David Hofbauer/Roman Vilkin (Modrý kód) Oneshots

All the people I know aren't who they used to be (Part 11)

"Dobrý ráno."
David, který doteď stál u okna a koukal ven, se s úsměvem otočil na Nicka, který na něj rozespale mžoural.
"No dobré, ospalče."
"Copak za to já můžu? Šli jsme spát až moc pozdě." mrknul na něj Nick.
Párkrát zamrkal a protřel si oči, aby se víc probral a pak se rozhlédl po bytě.
"Kde máš příživníka?"
Přesně v ten moment se rozrazily dveře a dovnitř vešel Kid.
"Čau doktore, zdravim." kývl nejdřív na Davida, pak na Nicka.
"Mohl by ses přestat zamykat? Fakt mě nebaví hledat si na poslední chvíli místo na přespání." stěžoval si během toho co ze sebe shodil mikinu, sedl si ke stolu a natáhl se po počítači.
"Nemohl, protože je to můj byt a ty bys taky mohl někdy spát doma." odpověděl mu trochu naštvaně David a sebral mu z rukou svůj počítač.
"Navíc bys tu asi dneska v noci nechtěl být, sorry." přidal se s pobaveným úsměvem Nick.
"Jako u všeho zase bejt nemusim." zašklebil se na něj Kid, nasadil si sluchátka a začal něco hrát na mobilu.
Bylo to, jako by těm dvěma dával najevo, že jim dává trochu soukromí. David toho hned využil, přešel k posteli a Nicka políbil.
"Doprovodíš mě pak do práce?" zeptal se jej s úsměvem.
"Další provokace? Včera to nebylo dost silný kafe?"
"Tak nějak, ale hlavně mě to začalo bavit. Navíc, když už se o mně bude mluvit po celé nemocnici, ať aspoň vidí, že nejsem úplnej robot." pohladil Nicka po rýsujících se modřinkách na krku.
Ten se zasmál a propletl své prsty s jeho.
"To bych od tebe nečekal. Myslel jsem, že ti to bude pak už jedno."
"No ale není, tak trochu díky tobě, Dannymu a ostatním v baru. Tak co? Zahraješ si se mnou ještě chvíli na šťastnej pár?" podíval se na Nicka prosebně.
"Ty máš štěstí, že jsi tak dobrej. Kdybys nebyl, nebudu si svou skvělou reputaci kazit tím, že se zaměřím jen na tebe. Mou neustálou pozornost bys stejně moc dlouho nevydržel. Jo, doprovodím tě."
David jej začal nadšeně líbat, ale po chvíli přestal, když si uvědomil, že s nimi je v místnosti i Kid. Odtáhl se, urovnal si triko a omluvně se na Nicka usmál. Ten mu úsměv opětoval a začal se zvedat, aby se umyl a převlékl, než budou oba muset odejít. Když se otočili ke stolu, Kid na ně zíral.
"Hej a doktore, ty seš teď jako teplej?" zeptal se.
David po něm hodil polštář.
"Odpověz mu, je to dobrej trénink." šťouchl do něj Nick prstem s úsměvem.
"Jo, jsem." odpověděl s povzdechem David.
"Hustý."

Na Urgent vešli ruku v ruce. Přesně jak David čekal, i když měli všichni plno práce, na moment se veškerá aktivita zastavila a zíralo se akorát na ně. I Roman, který neměl předchozí den službu, ale přesto už něco málo zaslechl od sestřiček, se na ně s očekáváním díval. Po pár vteřinách ticha toho naštěstí Mery měla dost.
"To nemáte nic jiného na práci?"
Skoro všichni se dali zase do práce, ale stejně po Davidovi s Nickem pořád rádoby nenápadně pokukovali.
"Díky." usmál se na ni David.
Mery se usmála zpět a otočila se s nějakými papíry k Romanovi, který stál opřený o pult kousek od nich. Ten vypadal, že zatím ze svého přítele a Nicka nespustil oči.
"Běžte se převlíknout, vezou nám plno raněných z nějaké bouračky." upozornila Mery Davida, když se vrátila zpět k nim.
David se otočil k Nickovi, který zatím poslušně stál po jeho boku.
"Vypadá to, že budu muset jít."
"To nevadí, stejně se musím ještě stavit za Dannym." Nick pustil Davidovu ruku, pohladil jej po tváři a políbil ho.
Odtáhli se od sebe až po zakašlání Mery, které už docházela trpělivost. Nick se na ni omluvně usmál, dal Davidovi ještě jednu malou pusu a s tichým "Tak zatím." odešel. David jej sledoval, než zmizel z dohledu a poté se vydal převléct na lékařák. Doufal, že na něj Roman nebude naštvaný, že mu o Nickovi nic neřekl.