David Hofbauer/Roman Vilkin (Modrý kód) Oneshots

All the people I know aren't who they used to be (Part 14)

V pátek se David už chystal k odchodu, ale zastavila jej Mery s tím, že s ním Bojan potřebuje mluvit. Zamračil se. Skončila mu služba a chtěl se ještě zastavit doma, než půjde do baru, aby nešel v tom stejném oblečení. Bylo to zvláštní, nikdy nad svým vzhledem nijak nepřemýšlel, až teď. Z části to asi bylo protože do něj kluci pořád rýpali, tak jim chtěl dokázat, že vlastní i jiné oblečení než černé rifle a mikiny. Dnes by to komentovali dvojnásob, vzhledem k tomu, že se sešli kvůli němu, takže domů musel. Ale za Bojanem chtěl jít hned, protože tak nějak tušil, o co půjde. Smířil se s tím, že přijde pozdě a vydal se za primářem.

"Ah, Davide, díky že jsi přišel. Posaď se." usmíval se na něj starostlivě Bojan.
"Co potřebuješ, Jirko? Mám už po službě a trochu spěchám."
"Neboj, nezdržím tě dlouho. Po nemocnici se povídají různé věci a spousta se toho donesla až ke mně, ale nechci dělat unáhlené závěry bez toho, co mi na to řekneš ty." začal opatrně.
David se zasmál. Bylo to přesně to, co čekal.
"Divím se, že ti trvalo tak dlouho se zeptat."
"Takže je to pravda?"
"Záleží, co jsi slyšel."
"No.. Je několik verzí, ale základ je stejný, že jsi na Urgent přišel s přítelem. Jakože partnerem. Poté už se každé vyprávění liší, některá jsou docela vulgární. Víš jak to myslím."
David kývnul. Samozřejmě počítal že bude několik verzí, ani ho to nijak netrápilo. Byli to lidé, kteří mu byli ukradení, stejně jako jejich názory.
"Nevím, co chceš slyšet. Základ je vcelku pravda, zbytek není nikoho věc." pokrčil rameny.
Bojan si jej chvíli prohlížel, než kývl.
"Víš co děláš? Nechci ti do ničeho kecat, ale jsi si jistý? Co táta?"
"Neboj, se, vím přesně, co dělám. A ano, jistej si jsem. Otec to ví a je mi někde, co si myslí." Davida tolik otázek trochu namíchlo, ale věděl, že to Bojan myslí dobře.
"Dobře, chci, abys věděl, že tě nijak neodsuzuju nebo tak. Jdeš za ním, že tak spěcháš? Už tě nebudu zdržovat." usmál se.
"Tak nějak. Měj se a pozdravuj Bíbu."

Na cestě Urgentem se málem srazil s Romanem, který čekal na další případ.
"Pozor prosímtě. Kam se ženeš?"
"Promiň, Bojan si mě ještě zavolal a teď nestíhám. Jdu za klukama." usmál se na něj.
Byl rád, že může Romanovi říct víc, než předtím, kdy se jenom schovával. Bylo to zvláštní, normálně by nikomu neřekl nic a ani by nechtěl, ale teď měl nutkání říkat všechno. Roman se maličko usmál. Nebyl to velký úsměv, ale úsměv to byl a to Davidovi stačilo.
"Tak já tě nebudu zdržovat, užij si to."

David nakonec zjistil, že jeho zpoždění nebylo až tak velké. Když dorazil do baru, z jeho přátel tam byli akorát Danny a Kouba, se kterým David mockrát nemluvil, protože byl většinou zaměstnaný líbáním svého přítele. Bylo tedy trochu nezvyk vidět jej bez jeho drahé polovičky. Měl totiž podezření, že ti dva spolu chodili i na záchod, jak se od toho druhého odmítali hnout. Ale bylo to milé.
"Kdybych věděl, že všichni přijdou pozdě tak bych tolik nespěchal. Ahoj." pozdravil oba pusou a sedl si vedle Kouby.
Dan se zasmál.
"Jako bys neznal Nicka. Ostatní na tom nejsou tak zle, ale žádná sláva to není. Luky se jako jedinej omlouval, že se zasekl v práci, takže dorazí později, ale podle mě tu stejně bude dřív než polovina ostatních." komentoval během toho, co chystal Davidův oblíbený drink.
"Kde máš Jaye? Myslel jsem, že vy dva se od sebe skoro nehnete." otočil se David ke Koubovi, který se na něj usmál.
"Musel na oběd k rodičům a oni mě moc nemusí, takže jsem vyklidil pole. Ale dorazí, neboj."
Po pár minutách se k nim připojil znavený Luky.
"Potřebuju panáka. Ne, aspoň dva." řekl a sesunul se na prázdnou židli vedle Davida.
"Těžkej den?"
"Příšernej. Nechápu, jak toho ti neschopní kreténi dokážou tolik posrat při tak jednoduché věci jako je značení zboží." stěžoval si a kopl do sebe dva panáky.
David jej soucitně chytl za rameno a nechal ho, ať se vypovídá.

O pár hodin později byla oslava v plném proudu. Všichni postupně dorazili a po pár panácích na oslavu se buď drželi jejich skupinky nebo se rozptýlili různě po baru.  David stál u jejich stolku a pozoroval vysmátého Nicka, jak po několikáté táhne Lukyho na parket, kde se do něj okamžitě zavěsil, protože zrovna hráli něco pomalejšího.
"Sere tě to?" ozvalo se vedle něj.
Otočil se na Jaye, který se na něj zvědavě díval z Koubova klína.
"Jako co?"
"Že Nick není s tebou."
David se zasmál a Jay se na něj ukřivděně podíval.
"Já přece Nicka nevlastním, ať si dělá co chce. Spíš se bojím, aby se jeden z nich nespálil." kývnul směrem k tančící dvojici.
Jay se na něj usmál.
"Už jsem se lekl, že tě budu muset poučovat. A o ty dva bych se nebál, tohle dělají furt. Víš co? Zvu tě na panáka." řekl nakonec, políbil Koubu a zvedl se.
David jej následoval k baru.

Nakonec se David u panáků zasekl déle než měl v plánu, po Jayovi jej pozvalo ještě pár lidí a také se zakecal s Dannym, takže když se vrátil k jejich stolu, bylo u něj najednou o polovinu lidí míň.
"Kde je Luky?" zajímal se, protože jej už dlouho nezahlédl.
"Asi šel domů, už na tohle nemá věk. Stárne, chudák, za chvíli bude moct jíst akorát kaši." odpověděl mu někdo ze skupinky, což zbytek rozesmálo.
David jen kývl a začal hledat Nicka, že by spolu šli k němu, jestli si ještě nikoho nevyhlédl. Když ho nikde neviděl, rozloučil se se zbytkem a šel domů.

Ráno jej probudil zvuk příchozí zprávy.

Nicki <3 <3:
všechno jsem posral