David Hofbauer/Roman Vilkin (Modrý kód) Oneshots

All the people I know aren't who they used to be (Part 24)

Cesta k Davidovi Romanovi zabrala déle než obvykle. Nejdřív se jen procházel po okolí, potřeboval si promyslet co řekne. Nic mu nedávalo smysl, ze všeho měl v hlavě obrovský zmatek. Nečekal, že se Zoja ke všemu přizná a ještě se bude snažit odvést řeč jinam, aby na její původní záměry zapomněl. To co řekla o Davidovi se mu nezdálo. Mohl do něj být jeho nejlepší přítel zamilovaný? To by mu snad řekl, nebo ne? 

Zoja <3:
promiň mi to, miluju tě 

Nevěděl, čemu věřit. Doufal, že mu David pomůže ujasnit si alespoň pár věcí, jako třeba co dělat se Zojou. Nevěděl, jak se k ní má v následujících dnech chovat. Byli spolu celkem dlouho a najednou zjistil, že mu ve všem lhala, že celý jejich vztah byla jedna velká lež. A on ji pak vyhodil z bytu. Zarazil se. Opravdu ji jen tak vyhodil. Udělal správně? Už si nebyl jistý absolutně ničím. Zazvonil na Davida a doufal, že mu pomůže.

"Čau, co ty tady?" usmíval se na něj jeho přítel ve dveřích.
Roman se na něj smutně usmál.
"Potřebuju s někým mluvit."
Davida tím očividně překvapil, protože jej beze slova pozval dovnitř a celou dobu se na něj ustaraně díval.
"Co se stalo?" zeptal se, když se posadili.
"Měl jsi pravdu." povzdechl si Roman.
"Já mám pravdu často, musíš to trochu upřesnit." usmál se David, snažil se svému příteli zvednout náladu.
"To se Zojou, měl jsi pravdu. Vůbec není, kdo jsme si mysleli."
David se zarazil. Zprudka se postavil a šel k lednici, ze které vytáhl dvě lahve piva. Měl pocit, že tohle ani jeden z nich za střízliva nezpracují.
"Přiznala se sama od sebe?" ptal se opatrně.
"Po tom co jsem se jí zeptal mi řekla všechno. Ale upřímně, kdyby se dneska na Urgentu neukázal její manžel, nikdy by mě to asi ani nenapadlo."
"Její kdo?!" vyjekl David.
"Manžel. Už tam za ní jednou byl, než jsme spolu začali chodit, a on mi pak vysvětlovala, že se vzali jen tak, aby jí dali rodiče pokoj. Já debil jí to tehdy věřil. Ten její mi řekl pár věcí a když jsem se jí na ně pak vyptával, všechno vyklopila."
"A co tu teda chtěla?" zajímal se David dál.
Roman se napil a začal vysvětlovat, proč se tu Zoja tak najednou objevila. To, co mu řekla o Davidovi si zatím nechal pro sebe. Chtěl to řešit zvlášť a ne ve spojení s tím, co Zoja udělala.

"Tyvole.." hlesl David, když Roman dokončil své vyprávění.
"Přesně."
David se zvedl a nalil oběma panáka vodky. Potřebovali to.
"Co budeš dělat? Myslím, že kdybys to vysvětlil Jirkovi, hned by ji vyhodil." vyzvídal po tom, co si přiťukli a napili se.
"To zase nechci.. Zbytečně bych do toho tahal víc lidí. Zatím se budu snažit abychom neměli společné služby, mám pocit že tu stejně už dlouho být nemá."
David kývl a oba ztichli. Roman si hrál s prázdným panákem a přemýšlel, jak nakousnout to, co ho zajímalo nejvíc.
"Zoja mi řekla ještě něco." začal opatrně.
"Co?" ptal se David zvědavě.
"No.. šlo o tebe. Asi se snažila odvést pozornost, ale řekla, že jsi do mě prý zamilovanej."
Davidovi vypadl panák z ruky a hlasitě dopadl na stůl. Vyděšeně se na Romana díval. Tomu z reakce jeho přítele začalo docházet, že zrovna v tomhle Zoja nejspíš nelhala.
"David.. je to pravda?"
David sklopil hlavu a kývnul. Nemělo cenu něco takového tajit, Roman by na to stejně dřív nebo později přišel sám.
"Nechtěl jsem ti o tom říkat. Vůbec nic to nemění, jsi pořád můj nejlepší přítel, nic víc. Respektuju to, co chceš, i když to nejsem já. Nemusíš se bát." snažil se nějak zachránit situaci.
Roman rychle vstal. David překvapeně zvedl hlavu, bál se, co bude. Chvíli se jeden druhému dívali do očí, pak ale Roman zakroutil hlavou.
"Potřebuju čas." řekl a bez rozloučení odešel.
David v bytě zůstal sám.