David Hofbauer/Roman Vilkin (Modrý kód) Oneshots

All the people I know aren't who they used to be (Part 3)

Několik následujících dní probíhalo přibližně stejně. David odmítal Romanova pozvání na pivo s tím, že musí pracovat, nebo když se Roman nabídl, že se k němu staví, vzal si na poslední chvíli noční. V Davidově mysli to bylo jednoduché, myslel si, že když se začne takto chovat, Romanovi dojde, že není nikdo výjimečný a přestane se o něj zajímat. Bylo to tak vždycky, měl to ozkoušené. Ale v Romanově případě se trochu přepočítal. Po týdnu, kdy se David úspěšně vyhýbal jakékoliv interakci s Romanem, která by se netýkala práce, jej Rasputin zastavil na lékařáku.
"Davide? Co se s tebou děje?" zeptal se opatrně.
"Co by se dělo, nic se neděje."
David byl naštvaný. Tak dlouho se mu dařilo se tomuhle rozhovoru vyhýbat a teď mu to jako naschvál nevyšlo.
"Vidím že se něco děje. Nejsem si jistý, jestli se mi vyhýbáš, ale rozhodně pracuješ až moc. Samé noční, čtyřiadvacítky, doma pak akorát sedíš u výzkumu. Bereš aspoň prášky? Zničíš se tak, jsi doktor, tohle bys měl vědět."
Místo toho, aby byl David rád, že na něm Romanovi tolik záleží, zmocnil se ho vztek. Proč do něj Roman musel takhle rýt? Nebylo to jedno, co dělal se svým tělem? Když mu nevadilo, že nebere správnou medikaci, proč by mu vadilo, jak moc pracuje? Doma navíc u výzkumu tak často neseděl. Někdy jenom tak ležel v posteli a zíral do stropu, někdy na balkoně vykouřil tolik cigaret, že pomalu nemohl dýchat, někdy jej Kid přesvědčil, aby spolu koukali nějaký film. Ale tohle všechno mohlo být Romanovi jedno, nebyl jeho matka nebo kluk.
"Fakt? A co ti je do toho? Nemohl bys to prostě nechat plavat?" s každou otázkou zvyšoval hlas.
"Nemohl, mám o tebe starost. A Jirka taky." Roman zvedl ruce, aby David pochopil, že se s ním nechce hádat.
"Jsem v pohodě, to vám oběma musí stačit." ohradil se David nakonec, odešel z místnosti a práskl za sebou dveřmi.
Plánoval se na nějakou dobu zašít v laborce, než by ho bylo nutně potřeba, ale v ten moment mu začala volat Mery, že má případ. Odsupěl tedy směr Urgent.

"Dominik Císař, 30 let, podezření na otřes mozku a frakturu pravé ruky, podlitiny po celém těle důsledkem napadení." oznámil Mery a Davidovi sanitář Petr.
"Ale prosimvás, to nic není, nebylo potřeba volat sanitku." odporoval mladík na lehátku.
David se na něj podíval. Byl solidně pomlácený. Jeho černé vlasy byly rozcuchané a zvláštně se třpytily, na oku měl monokl, roztržený ret měl neobvyklou barvu. Davidovi chvíli trvalo, než mu došlo, že ona barva není způsobena zraněním, ale je úmyslná. Pacient si k hrudi tiskl napuchlou ruku, která už na první pohled vypadala zlomeně.
"Ležte, vypadáte, že jste dostal pěknou nakládačku, nechte tady doktora ať se na Vás podívá."
Muž na lehátku se pohledem zaměřil na Davida, přejel jej pohledem a spokojeně se usmál.
"Doktory i sanitáře tu máte pěkný, to se musí nechat. To se klidně vyšetřit nechám."
Petr se zasmál, ale Mery i David se jeden na druhého rozpačitě podívali. Dominikovi úsměv povadl.
"Ah shit. Pardon, byl to vtip, vy nic nevydržíte.."
"Box 3 je volný, Davide. Sestru za tebou hned pošlu."

"Tak jak se Vám to stalo?" začal se David vyptávat v momentě, kdy sanitáři z boxu odešli.
"Normálka, tancoval jsem v baru, slavil, pak jsem si šel zakouřit ven, jakože na cigaretu. No a tam stálo pár chlapů, kteří už předtím dělali problémy pár holkám od nás, na ně řvali a tak. Začali řvát i na mě, ale já je ignoroval-"
"Tak to se divím. Nevypadáte jako člověk, co si dá všechno líbit." skočil mu David do řeči a pokračoval ve vyšetření.
"Nebylo to nic co bych už neslyšel. Když jste jako já, to, že na Vás řvou nadávky je bohužel v téhle společnosti normální. Stačí jim vidět jak se oblíkám."
David se na něj nechápavě podíval, ale nic k tomu neřekl.
"Uděláme odběry, pošleme pána na CT a rentgen."
Sestra kývla a udělala co po ní bylo žádáno. David se na svého pacienta zaujatě díval.
"Co se stalo pak? Říkal jste, že jste ty chlapy ignoroval, tak jak to, že jste skončil takhle?"
"Myslíte, že ignorovat je pomohlo? To je trošku naivní. Samozřejmě, že přišli blíž a já pak dopadl takhle."
Dominik kroutil hlavou, jako by nechápal, jak si David mohl myslet, že se z té situace dalo vyváznout bez zranění.
"Nikdy jsem tohle nezažil, nevím, co se stává."
"To máte štěstí. Já už si zvykl, ale pokaždé mě naštve, když mi zničí oblečení. Krev se blbě pere a nebaví mě pořád zašívat trika, nejsou nejlevnější. Vypadat takhle dobře něco stojí." mrkl na Davida.
Ten se na něj znovu podíval a konečně si pořádně prohlédl Dominikovo oblečení. Měl na sobě snad ty nejkratší šortky, co kdy viděl, a tenoučké pastelově zbarvené tílko, které jako by bylo navržené pro to, aby co nejlépe ukázalo vypracované svaly pod ním. Musel uznat, že to jeho pacientovi slušelo. Byl by na něj moc hezký pohled, kdyby se na jeho těle už nezačínaly rýsovat modřiny.
"Jasně.." řekl David nepřítomně, "Vypadá to, že kromě té ruky jsou zranění jenom povrchová, takže teď půjdete na CT a rentgen, abychom si byli jistí."
"Potřebujete zavolat příbuzné?" zeptala se s úsměvem sestra.
V tom momentě se otevřely dveře boxu a dovnitř nakoukla Mery.
"Pardon že ruším, ale je tu nějaký pan Zlámal, který chce vědět, jak na tom tady pan Císař je. Není příbuzný, jenže odmítá odejít, než se něco dozví a už začíná být dost otravný."
Dominik se zasmál.
"Typický. Jestli potřebujete moje svolení, řekněte mu co mi je, je to známý."
Mery se na Davida na moment podívala, než kývla a zmizela ze dveří, které ale nechala otevřené. O pár vteřin později do nich vrazil blonďatý muž s vyděšeným výrazem ve tváři a ihned se vrhl k Dominikovi.
"Ty vole, tohle už mi nedělej. Víš jak nás všechny vyděsilo, když nám přišli říct, že tě odvezla sanitka? Co mu je, doktore?"
David se podíval na Dominika, který ihned kývl, že může mluvit. Muž mu mezitím začal prohrabávat vlasy a pevně mu tiskl zdravou ruku.
"Nic strašnýho, jen zlomená ruka a pár povrchových zranění. Máme taky podezření na otřes mozku, jen jsme ještě nestihli udělat všechna vyšetření."
"Děkuju," usmál se na něj blonďák a svou pozornost opět upřel na Dominika.
"Ty jsi fakt případ. Vevnitř bylo plno hezkých kluků a ty si jdeš na cigáro, i když víš, že venku můžou být ti kreténi. A ti tě pak málem zabijou. Takhle si dobrou noc teda nepředstavuju. Dobrá noc je koupit někomu drink a pak ho pozvat domů, ne skončit v nemocnici. To je trochu nuda, ne? ..Nic proti."
David, který se ani nesnažil předstírat, že je neposlouchá, se zasmál.
"V pohodě. Nebudete tomu věřit, ale dobře strávenou noc si taky představuju jinak, než trčet v práci. Jako pacient by to bylo ještě horší. No ale my teď pojedem na ta vyšetření."
"Zlato, neboj. Noc ještě neskončila a já tu mám tak pěknýho doktora, kterej dělá všechno pro to, abych byl v pohodě. Jdi zpátky, řekni jim že jsem okay a užívej pride. O mě je postaráno." usmál se Dominik.
David cítil, jak se červená.