David Hofbauer/Roman Vilkin (Modrý kód) Oneshots

All the people I know aren't who they used to be (Part 13)

Byl to zvláštní pocit, odcházet z práce po dlouhé době zároveň s Romanem. Oběma končila služba, tak se rovnou vydali k Davidovi domů na to pivo. Když se loučili s Mery, David koutkem oka zahlédl, jak se na ně Zoja mračí. Vypadalo to, že jí zase zkazil plány, což mu udělalo radost. Alespoň jednou bude mít možnost se svým přítelem normálně mluvit beze strachu z toho, že se někde objeví Zoja a zabere si Romana celého pro sebe. Také ale věděl, že se hovoru o ní samotné nevyhnou. Nebyl si jistý, jak moc ho bude Roman poslouchat, ale chtěl mu říct, co Zoju slyšel říkat do telefonu. Ani trochu jí totiž nevěřil, že by mluvila se svým otcem. Doufal, že se Roman nenaštve.

Odemknul dveře do svého bytu a naskytl se mu pohled na Kida vyvaleného na jeho posteli s počítačem na klíně a prázdnou krabicí od pizzy vedle sebe.
"Čau, doktore!" usmál se na něj.
"No nazdar." odpověděl mu David a vešel dovnitř s Romanem v závěsu.
"Jé, Vás jsem tu dlouho neviděl."
"Ahoj mladej, pořád tu Davidovi vyžíráš ledničku?"
Než se stačil Kid ohradit, že přece nikoho nevyžírá, skočil jim do hovoru David.
"Co kdybys nám skočil pro další pizzu a pivo, ať seš taky jednou užitečnej?" vytáhl z peněženky bankovku a podal ji Kidovi.
Ten po penězích nadšeně skočil a rychle se zvedal.
"Přijde taky ten tvůj? Ať vím, kolik toho koupit. Na to jak je hubenej toho sní víc než já, a já rostu!" ptal se ode dveří.
"Dneska nedorazí, ale stejně toho vem víc, ať máme zítra co jíst."
Kid zasalutoval a s úsměvem vyběhl ven. David se poté otočil na Romana, který jej se zaujetím sledoval.
"Měl bych mít nějaký piva v lednici, ať nejsme na suchu než se vrátí."
Když se na něj i poté, co před něj postavil láhev s pivem, jeho přítel jenom díval, znejistěl.
"Co?"
"Nic, jen jsem nečekal, že to o tobě bude vědět i Kid."
David se na něj zmateně podíval.
"Proč by to neměl vědět? Prakticky tu se mnou bydlí, ví, koho si sem vodím."
Roman zvedl ruce na znamení, že se vzdává.
"Dobře, promiň, jen mě to překvapilo. Nikdy jsi nebyl bůhvíjak sdílnej, tak jsem nečekal, že by toho věděl tolik."
"Holt mám kolem sebe ty správný lidi, takže se mi o nějakých věcech mluví líp."
"Všiml jsem si, že se poslední dobou chováš úplně jinak. Je to zvláštní, ale vůbec ne špatný. Trochu jako by ses přestal bát." začal Roman.
"Na takový deep kecy nejsem dost opilej." poznamenal David a napil se.
Kdyby byl s některým z kluků, vůbec by mu nevadilo se o tomhle bavit i za střízliva, ale teď nevěděl, jak se k Romanovi chovat. Fakt, že ho miloval, mu z nějakého důvodu bránil mluvit s ním o takových vážnějších věcech jako by se nic nedělo. Nebo to možná byl i fakt, že Roman s největší pravděpodobností nikdy nezažil to, co David nebo jeho přátelé.
"Deep? Ty ses fakt změnil." kroutil nevěřícně hlavou Roman, "Nemusíme to nijak rozebírat, jen s tebou chci mluvit o jedné věci. Zoja. Nemysli si, že nevím, jak jsi na ni hnusnej. Trápí ji to, vidím to na ní."
"Chovám se k ní stejně, jako ona ke mně." odvětil David.
"A jak se k tobě chová?"
"To neřeš."
"Ne, řekni mi, co jsi chtěl. Nechci, aby mezi váma bylo zbytečný dusno, třeba to bylo jenom nedorozumění." zajímal se Roman.
To Davida málem rozesmálo. Prý nedorozumění, to tak. Ta ženská věděla moc dobře, o co jde.
"Hele mě fakt neřeš. Ale když už jsi to nakousl, chci ti říct, co jsem dneska slyšel. Zoja někomu volala, když jsem přišel na lékařák a měla takový divný řeči. O důvěře a že se bez něčích poznámek dál nehnou. Když mě viděla, vymlouvala se na otce, ale tomu ani trochu nevěřím."
Když Roman nereagoval, David pokračoval.
"Nechci se ti do ničeho plést, mám svých starostí nad hlavu, ale dávej si pozor, nerad bych, aby se ti něco stalo."
Jeho přítel si jej chvíli přeměřoval pohledem ale nakonec kývl.
"Moc se mi to co říkáš nezdá, nemyslím si, že by Zoja měla nějaký důvod něco mi udělat, ale jestli tě to donutí přestat se do ní tak navážet, budu dávat větší pozor."
"Nic neslibuju." usmál se na něj David.
Oba na chvíli ztichli a jen popíjeli pivo, dokud dovnitř nevtrhl Kid s jídlem.

"Doktore, někoho ti vedu." oznámil a položil na stůl několik krabic.
Zpoza rohu poté vyšel Lukáš.
"Ahoj, dobrej."
David se rychle zvedl ze židle a málem se přerazil o druhou, která stála mezi ním a Lukym, aby mohl svého přítele přivítat.
"Ty chodíš ještě hůř než tančíš, ty idiote. Tě nikdo nenaučil, že se nohy mají zvedat?" zasmál se Luky.
David jej praštil do ramene a poté mu dal pusu na tvář.
"Taky tě rád vidím. Co ty tady?" zeptal se s úsměvem.
"No vzhledem k tomu, že jsi na tom se stravováním ještě hůř než Nicki, Dan se rozhodl, že ti nechá udělat pořádný jídlo. A mě donutili ti to sem zanést." nadzvedl tašku, ve které bylo nejspíš ono jídlo.
David si ji s úsměvem převzal a ukázal na volnou židli, ať si Luke chvíli sedne.
"Tohle je Roman, kolega z práce."
Roman s Lukym se na sebe usmáli, než druhému z nich něco došlo.
"Počkej, jakože..? Ježíš, to jsi měl říct hned, bych ti to tu jenom nechal a zmizel." hned se zvedal k odchodu, ale David jej zastavil.
"Klid, jenom jsme pili a čekali na jídlo. Jestli nespěcháš zpátky, chvilku zůstaň."
Mezitím co David vytahoval donešené jídlo, Luky se rozhlížel kolem.
"Nespěchám, v baru je narváno, takže Nick je ve svým živlu, znáš ho. Nemám potřebu vidět něco, co nechci."
David se otočil ke stolu a soucitně jej chytl za rameno.
"Dáš si s náma pizzu? Měla by být ještě teplá, pokud se s ní mladej nikde netoulal."
Nad Kidovy protesty akorát mávl rukou. Roman je zaujatě sledoval, přišlo mu, že David je úplně jiný člověk než ten, kterého znal z práce. Něco mu na tom ale vadilo. Co, to nedokázal popsat.
"Pizzu? Ne díky, nechci vypadat jako ty. Ty máš vůbec štěstí, že máš modrý oči, jinak by tě nikdo nechtěl." rýpnul si Lukáš, "Maximálně bych ji zanesl Nickovi, ale ten je teď už asi bůhví kde."
"Nabídnul bych ti pivo, ale to asi nepiješ, co?" zeptal se David a zasmál se, když se jeho přítel otřepal.
"Pokud tu nemáš buď něco šíleně silnýho nebo šíleně teplýho, nesnaž se. Hey já už radši půjdu." zvedl se a dal Davidovi na rozloučenou pusu na tvář.
Než se za ním zavřely dveře, zavolal ještě "Nezapomeňte na kondomy!", což Davida donutilo se červenat.
"Debil. Promiň." usmál se rozpačitě na Romana.
Ten jenom pokrčil rameny.
"Přijde mi, že o tobě vím čím dál míň. Měli bychom takhle pokecat častěji."
David se usmál, tenhle starý Roman mu už začínal chybět.