David Hofbauer/Roman Vilkin (Modrý kód) Oneshots

Everything's coming up aces

Upravená scéna z konce 15. dílu
__________________________

V Davidově bytě bylo skoro úplné ticho. Jediný zvuk dělal Roman, který stál u kuchyňské linky a chystal večeři, David ležel bez hnutí v posteli. Bohužel jej jeho porucha opět doběhla. Ozvalo se zaklepání na dveře. Roman čekal, že jde o Kida, takže ještě než došel ke dveřím, aby je otevřel, už na něj mluvil.

"Pojď prcku, dělám polívku. Aspoň se projednou pořádně najíš."
"Doktore, vedu ti návštěvu." ozvala se odpověď.
Roman otevřel dveře. Za nimi nestál jen Kid, ale i primář Bojan.
"Tyjo, tady je dnes narváno. Nesu pizzu. Bude hostina."
Kid prošel kolem Romana dovnitř, Bojan se ale na něj pořád jen díval.
"Ahoj Romane, ty tu děláš kuchaře?"
"No, tak nějak. Co ty tady?" zasmál se Roman a pokynul mu, ať vejde dál.
"Přišel jsem se Davidovi omluvit."
David, ležící zamotaný do peřiny, se uchechtl.
"To tě Bíba musela teda pěkně seřvat."
"Taky měla pravdu, choval jsem se jako debil."
"Jako můj fotr," přerušil jej Kid, usadil se na židli u stolu a začal se natahovat po Davidově počítači.
"Ticho malej, běž si hrát, teď mluví dospělí. Jirko, dáš si s náma?"

"Ne, já musím jíst doma, ale děkuju Romane. Teď kde jsem to skončil.."
"Že jsi debil," poradil mu Kid věcně, což dospělé rozesmálo.
Bojan se Davidovi začal pořádně omlouvat, ale jeho řeči už Kida tolik nezajímaly, takže se otočil k Romanovi.
"Co to vlastně děláš?" zeptal se zvědavě a naklonil hlavu na stranu.

"Boršč."
"A to je co?"

"Polívka." usmíval se Roman.
"Říkám, hostina! Proč se mu omlouvá?"
"To je mezi nima."

"Okej. Hej doktore, nechceš tu vařit častějc? Já jen že přijít domů k teplýmu jídlu, který není kupovaný, je dobrej pocit. Lepší než u fotra."

Roman se zarazil. Věděl, že Kid u Davida zůstával, protože nemusel svého otčíma, ale že by se mu tu tak líbilo, že tomu říkal domov, to nečekal. Snažil se rychle zareagovat.
"To záleží."

"Na čem?"
"Jak dlouho to se mnou David vydrží."
Roman se otočil zpět k plotně a nechal Kida, aby na něj zmateně koukal.

"Ukliď to, jde se jíst."
Kid s nelibostí zavřel počítač a položil jej na skříňku za ním. Když se otočil, už před ním stál talíř s polévkou a Roman mu podával lžíci. S úsměvem ji přijal a s chutí začal jíst. Roman se mezitím otočil na Bojana, který se konečně Davidovi přestal omlouvat a otočil se směrem k němu. David se na něj také díval, sladce se usmíval.
"Jirko, tenhle talíř je pro tebe. A bez odmlouvání." Roman na stůl postavil další plný talíř.

Bojan se zasmál.
"Tak dobře."
Posadil se ke stolu vedle Kida a také se dal do jídla. Roman se mezitím otočil zpět k plotně, ale místo dalšího talíře pro sebe vytáhl o trochu menší misku, kterou naplnil a nesl směrem k posteli. Pohladill Davida po vlasech a odhrnul mu je z čela.
"Davi, na. Něco sníst musíš."
"Děkuju."
David si od něj misku opatrně převzal a unaveně se usmál, aby jeho přítel věděl, že se o něj nemusí tolik bát. Roman úsměv opětoval a sám si nalil talíř, se kterým si pak sedl ke stolu.

Když všichni dojedli a Bojan odešel, Roman se otočil na Kida.

"Taky bys měl jít domů, mladej. Nebudou tě hledat?"
"To nepomůže, nikdy nezmizí na dlouho." ozvalo se z postele.

"Já většinou spím u doktora, kdyby mě potřeboval." odpověděl Kid a uvelebil se v sedacím pytli, jako každý večer.
"Tak dobře." svolil nakonec Roman a začal uklízet.
Zbytek polévky a pizzy schoval do ledničky, krabice vyhodil do koše, posbíral všechny talíře a začal mýt nádobí. Po pár minutách nebylo v bytě slyšet nic jiného než proud vody a dvojí tiché oddechování. Jakmile měl Roman hotovo, rozhlédl se po místnosti. Kid ležel na pytli, pusu trochu pootevřenou, a spal. David ležel na jedné straně své postele, jako by čekal, až se k němu někdo připojí. Spal celý zamotaný do peřiny a klidně oddechoval. Roman se usmál, převlékl a lehl si vedle svého přítele, který jej ihned objal, a usnul.

Všechny tři druhý den ráno probral ze spaní otravný zvuk budíku. Ozvalo se trojí zamručení a po pár vteřinách se zvedla jedna ruka, aby vypla onen nástroj ďábla, který je nutil opustit říši snů a bez milosti je vtahoval zpět do reality. Byla to Romanova ruka, kterou pak vrátil zpět do své pozice na Davidově hrudi a on sám ještě na moment zavřel oči, aby si užil posledních pár momentů klidu a pohody, než bude muset do práce. S Davidem budík skoro ani nehnul, měl mít až noční, na kterou stejně nemohl, ve svém stavu. Zato Kid se okamžitě probral a vyskočil na nohy, dokonce s velkým úsměvem. Otočil se k posteli a úsměv mu trochu ztuhl.
"Tývole.." hvízdl.
Roman pomalu zvedl hlavu. Díval se na Kida a jeho mozek nedokázal pochopit, proč se tváří tak vyjeveně. Chvíli mu trvalo, než si uvědomil, proč Kid chvíli kouká na něj a chvíli na Davida, kterému ležel v náručí. Ale rozhodl se to nijak neřešit.
"Chceš snídat?" zeptal se nakonec.
Kid sebou cukl, usmál se a kývl.
"Hustý. Už chápu, cos včera myslel."
Tohle vyloudilo na Romanově tváři úsměv. Opatrně vstal, aby Davida nevzbudil, a přešel k lednici, aby se podíval, co by mohl přichystat k snídani. Když mu došlo, že se přes noc nic k jídlu kouzelně neobjevilo a v lednici bylo kromě včerejší polévky a zbytečku pizzy prázdno, otočil se zpět na Kida.
"Vypadá to, že se budeš muset spokojit s tím, co zbylo ze včera. Musím pak nakoupit, jak půjdu z práce. Co si vybereš?"
"Mužíku, pojď zpátky ke mně.."
Roman i Kid se oba otočili k posteli. David se ani nehnul, jen měl teď trochu pootevřené oči.
"Za chvíli, jen nachystám malýmu něco k jídlu."

"Já to zvládnu sám, jděte za ním." nabídl se energicky Kid.

"Ale jenom na chvíli, budu muset do práce."

Roman si lehnul vedle Davida, který jej okamžitě objal a pevně stiskl, jako by neměl v plánu ho někdy pustit. Jeho chování Romana rozesmálo, byl roztomilý. Kid si mezitím dal pizzu do mikrovlnky a během toho, co se ohřívala, je se širokým úsměvem pozoroval.
"Cítím ten tvůj pohled, co chceš?" ozval se najednou David, hlas utlumený Romanovou košilí, protože měl momentálně zabořenou hlavu v jeho rameni.
Roman zvedl hlavu v momentě, kdy se Kid zatvářil naoko ublíženě a pak se znovu usmál.
"Nic, jen jste fajn." odpověděl, vytáhl pizzu z mikrovlnky a chystal se s ní sednout do sedacího pytle, ve kterém před pár minutami spal.
"No tak to ne, mladej. Hezky ke stolu."
Kid sice něco zamručel na odpor, ale šel, posadil se ke stolu a začal jíst. Když dojedl, natáhl se pro Davidův notebook a zapl ho. Když se Roman podíval na svůj mobil, aby zjistil, kolik čas spolu ještě mají, tiše zaklel. Neměli už vůbec žádný, byl si jist, že i kdyby byl Davidův byt hned vedle nemocnice, přišel by pozdě. Položil mobil zpět na stolek vedle postele a začal se vyplétat z Davidova sevření. Jakmile se mu to konečně povedlo, začal po bytě sbírat svoje oblečení a šel se do koupelny umýt. Než odešel, přešel k Davidovi a políbil jej na čelo.
"Hned po službě jsem tu." šeptl a otočil se k odchodu.
David jej ale na moment chytil za ruku, kterou pak políbil.
"Budu na tebe čekat."
Roman se usmíval, když se otočil na Kida.
"A ty upaluj do školy."
"Ještě je čas, navíc se mám o tvýho doktora starat," začal se vymlouvat Kid.
"Však on to chvíli zvládne. Můžeš v klidu jít." řekl Roman a v dobré náladě, i když pozdě, byt opustil.

____________________

new part, yay! kupodivu můj mozek pracuje líp, když je nesnesitelné vedro, so.. here you go.
jen tak btw, dívate se někdo na Queer Eye od netflixu? zkoukla jsem obě série behem dvou dní (ano, brečela jsem skoro u každého dílu) a poslední týden nad tím musím pořád přemýšlet (hlavně že začnou točit season 3!!) .. takže kdyby si o tom někdo chtěl popovídat.. i'm here.

edit: omlouvám se za debilní formátování, píšu to v google docs a na wattpadu funguje enter dost vadně