David Hofbauer/Roman Vilkin (Modrý kód) Oneshots

I'm alive to fly higher (Part 1)

Roman stál na urgentu, rád, že byl chvíli klid, od rána se nezastavil. Vytáhl si rohlíky, které mu ráno David koupil a do jednoho se zakousl. Než stihl polknout první sousto, někdo na něj zavolal.
"Že ty si s těma rohlíkama nedáš pokoj!"
Otočil se a uviděl Bíbu, jak se k němu blíží s kufrem. S úsměvem ji objal.
"Paní Bojanová, ahoj!" pozdravil ji Roman nadšeně.
"Budu ti muset po Jirkovi posílat krabičky s nějakým pořádným jídlem, zase jsi zhubnul."
"Ale ne, to se ti zdá."
"Prosimtě, já to poznám. Ale teď mi pověz, co ta tvoje tajemná láska z daleka? Jak jste na tom? Chci slyšet novinky, byla jsem dlouho pryč."
Roman se zamilovaně usmál.
"Už není z daleka, dělá teď tady v Rubavě. A máme se čím dál líp."
"Opravdu? To vás budu muset brzo pozvat na oběd. Jsem fakt zvědavá, kdo si dokázal získat tvoje srdce."
"Tak dobře," zasmál se Roman, "jdeš za Jirkou? Doprovodím tě."
Vzal Bíbě kufr a oba zamířili do primářovny.

V primářovně mezitím Bojan a David řešili poslední podrobnosti umístění Davidovy nové laborky. Když dořešili tento problém, začal Bojan Davida zpovídat, jak se mu líbí v Rubavě.
"Máš kde bydlet?"
David se usmál. Když Romanovi oznámil, že přijede, jeho přítel byl štěstím bez sebe. V den, kdy dorazil do Rubavy a vešel do Romanova bytu, nikdy jej už nechtěl opustit. V tom momentě mu problémy v Praze byly úplně jedno, jediné, co ho zajímalo, byl Roman a jak to udělat, aby s ním mohl být napořád.
"Neboj se furt, mám." přinutil se odpovědět.
"A dle tvého výrazu hádám, že nebydlíš sám, že? A ani mi neřekneš s kým."
"Všechno přijde, neboj." usmíval se dál spokojeně.
Bojan zakroutil hlavou.
"Doufám že víš, co děláš."
Někdo zaklepal. Po vyzvání se otevřely dveře a vešel Roman. Usmál se na Davida, potom se otočil na Bojana.
"Někoho ti vedu Jirko." řekl a poodstoupil, aby mohla vejít Bíba.
"Překvapení!"
"Bíbo, měl jsem pro tebe přece přijet na letiště!"
"Letěla jsem dřív, nemohla jsem se tě dočkat. Nebo jsem chtěla zkontrolovat, jestli tu nemáš nějakou ženskou." vtipkovala Bíba a všechny tím rozesmála.
"A načapáš mě tady s Davidem."
"Davídku, ahoj!"
"Teto!"
David vstal aby mohl Bíbu obejmout. Roman se na moment tvářil překvapeně, ale rychle to skryl. Jeho přítel se na něj z objetí usmál.
"Ty jsi taky nějak zhubnul," mračila se Bíba, "budu si tě muset vykrmit. Romana už jsem pozvala, co ty? Kdy přijdeš na oběd?"
"Brzo, neboj. Ale teď už půjdem." snažil se David vykroutit z otázky, na kterou nebyl tak úplně připraven odpovědět.
Otevřel dveře, počkal, až Roman projde, usmál se na Bojanovy a odešel.

David i Roman mířili na Urgent za pacienty. Povídali si o všem možném, ale Romana zajímala hlavně jedna věc.
"Nevěděl jsem, že znáš i Bíbu."
"Jo, jako malej jsem u nich byl často, zvlášť když se táta nedokázal postarat." usmál se David nevesele.
"Chápu.. Budeš jim to chtít říct?" nemusel říkat, co 'to' znamená, moc dobře to oba věděli.
David se tentokrát usmál upřímně.
"To záleží na tobě. Ať to ví klidně celá nemocnice, nejdůležitější jsi pro mě ty."
Zamilovaně se na sebe usmáli. Roman se rychle rozhlédl na všechny strany, a když se ujistil, že jsou sami, dal Davidovi rychlou pusu na rty.
"Počkej na lékařáku." usmál se a šel na příjem.

-

Bíba s Bojanem seděli v restauraci na obědě a při čekání na jídlo si sdělovali novinky.
"..a co David, jak myslíš, že to tu zvládá? Daleko od domova, v tak malém městě?"
"Vypadá to, že dobře," usmál se Bojan, "nejvíc si asi oblíbil Romana. Často je vídám spolu, a to nejenom na příjmu."
"To je dobře, Roman potřebuje víc přátel. Předtím, kdykoliv jsem ho viděla, se akorát zamilovaně díval do mobilu a lidi kolem sebe skoro nevnímal."
"To už teď právě nedělá. Dlouho jsem ho neviděl s mobilem v ruce. I ostatní se ptali co se stalo, že je najednou o dost šťastnější."
"Myslíš že to je díky tomu, že se ta jeho tajemná přestěhovala do Rubavy?"
"Opravdu? To mi ani neřekl.." zamračil se, "Ale na druhou stranu jsem se neptal. Třeba to opravdu bude tím, ale nikdy jsem tu s ním nikoho neviděl. Pokud má službu s Davidem, přicházejí i odcházejí spolu. Jinak chodí sám."
Bíba se zamyslela. Něco jí na tom nesedělo, ale nakonec to nechala být. Však se brzo všechno dozví, až Roman přijde na oběd.
"Zvláštní. Však on nám ji brzo představí. Ale teď mi pověz, co jsi tu dělal ty.."