David Hofbauer/Roman Vilkin (Modrý kód) Oneshots

All the people I know aren't who they used to be (Part 15)

David si ráno po oslavě představoval různě. Čekal, že vedle něj bude ležet Nick nebo že se probudí sám, dokonce jej napadla i možnost, že vedle něj bude ležet úplně cizí kluk. Rozhodně ale nečekal, že se vzbudí a bude na něj čekat zpráva od Nicka. A ještě tak zoufalá. Než se stihl probrat a zeptat se, co se stalo, ozvalo se klepání na dveře. S povzdechem se zvedl a šel otevřít, předpokládal, že to bude Kid nebo Roman. Myšlenka na Romana jej donutila se usmát. Byl rád, že se jejich přátelství začalo vracet do starých kolejí. Nebylo to perfektní, ale oba se snažili a to Davidovi stačilo. Jakmile otevřel dveře, padl mu do náruče ubrečený Nick. Automaticky si jej k sobě přitisknul a vmanévroval je oba dovnitř, aby nestáli na chodbě a on mohl zavřít dveře. Posadili se na postel a David Nicka hladil po vlasech, dokud se trochu neuklidnil.
"Povíš mi co se stalo, Nicki? Co znamenala ta zpráva?" ptal se opatrně.
Nick chvíli mlčel, než odpověděl.
"Včera v baru.. já.."
David nevěděl, co dělat. Nikdo ho nenaučil, jak se v takové situaci zachovat. Jeho otec na něj vždycky křičel, ať se chová jako chlap. Jenže on takový nebyl. A věděl, že by tím ničemu nepomohl. Nakonec tedy Nickovi jen stiskl ruku a pevněji jej objal.
"Naposledy jsem tě viděl tančit s Lukym a pak jsi někam zmizel. Stalo se něco?"
Při zmínce Lukyho jména Nick ztuhnul a zabořil hlavu hlouběji do Davidova ramena. Když promluvil, bylo mu sotva rozumět.
"Můžeš to prosím zopakovat?"
"Šel jsem domů s Lukym." přiznal nakonec Nick tiše.
"A co je na tom tak strašnýho? Co jsem pochopil, tak u něj přespáváš často."
Nick zvedl hlavu a podíval se na něj, čekal, než mu to dojde. I když to pár vteřin trvalo, nakonec se dočkal.
"Ou." hlesl David, "OU. To jako.. fakt?"
Odpovědí mu bylo jen malé kývnutí. Nick poté hned zase zabořil hlavu do Davidova ramena.
"Vůbec nevím, co dělat. Ráno to bylo divný. Tvářil se, jako bych byl někdo cizí, tak jsem řekl, že na to zapomeneme a zdrhnul. A on mě nechal, i když mě vždycky nutí zůstat na snídani, když u něj přespím." mumlal zničeně.
"Třeba ho to jenom rozhodilo. Oba potřebujete čas to rozdýchat." utěšoval jej David.
"Bojím se, že se mnou už nebude chtít nic mít. To bych nedal. Nemůžu o něj přijít, je moje všechno."
"Všechno bude v pohodě, věř mi. Jestli chceš, trochu se tu prospi, třeba se ti to pak bude zdát jasnější." nabídl mu David s malým úsměvem.
"Lehneš si chvíli se mnou?" prosil Nick.
Oba si lehli a David Nicka držel v objetí dokud neusnul. Když si David byl jistý, že Nick spí, políbil jej do vlasů a opatrně vylezl z postele. Sedl si ke stolu, otevřel počítač a pokračoval v práci na výzkumu, kterou rozdělal nedávno a chvíli se k ní nedostal.

O pár hodin později někdo zaklepal. Nick pořád ještě spal, takže se David vydal ke dveřím v co největší tichosti. Když je otevřel, stál za nimi Roman s úsměvem a třemi krabicemi pizzy.
"Nejdu nevhod? Přinesl jsem nám oběd."
David se na něj usmál a pustil jej dovnitř.
"Vůbec, pojď dál. Jen nesmíme dělat moc bordel, ať nevzbudíme spáče." kývl směrem ke spícímu Nickovi.
Roman se při pohledu na něj zarazil.
"Fakt vám nemám nechat volný pole? Asi bys s ním byl radši sám než se mnou."
"Nesmysl prosimtě, sedej. Rád tě vidím."
Roman tedy šel ke stolu, kam položil krabice s pizzou a sám si sedl na židli.
"Kafe?" zeptal se jej David.
"Rád."

Každý jedli svou pizzu a tiše si povídali, když se Nick probudil a posadil se.
"Dobré ráno, Růženko." usmál se na něj David.
"Nevím, jak může být dobré, ale budiž. Dobrej." kývnul na Romana.
"V těchhle hadrech se spí fakt blbě. Něco si pučim, okej?"
Ani nečekal na odpověď a hned si vzal nějaké Davidovo triko, se kterým šel do koupelny.
"Asi bych měl jít, že?" ptal se Roman.
David neodpověděl, jen po něm vrhnul vražedný a zároveň vyčítavý pohled. Roman se zasmál a zvedl ruce, že se vzdává. Nick po chvíli vyšel z koupelny a stoupnul si vedle Davida, který jej objal kolem pasu.
"Já asi nebudu rušit, ne? Vypadnu a stavím se jindy.."
"Co furt všichni máte s odcházením? Sakra to myslíte že nezvládnu vnímat dva lidi naráz? Sedni a neprotestuj." mračil se David.
Nick raději hned poslechl a sklonil hlavu, nechtěl si proti sobě poštvat někoho dalšího. David se na něj nakonec zase usmál a chytil jej za ruku.
"Jak ti je?"
"Napiču, ale to není novinka." postěžoval si Nick.
Roman, který je zatím jen zamračeně pozoroval, se rozhodl promluvit.
"Můžu nějak pomoct?" zeptal se Nicka.
"Pokud nemáte stroj času tak těžko, ale děkuju."
"To sice ne, ale máme ještě jednu pizzu?" ukázal na zbývající plnou krabici.
Při zmínce pizzy se Nickovi rozsvítily oči. Hned se po krabici natáhl, otevřel ji a přičichl si.
"Asi Vás miluju." poznamenal a pustil se do jídla.
Roman se zarazil a překvapeně se na něj podíval, ale Nick už jej nevnímal. David se zasmál.
"Hey a co já?" ptal se naoko uraženě.
"Ty ujdeš, ale pizzu jsi mi nenabídl, takže smůla." vyplázl na něj jazyk Nick.
Všichni se zasmáli a David s Romanem pokračovali v předchozím rozhovoru zatímco Nick jedl a občas něco okomentoval.