David Hofbauer/Roman Vilkin (Modrý kód) Oneshots

All the people I know aren't who they used to be (Part 19)

V nonstopu bylo živo. David seděl vzadu u stolku, před sebou pivo a zíral do stěny. Nevěděl co se děje u něj v bytě, ale doufal, že se ti dva nezabili. Nebyl si jistý, čeho by byli schopní, kdyby se pohádali ještě víc. Zároveň netušil co by se dělo, kdyby se usmířili. Luky nevypadal, že by chtěl Nickovi nějak ublížit, ale David si u něj nebyl jistý, po tom co se stalo. Cukl sebou, když jej někdo chytil za rameno. Otočil se na Romana, který se na něj usmíval. Ten se posadil naproti Davidovi.
"Co že jsi po mně tak najednou zatoužil?"
"Nechtělo se mi být doma. Jestli jsi měl lepší plány tak se omlouvám." usmál se na něj.
"Upřímně? Ani ne. Rád s tebou pokecám."
Roman věděl, že měl raději zůstat doma se Zojou. Ta na něj byla trochu naštvaná, že chtěl jít takhle večer pryč. Neřekl jí kam jde ani s kým, protože se nechtěl dohadovat. Zojina reakce na zmínku Davidova jména jej rozhodila, myslel si že už spolu v rámci možností vychází, ale očividně se pletl. Strašně se na to chtěl svého přítele zeptat, ale zároveň nechtěl kazit dobrou náladu, která je momentálně obklopovala. Takže na tohle téma raději mlčel.
"Co Dominik? Naposledy když jsem byl u tebe tak vypadal smutně, je s váma všechno v pohodě?"
David se usmál.
"Měl těžký období, ale šel si to vyřešit, tak snad to už bude jenom dobrý." zamyslel se na moment, "Co ty a Zoja?"
Roman si povzdechl. Mohl tušit, že se David zeptá, když se zeptal na Dominika. Teď musel vymyslet odpovědět na to, co nechtěl řešit.
"Poslední dobou je nějaká divná. Počkej, nech mě to dopovědět." zarazil Davida, když se mu chystal skočit do řeči, "Není to nic strašnýho, akorát se o mě teď víc zajímá a když zmíním tvoje jméno, naštve se."
David čekal, jestli Roman ještě něco dodá, ale když delší dobu mlčel, promluvil.
"Opravdu si na ni dej pozor. Mě akorát nemá ráda, to asi ani neřeš.."
Nechtěl svému příteli vysvětlovat proč přesně ho nemá ráda, protože to dost souviselo s Romanem samotným. A i když o něm Roman věděl dost, to, že je do něj David zamilovaný, vědět nemusel. Zatím věřil tomu, že spolu David s Nickem chodí a on to tak chtěl nechat jak nejdéle to šlo. Doufal, že se začnou bavit o něčem jiném.

Když David odemykal dveře svého bytu, bylo už skoro ráno. S Romanem se dobře bavili a ani jeden z nich neměli ráno službu, takže mohli zůstat jak dlouho chtěli. David párkrát napsal Nickovi, aby se ujistil, že to zvládá. Pokaždé mu odpověděl akorát zvednutým palcem a po půlnoci napsal, že už může domů, jestli chce. Nechtělo se mu, takže zůstal v nonstopu tak dlouho, jak Roman dovolil. Jakmile vešel, setkal se s naprostým tichem. Byt byl prázdný. Kid nikde nebyl a Nick byl pryč. David doufal že to bylo dobré znamení, že se Nicki rozhodl jít domů, vůbec vyjít z bytu. Na ustlané posteli byl papír se slovem 'díky' a srdíčkem, to byl jediný důkaz toho, že tam byl někdo jiný než sám David. Usmál se a sedl si ke stolu, aby mohl dál pracovat na výzkumu. Rozhodl se, že pokud se mu Nicki dopoledne neozve, napíše mu sám, aby si byl jistý, že žije.

David:
Žiješ?

Nicki <3 <3:
jo. všechno je ok

David nad Nickiho zprávou přemýšlel celou cestu do baru. Nebyla nijak neobvyklá, kdyby šlo o kohokoliv jiného, ale Nick vždy poslal několik zpráv za sebou. Nevěděl, co si o tomhle myslet. Rozhodl se, že se zeptá Dannyho, jestli se mu jejich přítel nějak ozval. Vešel a zamířil k baru, kde stál pobavený Dan.
"Co že máš tak dobrou náladu?" ptal se zvědavě hned jak byl dostatečně blízko.
Danny mu na přivítanou dal pusu na tvář a poté s úsměvem kývl ke stolkům na kraji místnosti. David se otočil tím směrem a spadl mu brada. Čekal hodně věcí, ale rozhodně ne to, co viděl. Seděl tam Luky s Nickym na klíně a oba se na sebe zamilovaně dívali.
"Zavři pusu." komentoval jeho reakci se smíchem Dan.
David se na něj s překvapeným výrazem otočil.
"Jak dlouho tu jsou?"
"Tak hoďku, dvě? Přišli ruku v ruce."
Usmál se, což Dannymu neuteklo.
"Že ty v tom máš prsty?"
"Já?" tvářil se David nevinně, "Jak bych mohl?"
Danny jej plácl po ruce a sebral mu pití, takže byl donucen se přiznat.
"Tak napůl, Nick byl celou tu dobu u mě, já jsem sem přišel seřvat Lukyho a on sám včera přišel. Co se dělo pak nevím, vyklidil jsem pole."
Jeho přítel s úsměvem kývl a spokojeně mu vrátil drink. David pomalu popíjel a rozhlížel se kolem, jestli neuvidí další své přátele, když jej najednou někdo zezadu objal. Otočil se a uviděl Nicka.
"Daví, díky že ses o mě tak postaral."
"Maličkost."
"A díky, žes mě nakopl, abych se zvedl a něco konečně udělal." přidal se Luky.
Ani jeden z nich nezmínili své spojené ruce a David na to neupozorňoval. Ať mezi nimi bylo cokoliv, už to nebyla jeho starost. Museli na to přijít sami a on měl svých starostí dost.