(GoT) Prostřední Lannister

👑Joffrey 👑

Tiffany si to kráčela chodbou a rozhlížela se kolem. Začínala se obávat,že opravdu zabloudí,přeci jen se to za těch 10 let změnilo. Najednou spatřila známou tapisérii,podle ní poznala že jde správně. Ještě jedna odbočka v levo a....konečně stanula u vchodu do sálu. Na železném trůnu seděl drobný blonďák v červeném šatu,její synovec. Korunu měl na hlavě nakřivo,což Tiffany donutilo k pobavenému úšklebkku. Rázně vešla do sálu a Joffrey na ni spočinul pohledem.

"Jak se opovažuješ vyrušit krále?! Co jsi zač?!" vyštěkl po ní. Tiffany se ani nezastavila ,dál pokračovala k němu.

"Ach, synovče synovče,ty už si mě nepamatuješ? To je hrozné" zalamentovala na oko zdrceně,přitom se jeho výrazem neskutečně bavila. Joffrey se zaraženě předklonil a zapřel se o koleno.

"Teta Tiff..?" vydechl překvapeně. Žena se zastavila těsně před schody k trůnu a zatleskala.

"Šikulka,máš velkou pochvalu" pronesla s takovým sarkasmem,až se divila že po ní Joffrey hned nic nehodil. Ale mohl by to zkusit,v ten moment by to letělo zpátky. Místo toho se opět opřel .

"Měla by jsi zvážit,jak se mnou mluvíš tetičko" poučil ji. Tiffany si založila ruce na hrudi a ušklíbla se.

"Budu s tebou mluvit tak,jak jsem s tebou mluvila vždy. Tvé postavení je mi ukradené. A slez dolů,bolí mě za krkem jak k tobě musím zaklánět hlavu". Joffrey sklapnul a prudce se postavil.

" Nejspíš si neuvědomuješ,s kým mluvíš!"okřikl ji,ale hned věděl že udělal chybu. Jeho teta byla proslulá svým chováním a taky tomu hned dostála. Rychlými kroky vyšla schody k němu a jelikož byla o něco menší než on, přitáhla si ho za vlasy níž.

"Ne,to ty si neuvědomuješ s kým mluvíš. Ty nejsi král,jsi jen naivní dítě kterému matka na hlavu šoupla korunu místo čepice. Kdyby jsi jím byl,znal bys své pravomoce, povinnosti a byl by jsi si vědom svého chování vůči mě. Jestli tě uznávají ostatní,prosím,ale ode mě to nečekej. A laskavě se začni chovat,jak se sluší. Nebo ti to místo mě vysvětlí děda a to nechceš zažít "zavrčela . Joffrey kňučel a snažil se jí vytrhnout,proto ho pustila a strčila ho,až dosedl zpátky na trůn.

" Tak"řekla Tiffany a oklepala si z rukou vlasy,které mu vytrhla a šla zase ze schodů dolů a ze sálu pryč.

"Příště si rozmysli,jak se ke mně budeš chovat" zavolala ještě za ním a vyšla zpět na chodbu. "Ať žije králík!" dodala ještě se smíchem v naději,že ji slyšel. A taky že slyšel,proto vztekle udeřil do opěrky trůnu. Tiffany po cestě chodbou potkala Chaimeho.

"Ale",podivil se když uviděl sestru v tak dobré náladě," ty se vracíš od Joffreyho s úsměvem? Copak se stalo tak zábavného?". Tiffany se zastavila a bratra lehce objala. Pořád ho neměla ráda,ale byli sourozenci a jí mrzelo,jak ho předtím odradila.

"Myslíš,že mě může dát popravit?" zeptala se zamyšleně. Chaime se zamyslel.

"Hmmm...prakticky ne,ale je to Joffrey,král,může si dělat co chce" přiznal. Tiffany se rozesmála a pokračovala chodbou.

"Král...pfff...králík! Hah....očividně budu bez hlavy...pošleš ji otci? Nebo ne,to by bylo moc nákladné. Pošlu mu hlavu Joffreyho,jo,to bude lepší...hah...krááálíík" vyvolávala a smála se,až se musela chytit za břicho a dál se potácela chodbou. Chaime za ní nechápavě hleděl,dokud ze sálu odkud se právě vrátila nevyběhla vyděšená Cersei.

"Joffrey zuří! Co mu řekla?! A proč se tak směje ?" vyhrkla. Chaime se poškrábal na vysokém čele.

"Nazvala ho králíkem..." pronesl tiše a stále stejně nechápavě. Cersei si povzdechla.

"Otec mi bude muset dobře vysvětlit proč ji sem poslal" řekla a vrátila se zpátky do sálu ke svému synovi.

***********

Tyrion kráčel chodbou s Bronnem v patách. Vysoký žoldák měl i přes jeho drobný zjev co dělat,aby mu stačil.

"Kam tak letíš,vždyť ti neuteče" oslovil nakonec skřeta,když už jen tak tak stačil s dechem. Tyrion se zastavil a podíval se na něj.

"Promiň. Ale mám opravdu na spěch. S tím co mi řekla je nebezpečné ji nechávat déle samotnou. Je v ohrožení" pronesl jak nejtišeji mohl. Bronn přikývl,již od něj věděl důvod Tiffanina pobytu,proto chápal jeho strach. Tyrion se tedy opět rychlou chůzí vydal k jejímu pokoji. Když dorazili ke dveřím,bez zaklepání vešel.Bronn za ním zavřel a sám zůstal hlídat venku. Tiffany ležela na bříšku v nerozestlané posteli a chroupala jablko.

"Mohu se zeptat,co jsi řekla Joffreymu? Povídá si o tom půlka paláce" pronesl a šel kolem jejího lože. Tiff natáčela hlavu,aby ho neztrácela z dohledu.

"Nic moc,ale byl na mě drzý,tak jsem si ho trochu přidržela" přiznala a zakousla se do jablka. Tyrion se při své druhé obchúzce kolem její postele zastavil u stolku s mísou ovoce,odkud si vzal trs vína.

"Cersei to ale tak nenechá,i když ví že ať udělá cokoli,poštve si tím proti sobě otce" řekl. Tiffany odhodila ohryzek tak,aby přistál v kyblíku na odpadky.

"Až naučí toho králíka slušnému chování,prosím. Cersei,ba ani Chaime se nesmí dovědět proč tu doopravdy jsem. Otec jim pravdu neřekne,přeci jen dvojčata bohužel nemiluje tolik moc jako mě". Tyrion málem vyplivl hrozno.

" Bohužel?"zopakoval překvapeně její slova. Tiffany přikývla.

"Víš jak hrozný je to pocit ,když tě rodiče vyzdvihují nad ostatní sourozence?" zeptala se smutně. Tyrion se zasmál.

"Ne,to opravdu nevím. Ale ty dobře víš,proč tě otec tak miluje. Jsi z nás nejvíce podobná matce,kterou já...nepoznal". Tiffany se ušklíbla.

" Já si jí také moc nepamatuji,přeci jen jsem byla malá když zemřela. Ale viděla jsem její obraz a opravdu jsem její věrná kopie"přiznala,načež se překulila do sedu. Tyrion se posadil vedle ní a nabídl jí víno,které přijala.

"Prozradíš mi,proč vlastně dvojčata tak nesnášíš? Nikdy jsi mi neřekla pravý důvod" zkusil to na ni. Tahle otázka už ho pár let užírala. Tiffany se usmála a vzala ho kolem ramen.

"Jednou...jednou ti to prozradím bratříčku" řekla rozhodným hlasem. Dvojčata nenáviděla už jako malá a důvod jejího chování nevěděl nikdo,krom jí samé.