(GoT) Prostřední Lannister

Návrat

Tiffany seděla v altánu do kterého ji vynesl Tomen a dívala se na přístav a město pod ní. Už něco přes hodinu tam seděla sama.Cersei pro svého syna poslala zlaté pláště,potřebovala mu nechat ušít nové slavnostní oblečení na Joffreyho svatbu a musel se nechat dát přeměřit. Před chvilkou si Arry poslala něco vyřídit a doufala že se co nejdříve vrátí,takhle sama a ještě ke všemu na kolečkovém křesle znamenala jednoduchý cíl.

"Tiffany" zaslechla za sebou. Podle hlasu ho poznala okamžitě.

"Nemůžu se otočit. Jestli něco chceš, tak mne otoč nebo pojď sem dopředu" vyzvala ho s povzdechem. Petyr ji obešel a poklekl před ní na jedno koleno. Na tváři měl několikadenní strniště a pod očima měl temné kruhy.

"Promluvme si" požádal. Tiffany pevně semkla rty a bedlivě ho pozorovala.

"Já ti nemám co říct" odsekla. Byla rozhodnutá nenechat se obměkčit,ať řekne cokoliv. "Mluvím s tebou jen proto že jsi tady a já nemůžu svévolně odejít". Petyr se smutně usmál.

" Já vím. Chci se ti omluvit za mé chování. Bylo nevhodné tě o ničem neuvědomit a odjet,už se to nestane. Já tě miluji Tiffany". Lady pocítila za očima známé štípnutí,slzy se neodbytně draly na povrch. Proto oči na chvilinku zavřela,což alespoň trochu pomohlo.

"Já tě také milovala"přiznala Tiffany.
" Ale k čemu mít nějaký cit k člověku,jež je takto nevypočitatelný? Radši už běž ".

" Já ale nechci"namítl Baelish. Lannisterská se zamračila.

"Odejdi. A říkám ti to naposledy" zavrčela. Petyr vstal,ale k odchodu se stále neměl.

"Tiffany prosím" zašeptal.

"Lorde Baelishi!". U paty schodiště stála Arry a v bojovém postoji mířila na Petyra Jehlou. Tiffany sice neviděla za sebe,dokázala si ale živě představit co se tam děje.

" Arry,doprovoď lorda z altánu a ujisti se,že se vzdálil"nakázala.

"Zajisté má lady. Slyšel jste,odchod" vyštěkla a udělala několik rychlých kroků k nim. Baelish si povzdechl a než odešel,věnoval Tiffany ublížený pohled. Pak tedy seběhl schody zatímco mu Arya mířila do zad. Pak se vrátila nahoru,kde padla před Tiffany na kolena.

"Odpusť mi má lady. Je to má vina,byla jsem dlouho pryč a nechala jsem tě zde čekat" omluvila se s pokorně sklopenou hlavou.

"Vstaň" vyzvala ji Tiff." Ty za nic nemůžeš,naopak. Přišla jsi tak akorát ". Arya vstala a podívala se směrem kterým hleděla její paní. Do přístavu právě vplouvala loď,měla na sobě Dorneskou vlajku.

"Zjistila jsi co jsem chtěla?" zeptala se jí Tiffany.

"Ano lady. Připlul již včera,tohle je pouze jeho družina". Lannisterská přikývla. Arry využívala jako informátorku od chvíle co k ní nastoupila. Vyškolená jako assasin měla tedy své způsoby pro získání informací.

" O otci nic?"zeptala se smutně. Arya se tlumeně zasmála,což ji ranilo. Proč jen se směje jejímu stesku? Řinčení brnění jí probralo z myšlenek a pokusila se otočit hlavu,ale stejně za sebe neviděla. Najednou ji někdo hladil ve vlasech podivně známým způsobem.

"Tati..." vydechla neskrývaje dojetí. Tywin za kovového chrastění poklekl vedle ní. V unavených očích mu stály slzy a bílé vousy prostoupené zlatem značily že už je několik dní na cestě.

"Jsem tu zlatíčko"usmál se a pohladil svou prostřední dceru po tváři. Tiffany k němu natáhla ruce,za které ji vzal. " Přijely jsme právě teď,musel jsem tě okamžitě vyhledat. Před branou jsem potkal Arry,ta mi řekla kde tě najdu. Jak jsi se sem u všech sedmi dostala?!".

"Vynesl mě Tomen" vysvětlila Tiffany.
"Tak ráda tě vidím,otče". Tywin vstal a políbil dceru na čelo.

" Já tebe ještě víc. Půjdu se převléknout a rychle vykoupat. Za chvíli jsem tady a odnesu tě na nějaké příjemné místo,ano drahá?". Tiffany ho za ruku stáhla níž a políbila jej na tvář,pak Lannister kvapně odešel.

"Ty potvoro.To jsi mi to nemohla říct hned?"culila se Tiffany na Aryu.

" Tím bych zkazila překvapení. Navíc lord Tywin mě výslovně žádal ať mlčím".

*********

Když se za necelou hodinu vrátil,Tiffany právě dojedla svačinu kterou jí přinesl Calid. Podala mu prázdný talířek a chlapec odešel.

"Budeš schopna to křeslo snést zase dolů?" zeptal se Tywin Aryi a ona přikývla.

"Dolů to půjde rozhodně líp než nahoru" dodala. Lannister svou dceru vzal do náruče a snášel ji z altánu dolů. Tiffany se k němu tulila a užívala si tělesného tepla.

"Jak bylo na Casterlyově skále?" zeptala se ho. Tywin s ní opatrně scházel ze schodů,zvažoval každý krok.

"Stále stojí" zasmál se. "Ale být tam sám je pro mne nezvyk,proto jsem spěchal zpátky za tebou". Arry za nimi docházela s křeslem,dolů to šlo rozhodně rychleji. Předběhla Tywina a vozík postavila pod schody,aby jí do něj mohl rovnou posadit.

" Mluvil jsi s Hellenem? Řekl ti něco o mém stavu?"ptala se Tiffany na otázky které ji trápily nejvíce. Její otec zakázal mistrovi sdělovat své výsledky jí,aby se kvůli tomu zbytečně netrápila. Tywin svou dceru opatrně usadil do křesla a zvedl opěradla.

"Mám to v plánu ještě dnes,ty jsi ale byla mojí prioritou" vysvětlil,když se chopil madel a s Aryou po boku ji provážel zahradou. Tiffany za celou dobu už nepromluvila. Trvá-li to už takhle dlouho,její šance že by mohla opět chodit je minimální. Už nikdy nebude tančit,nikdy si už nezaplave v lázních a nikdy už do ruky nevezme meč.

"Tywin Lannister,nejmocnější a nejbohatší člověk v Západozemí má dceru mrzáka. Měl by jsi mě zapudit" povzdechla si a bez výrazu si na prst namotávala pramýnek platinových vlasů. Starý muž zastavil vozík.

"Tohle neříkej. Tvá šance na uzdravení je vysoká zlatíčko" snažil se ji utěšit,ale bylo to marné. Ona dávno věděla že už to tak zůstane. Naději,kterou jí zaplavovali všichni okolo,už jen předstírala.

"Večer bude slavnostní hostina. V kolik chceš abych tě vyzvedl drahá?" zeptal se jí Tywin když s jí zajížděl do podloubí. Tiffany zavrtěla hlavou.

"Nepůjdu tam. Nechci". Lannister si povzdechl.

" Alespoň na chvilku,dobře? Jakmile se najíš,odvezu tě do pokoje. Jako sestra královny by jsi se měla účastnit ".

" Cersei nebude královnou dlouho. Na její post si brousí zuby ta květová děva".