(GoT) Prostřední Lannister

Sansa

"Calide,posluž své paní!" nakázal Tywin chlapci. Tiffany právě snídala s otcem v jeho komnatách. Calid stál u zdi s Arry,ale po rozkazu vyšel k lady,poklonil se a Tiff mu začala vkládat na vidličce různé suroviny pokrmu do úst. Vše bylo v pořádku,proto se chlapec šel zpět postavit k Arye. Ale Tiffany neměla ani pomyšlení na jídlo. Musela myslet na dnešní ráno. Když se probudila,Petyr už tam nebyl. Vše bylo tak jak to bylo večer,až měla strach,že se jí to jen zdálo. Jediné co po něm v jejím pokoji zůstalo byla sladká vůně karamelu.

"Drahá co je to s tebou? Nevypadáš vůbec dobře" promluvil starostlivě Tywin a natáhl k ní ruku,aby jí zkontroloval teplotu. Když jí však přiložil dlaň na čelo,shledal že horká není. Ruku stáhl a pokračoval v jídle.

"Jsem v pořádku" pokusila se otce uklidnit,ale sama klidná nebyla. Bolelo ji srdce. Tywin zavrtěl hlavou.

"To mi neříkej zlatíčko. Poznám,když tě něco trápí. Jde o tvoji sestru? Řekla ti něco? Nebo Joffrey?". Tiffany si povzdechla.

" Otče,nech to být. Nic mi není "zkusila to podruhé. Tím ale Tywinovi domněnky jen potvrdila. Odhodil příbor a prudce se na židli narovnal, až svou dceru převyšoval o hlavu.

" Tak to ne,Tiffany! S tebou se něco děje,to mi neříkej! "vyhrkl nahlas a udeřil pěstí do stolu,až Tiffany polekaně nadskočila. Místnost prostoupilo ticho,než se její jasně zelené oči zalily slzami. Tywinům výraz změkl ,vstal od stolu,vzal dceru za ruce a vytáhl ji na nohy.

" To nic zlatíčko,tatínek to tak nemyslel. Nechtěl jsem tě vystrašit,moje malá"konejšil ji . Tiffany otce jemně objala a oči si otřela konečky prstů. Když šlo o ni,otec se nikdy nedokázal ovládat.

*******

Dopoledne vzal Tyrion svou sestřičku do zahrady. Posadili se spolu v jednom z altánů uprostřed záhonů růží s výhledem na přístav a na moře. Kochali se tou scenérií pod nimi a u toho si povídali.

"Co Bartek?" zeptala se po chvíli Tiff a zkoumala bratra s nadějí v očích. "Slíbil jsi,že mi to prozradíš později". Tyrion si povzdechl. Neměl rozkřikovat,co nebylo úplně jisté. Včera když za ním byl,zdál se v pořádku a fit. Naneštěstí dnes v noci podle lékaře začal zničehonic zvracet,po pár hodinách trápení se objevila i krev. Přemýšlel,jak jí co nejšetrněji říct,že dnes ráno zemřel. Tiffany však ve svém bratru uměla číst jako v knize,dle výrazu jeho tváře si dokázala domyslet co se stalo.

" On to nepřežil,viď?"zašeptala. Tyrion opatrně přikývl. Tiffany pokývla hlavou a sklopila oči,aby neviděl její bolest."Myslela jsem si to. Kdyby byl na živu,byl by jsi mi to řekl již včera. Řekni jim,ať jeho tělo uchovají,než promluvím s otcem ". Tyrion  přikývl,byl připraven sestře v čemkoliv vyhovět,jen aby se tak netrápila. Ponechal ji v altánu a sám šel splnit její požadavek. Zahrady byly plné zlatých plášťů,nebylo nic co by jí hrozilo. Chvíli seděla o samotě,jen se svými myšlenkami. Až najednou zaslechla tichý nejistý hlas.

" Ach..omlouvám se má lady,netušila jsem že jste tu". Podívala se k oblouku,kterým se vcházelo do altánu. Stála v něm ta mladá dívka s rusými vlasy a nepopsatelným smutkem ve tváři,potkávala ji často. Její bolest se dala vyčíst v každém koutku její půvabné tváře a Tiffany moc dobře věděla,co ji trápí.

"Sanso! Pojď,posaď se ke mně" nabídla jí přívětivě a poklepala vedle sebe na lavičku. Dívka bojácně přistoupila,už nevěřila nikomu kdo se na ni pokoušel být hodný. Cítila ale,že lady Lannister se bát nemusí. Když se posadila vedle ní,vzala ji Tiffany něžně za ruku.

"Máš veškerý můj obdiv. Neznám nikoho,kdo by v tvém věku měl za sebou něco tak hrozného jako máš za sebou ty" pronesla soucitně. Znala dobře jejího otce,byl to čestný a statečný člověk. Teď byl mrtvý,její matka zrovna tak. Nezbyl jí nikdo. Sansa zvedla jasné šedé oči,aby se jí podívala do tváře.

"Nemám v Králově přístavišti nikoho,komu bych mohla věřit. Nebo s kým bych mohla být" pronesla tiše,pozorujíc nehnutě tvář Tiffany. Měla jemné rysy a vysoce klenuté obočí nad zelenkavýma očima. Pleť měla bledou,ač bylo stále léto. Dokonale souměrné rty měla pevně semknuté,usmívala se jen málokdy. Závoj zlatých vlasů jí ledabyle splýval až k pasu.

"Já vím,má drahá. Máme toho spoustu společného" pronesla a naklonila se k ní co nejblíže. "Také tady nejsem dobrovolně" šeptla a pozorovala,jak se Sanse překvapením rozšířili zorničky. "Jsem tu na otcův příkaz. Někdo se mě snaží zabít" dodala. Tohle nikomu jinému krom Tyriona a Bronna neřekla,krom těch kteří o tom věděli od vlastních zdrojů. Sansa ohromeně vydechla, přisedla si ještě blíž a naklonila se k Tiffany také.

"Co to říkáte má lady? Kdo by si přál Vaši smrt?" zašeptala tak tiše,že by jí nikdo krom ní nemohl slyšet. Tiffany pokrčila rameny.

"Očividně hodně lidí"ušklíbla se. Až teď si všimla,že je od záhonku už delší dobu pozoruje černovlasá dívka ve vínové tunice,znala ji,byla to služka.

" Děvče! Pojď sem"přikázala jí Tiffany,napřímila se a doprovázela dívku nazlobeným pohledem. Sansa se začervenala studem,služka tam byla jen kvůli ní. Když tmavovláska vešla do altánu,uklonila se.

"Má paní...".

" Nech si ty zdvořilosti! Neučili tě slušným mravům,copak to se dělá poslouchat cizí rozhovor?"zavrtěla Tiffany znechuceně hlavou. Dívka se zamračila.

"Stejně mluvíte potichu,neslyšela jsem jediný slovo. Ne že bych se o to nesnažila. Ale hlídám lady Sansu,stejně jaka támhleti komedianti hlídají Vás" opáčila drze a vzpurně si založila ruce na hrudi. Sansa pokorně sklonila hlavu,odhodlaná čelit hněvu lady Lannister.

"Omluv paní její opovážlivost. Je to má služka,doprovodila mne. Odpusť mi že tě takto urazila" pronesla kajícně. Tiffany se na ni otočila,ve tváři nic neříkající výraz a ukazováčkem jí zvedla bradu,aby se jí hned na to podívala zpříma do očí.

"Nikdy,opakuji nikdy,se ty neomlouvej za drzosti nebo prohřešky tvých sloužících. Protože v ten moment klesneš jak v jejich očích,tak v očích toho komu se omlouváš" řekla hlasem tak vážným a zároveň sladkým jako med. Sansa se zachvěla dosud nepoznaným pocitem. Byl to pocit štěstí,jistoty a dosud nepoznané něhy.

"Má paní...já Vás zklamala?" zeptala se tiše,jen těžko zadržujíc slzy. Tiffany pustila její bradu a na tváři se jí poprvé za dnešek objevil náznak úsměvu.

"Ty ne zlatíčko",načež jí úsměv opadl stejně jako se objevil a s tím neutrálním výrazem se podívala na drzou služku,jež nebyla nikdo jiný než Shae," ale toto děvče ano".