vzít. Nikdy tě nechci ztratit tak, jak jsem tě málem ztratil kvůli tomu časopisu. Vím, že pravděpodobně nejsi připravená a já to chápu a..."

Tina mi nedovolila dokončit větu. Objala mě kolem krku a její rty vyhledaly ty mé. Zamotala prsty do mých vlasů, aby si mě přitáhla blíž. Oplatil jsem jí polibek, mé paže byly obtočené kolem jejího pasu. Nevěděl jsem, kolik času uplynulo, když jsme se kvůli nedostatku vzduchu od sebe odtrhli.

,,Znamená to, že..." začal jsem.

,,Ano," přikývla Tina. Její oči byly skelné, jako by každou chvíli měly začít plakat. ,,To znamená, že bych si tě ráda vzala, Mloku."

,,Ty bys vážně chtěla?" zeptal jsem se nevěřícně.

Zasmála se a znovu mě políbila. ,,Samozřejmě, že ano. Miluji tě víc, než kohokoli předtím. Jsi jediný muž, se kterým chci strávit život."

,,Miluji tě, Tino," řekl jsem a vtáhl ji do dalšího polibku. Když jsme se od sebe konečně odtrhli, zvedl jsem prsten.

,,Můžu?"

,,Jistě," přikývla Tina. Nabídla mi levou ruku a já jí prsten navlékl na prsteníček. Pak jsem ji objal. Přitiskla se ke mně a položila mi hlavu na rameno. Stáli jsem tam tak několik minut, ani jeden z nás se nechtěl pohnout. 

,,Asi bychom se měli vrátit," řekl jsem nakonec, ač nerad. ,,Mohli by se začít divit, kde jsme."

Tina neochotně souhlasila. ,,Pojďme."

Vydali jsme se zpátky po schodech nahoru. Než jsme vstoupili do obýváku, vzal jsem Tinu za ruku. 

Queenie vzhlédla od hrnku s kakaem. ,,No?" zeptala se. Její pohled se zastavil na našich rukách. Určitě o tom prstenu celou dobu věděla.  

Navzájem jsme na sebe s Tinou pohlédli a usmáli se. Pak jsme se obrátili k ostatním a Tina zvedla levou ruku, aby Queenie ukázala prsten. Nitrozpytka zalapala po dechu a vyskočila na nohy. Rozeběhla se přes celou místnost, přitom málem porazila mého bratra, a oba nás objala.

,,Ano!" vypískla. ,,Konečně! Konečně! Konečně!"

,,Co se děje?" zeptal se Jacob ze svého místa na kanapi.

Queenie se otočila. ,,Moje sestra se bude vdávat!" zvolala.

,,Vážně?" Jacob se vyškrábal na nohy. ,,Vy dva se budete brát?"

Přikývl jsem.

,,Páni! Tak to gratuluji!" přiřítil se k nám a také nás objal.

,,Já věděla, že nakonec potkáš tu pravou," usmála se Tauriel.

,,Můj malý bráška se bude ženit. Pojď sem," přešel ke mně Theseus, který si pevné objetí samozřejmě nenechal ujít.

,,Kdy to bude?" ptal se Jacob zvědavě. 

,,O tom jsme ještě nemluvili," přiznal jsem. ,,Ale mohu vám říct, že jste všichni srdečně zváni."