Návrat Grindelwalda

26.kapitola - Třešeň

Pohled Mloka

,,Theseusi, to je nádherné místo." Od našeho návratu uplynuly tři dny. Bratr navrhl, abychom se šli naposledy rozloučit s Letou, když jsme to předtím nestihli.

Přemístili jsme se do krásného údolí na okraji Londýna. Bylo obklopeno lesem a skrz stromy pronikalo sluneční světlo. Slyšel jsem i tiché šumění potoka. Uprostřed údolí se nacházel palouček, kde stála třešeň. Díky kouzlu i mimo dobu kvetení na ní omamně voněly krásné růžové květy. Její větve se pohybovaly v mírném větru.

,,Ano, souhlasím. Je tady krásně. Leta tohle místo milovala, rádi jsme sem spolu chodili. Dokonce jsem ji právě zde požádal o ruku." Theseusův hlas se chvěl. Letu moc miloval, chtěl si ji vzít a nakonec to dopadlo takhle.

S Tauriel jsme ho objímali, já stál po jeho levém boku, ona po pravém. Těšilo mě, že i Tina, Jacob a Queenie se k nám připojili. Společně jsme si prohlížely malý pomníček, který Theseus postavil u kmene třešně.

Na pomníčku bylo zlatým písmem napsáno: 

Leta Lestrangeová

1897 - 1927  

sestra - přítelkyně - snoubenka

Stále s námi.

,,Moc tě milovala," řekl jsem Theseusovi a položil mu ruku na rameno.

,,Já ji také miloval," usmál se bratr smutně. ,,Nikdy na ní nezapomenu."

,,Její život nebyl procházka růžovou zahradou," koukl jsem na pomník. ,,Rodina Lestrangů není v kouzelnické komunitě moc oblíbená a kvůli tomu ji spolužáci na škole mezi sebe nepřijali. Oba jsme byli odlišní a nezapadali jsme tam. Vlastně díky tomu jsme se spolu spřátelili. A navíc celá dlouhá léta musela žít s pocitem viny. V Paříži udělala tu nejobětavější věc jakou může člověk udělat. Doufám, že je na lepším místě, kde ji už nic netrápí."

,,Byla jsem moc ráda, že jsi se s ní spřátelil," přiznala Tauriel. ,,Sice jsme chodili na stejnou školu, ale já byla z mladšího ročníku, měla jsem jiný rozvrh, takže jsem s tebou nemohla pořád trávit čas. Jenže když tvor, kterého vypustila, ohrozil studenta na životě, a ty jsi vzal vinu na sebe, dlouho jsem se zlobila. Na tebe, že ses nechal vyloučit místo ní, a hlavně na Letu, která to všechno spískala. Ale nakonec jsem jí odpustila. Dokázala být sice zlomyslná, ale každý máme temné stránky. Budu na ni vzpomínat jen v dobrém. Navždy pro mě zůstane jedním z nejlepších lidí, jaké jsem kdy poznala."

,,Určitě došla zaslouženého klidu," řekla Tina. ,,Já tomu věřím."

Zůstali jsme v údolí celé hodiny. Povídali jsme si, občas ukáply slzy. Ale když se slunce klonilo k západu, a my rozhodli, že je čas jít, vzpomínali jsme na Letiny skopičiny a třešeň opouštěli se smíchem na rtech.

Leta by to tak chtěla.

Hodiny odbily sedm a děvčata se rozhodla uspořádat dámskou jízdu. Tauriel chtěla Tině a Queenie ukázat město.

,,Dávejte na sebe pozor," houkl Theseus ke dveřím.

,,Neboj, jsme tři, žádný zločinec si na nás netroufne," mrkla na něj Tauriel a zmizely.

,,A co budem dělat my?" ozval se Jacob.

,,Můžem si jít sednout někam na skleničku," navrhl Theseus. ,,Vím o nejlepší hospůdce v Londýně."

,,Mudlovská nebo kouzelnická?" zeptal se můj přítel.

Bratrovi zablesklo v očích. ,,Uvidíš!" Než jsem se nadál, čapl nás za ruce a přemístili jsme se.

Trvalo to sotva pár vteřin a najednou jsme stáli v nějaké místnosti. Okamžitě jsem poznal, kde jsme.

,,Co je tohle za místo?" rozhlížel se Jacob s úžasem na tváři.

Theseus mu dal ruku kolem ramen. ,,Tohle je, příteli, Děravý kotel. Nejlepší kouzelnická hospůdka v Londýně."

Téměř každý stůl byl plný. V koutech seděli zamilované páry a pochutnávali si na koláčích. Velké skupiny přátel se mezi sebou hlasitě bavili a popíjeli Hihňavou vodu.

,,Támhle vzadu je volný stůl," všiml si Theseus a vedl nás k němu. Jakmile jsme se posadili, přišla k nám servírka.

,,Co to bude, pánové?" zeptala se.

,,Poprosil bych skleničku rybízové brandy," objednal si Theseus a pohlédl na mě a Jacoba. ,,Co si dáte vy?"

,,Poprosil bych skleničku Hihňavé vody," usmál se můj přítel. ,,Pil jsem ji v New Yorku a docela mi chutnala."

,,Já si dám také skleničku Hihňavé vody," vyhrkl jsem rychle a očima zkoumal své nohavice.

,,Hned to bude." Servírka se otočila a zamířila k baru.

Objednávka nám okamžitě přistála na stole.

,,Tak na zdraví!" pozvedl bratr skleničku a ťukli jsme si.

Nikdy jsem alkoholu příliš neholdoval, proto jsem trval na tom, že si dám jen jednu skleničku, ačkoli Theseus mě neustále přemlouval.

,,Ne, mně to opravdu stačilo," vrtěl jsem hlavou. Zničehonic mě přepadl pocit, že u pár skleniček nezůstane a tak jsem dodal: ,,Někdo musí zůstat střízlivý."

Moje předtucha se vyplnila. Byla už půlnoc a Theseus s Jacobem byli úplně zničení. Vesele se bavili a pošťuchovali. Přestalo se mi to líbit, co kdyby v hospůdce seděl někdo, kdo by bratra vyfotil opilého a všem to pak ukazoval?

,,Je pozdě, půjdeme," zvedl jsem se a za bratrova nesouhlasu nás dostal ven. Ušli jsme sotva metr a Jacob spadl na zem. Vzápětí se svému pádu začal smát a Theseus s ním. Nakonec se mu rozhodl pomoct, ale neudržel rovnováhu a spadl na něj.

Tak tohle bude těžké.

Sklonil jsem se a pomohl vstát nejdříve bratrovi a pak Jacobovi. Jenomže to nebylo vůbec snadné, protože jsem musel jednou rukou přidržovat Theseuse, aby se mu znovu nepodlomily nohy. Konečně se mi podařilo zvednout i mého přítele a pomalu jsem je vedl pryč. Přitom jsem děkoval Merlinovi, že už mám levou paži zdravou.

Přemístil jsem nás k mému domu.

Ulice už byla naštěstí prázdná. Vyčerpaně jsem se dal znova do kroku. Podpírat dva lidi bylo těžší než jsem si myslel.

Náhle se kousek u mě objevil záblesk a pár sekund na to tam stály tři ženské postavy.

,,Mloku!" vyhrkla Tauriel a přešla ke mně. ,,Co jste u Merlinových vousů vyváděli?"

,,Theseus navrhl, abychom šli do Děravého kotle. Objednali jsme si pití a Theseus s Jacobem to trošku přehnali," vysvětlil jsem a víc kolem pasu bratra sevřel, protože se začal kácet.

,,Nehodila by se ti pomoc?" nabídla se Tina.

,,Pokud byste byly tak hodné," usmál jsem se na ně.

Queenie a Tauriel si vzaly na starost Jacoba, já s Tinou Theseuse. Společně jsme je dokázali dostat ke mně domů. Vykouzlil jsem v obýváku dvě kanape a oba jsme na ně opatrně položili.

,,Ty můj chudáčku," pohladila Queenie Jacoba po tváři. ,,Jak tobě bude zítra špatně."

,,Kocovinu jsem jednou měla," přiznala Tauriel. ,,Tehdy jsem složila OVCE a chtěla to oslavit. No, vymklo se mi to z ruky a ráno mi bylo pěkně zle. Nepřála bych to ani nejhoršímu nepříteli."

Hůlkou jsem přivolal deky a přikryl je.

,,Děkuju za pomoc," usmál jsem se.

,,Rádo se stalo," odpověděla Tina a zívla.

,,Je pozdě," řekl jsem. ,,Pojďme spát."