David Hofbauer/Roman Vilkin (Modrý kód) Oneshots

All the people I know aren't who they used to be (Part 6)

Když se David ráno probudil, bylo to ze dvou důvodů. Prvním bylo nepřetržité klepání na dveře a druhým fakt, že se nemohl pořádně nadechnout. Otevřel oči a uviděl Dominika, který mu ležel nahý na hrudi a tvrdě spal. Pousmál se. Tahle blízkost mu chyběla.
"Doktore! Otevři, nesu nám snídani!" ozvalo se zpoza dveří.
David si povzdychl. Bylo mu jasné, že Kid ode dveří jen tak neodejde, že ho bude brzo muset pustit dovnitř. Takže potká Nicka. Ten se momentálně válel po Davidovi a jejich oblečení se válelo všemožně po bytě.
"Nicku? Nicki, vstávej."
"Hm?" ozvalo se rozespale.
"Jsi těžkej."
Dominik se převalil na druhou stranu postele a s přimhouřenýma očima sledoval, jak se David zvedl do sedu. Promnul si oči a rozhlédl se po bytě, aby zaměřil kusy oblečení, které v noci létaly na všechny strany. Znovu se ozvalo klepání, nebo spíš bušení, na dveře.
"Kdo to je?"
David se svalil zpět do postele a položil si hlavu na Dominikovo rameno. Ten si jej přitisknul blíž.
"Příživník. Prý přinesl snídani."
Dominik se posunul, aby Davidovi viděl do obličeje.
"Mám vypadnout? Moc se mi nechce, ale pochopil bych to." zeptal se opatrně.
"Nikam." rozhodl po pár vteřinách rozmýšlení David a nadzvedl se, aby mohl Dominika znovu políbit.
Ten se zasmál a chvíli polibek opětoval, než se odtáhl. Znovu se totiž ozvalo zabušení na dveře.
"Jdi otevřít, ať se nezblázní."
David s povzdechem vstal a začal sbírat jejich oblečení, Dominik si sedl a s úsměvem jej pozoroval. Jakmile se začal oblékat, Dominik z postele nesouhlasně zamručel a vyjekl, když po něm David hodil jeho oblečení. Jen na něj vyplázl jazyk a uvelebil se v peřinách, zatímco David otvíral dveře.
"No konečně. Proč ses sakra zamykal? Musel jsem sehnat místo na přespání a-" Kid vrazil dovnitř, igelitku v ruce, a zarazil se až když uviděl Dominika v Davidově posteli. "A do háje. Sorry, jsem nevěděl, že tu někoho máš."
"No už jsi tady, tak ukaž cos přinesl." řekl David, zavřel za Kidem dveře a usmál se na Dominika, který se na ně spokojeně koukal z pohodlí postele, hlavu podepřenou rukama.
Kid kývl na Dominika a přešel ke stolu, na který vyskládal obsah tašky. Pivo, pečivo, salám, dokonce i nějakou zeleninu.
"Kdes to šlohnul?" zeptal se David, když přesunul svůj pohled od Dominika na stůl.
"Koupil. Otáčím se, mám teď prachy."
David se nevěřícně zasmál, ale pokynul Kidovi ať si sedne, vytáhl talíře a začal chystat jídlo.
"Nicki? Dáš si taky?"
"A zbyde na mě něco?"

Dominik sebral svoje oblečení a s peřinou omotanou kolem pasu se zvedl, aby se mohl jít převléct do koupelny. Kid jej pobaveně pozoroval. David byl rád, že to nijak neřešil. Nechtělo se mu vysvětlovat, proč měl v posteli nahého kluka a Kid měl často plno otravných otázek. Teď mlčel, což bylo neobvyklé, ale vítané.
"To je ten, o kterým jsi mluvil?"
Aha, takže to zakřikl.
"Ne." odpověděl a doufal, že se v tom Kid už nebude hrabat, nebo že se Nick brzo vrátí.
Kid zvedl jedno obočí, ale než stačil odpovědět, otevřely se dveře od koupelny a Dominik vešel zpět do místnosti. Na oba se usmál a začal se prohrabávat v kapsách svých riflí.
"Zlato? Neviděl jsi někde můj mobil?" zeptal se Davida, "potřebuju dát vědět Dannymu, že žiju."
"Ne, ale půjč si můj a prozvoň se."
Nick se na Davida děkovně usmál a vzal si od něj mobil. Kid je pobaveně sledoval a když se na něj David podíval, naznačil 'zlato?', za což si vysloužil pohlavek, který jej akorát rozesmál. David pokračoval v chystání snídaně, než se znovu ozval Dominik.
"Vážně mě máš v mobilu tak nudně? 'Dominik'? Fakt? Tak to ne, nepřipadá v úvahu." Nick ignoroval Davidovy námitky o soukromí a něco v jeho mobilu upravil, než si jej dal k uchu a prozvonil svůj.
Bytem se tlumeně rozezněla popová píseň, která Davidovi byla povědomá, ale nedokázal říct odkud. Dominik vítězně vytáhl mobil zpod polštáře a sedl si ke stolu. Davidovi až teď došlo, že se k sobě s Nickem chovali, jako by spolu chodili měsíce, a to spolu jednou spali. Bylo to zvláštní, jak si hned sedli. I s Dannym mu přišlo, že se znají déle, než pár hodin.

Po snídani si Kid přivlastnil Davidův notebook a Nick se začal chystat k odchodu. David jej vyprovodil ke dveřím, políbili se na rozloučenou a domluvili se na setkání v baru. Potom už David zůstal v bytě s Kidem sám.

-

David přišel ten večer na Urgent na noční v dobré náladě. Většinu dne strávil pracováním na výzkumu, kromě momentů, kdy mu napsal Nick. Tehdy se smál blbostem, které mu posílal, od šílených nápadů po fotky, kterými pečlivě dokumentoval svůj den. I Kid byl snesitelnější než normálně, ani moc neotravoval, ale to David připisoval částečně tomu, co se to ráno dozvěděl.

Hned jak se převlékl a přišel se ohlásit Mery, Petra, která s ní zrovna něco řešila, se rozesmála. Oba se na ni zvědavě podívali.
"Doktore, to jste prohrál souboj s vysavačem?" zeptala se, když se uklidnila.
Mery se na Davida podívala pořádně a vskutku, Davidův krk byl posetý malými i většími modřinkami. Zasmála se. Než ale stačila něco říct, přišel Roman.
"Čemu se tu smějete?"
Petra s úsměvem kývla Davidovým směrem. Romanovi netrvalo dlouho, než si všimnul, co je tak pobavilo.
"Hádám, že rande dopadlo dobře."
David si rozpačitě sáhl na krk a místo odpovědi se na Romana usmál. Když mohl jeho přítel být se Zojou, on taky mohl někoho mít. I když to nebylo moc podobné. Ne tak v tom, že Nicka od Zoji odlišovalo několik základních věcí, ale hlavně v tom, že on a Nick spolu nechodili. Tedy alespoň si to myslel. Nemluvili o tom, ale podle toho, co mu řekl Dan a jak to cítil on sám, v tom měli oba jasno.

Noční proběhla klidně, tedy až na otravné pohledy personálu a někdy i pacientů, kteří viděli jeho krk. Ráno už toho měl David celkem dost, byl to přece jen jeho život, ne všech okolo, nadával si pro sebe když se na lékařáku převlékal. Kdyby nevěděl, že Nickův krk pravděpodobně dopadl stejně, byl by na něj teď naštvaný za nechtěnou pozornost, kterou jeho 'ozdoby' přitahovaly. I tak mu ale poslal zprávu s rozzlobenou emoji, na kterou mu Nick odpověděl ve formě selfie. Na fotce špulil rty, označkovaný krk naklonil tak, aby byl co nejvíc vidět a Dan za ním s pobaveným a zároveň unaveným výrazem uklízel bar.

David:
Proč nespíš?

Nicki <3 <3:
spánek je pro slabochy
..a dan potřeboval pomoc

David:
Pomáháš mu tím, že se flákáš během toho, co on uklízí?

Nicki <3 <3:
morální podpora

David se rozesmál. Každá nová informace mu pomáhala sestavit si nějakou představu o Dominikovi a fakt, že zrovna on je ten, kdo nic nedělá a akorát se snaží vypadat hezky na fotkách když ostatní pracují, mu teď přišel jako něco typického.
"Ty máš dneska nějak dobrou náladu." ozvalo se za ním.
David sebou trhnul a rychle se otočil. Za ním stál Roman se zvláštním výrazem.
"Co to tvoje rande?"
"Dobrý."

Nicki <3 <3:
máš po noční že?
chceš společnost v posteli? o:)

"Podle tvého výrazu hádám že víc než dobrý. Budeš se mi muset někdy pochlubit. Kdy se zase uvidíte?" ptal se zvědavě Roman.

David:
Ok, přines jídlo.

"Dneska."