(GoT) Prostřední Lannister

Láska a jiná vykolejení

"Má lady je milé tě opět vidět v této místnosti" usmál se Varys a hluboce se poklonil. Tiffany v křesle přivezla Arry ve svém chlapeckém oblečení,společně dospěli k závěru že ji nyní bude doprovázet na každém kroku,jelikož už uplynulo několik let od doby co byla v Rudé baště naposledy a byla všemi považována za mrtvou. Nyní stála v pozoru vedle křesla své paní a s ledovým klidem pozorovala všechno a všechny okolo. Tiffany ráno oblékla do černých šatů s vyšitými zlatými liniemi kolem dekoltu,ramen a pasu. I když to byla barva smuteční,Tiffany ji nosila nejraději. Zlaté vlasy měla vyčesané do vysoce posazeného culíku,který byl zajištěn černou sponou se zlatou hlavou lva,rodovým znakem Lannisterů. Vypadala úchvatně,tak jako vždy. Tywin byl po včerejším jednání ač nerad nucen opustit Rudou baštu a vrátit se na pár dní na Casterlyovu skálu. Původně chtěl,aby Tiffany jela s ním,ale z toho ho vyvedl mistr Hellen když mu řekl že není na cestu způsobilá. Proto s těžkým srdcem odjel do noci sám jen se svou družinou a štval koně co to šlo,aby jim cesta utekla rychle. Dnes to bylo poprvé,co se Tiffany od svého procitnutí opět účastnila schůze malé rady.

"Děkuji lorde,jsem ráda že zde mohu být" věnovala mu milý úsměv. Varys zůstával v mírném předklonu,aby měly oči alespoň ve stejné úrovni a ona k němu nemusela zaklánět hlavu. Byl jediný který se po jejím příchodu obtěžoval zvednout a jít ji přivítat.

"Jak se cítíš?" zeptal se a tvářil se velmi vlídně,zatímco se Arya chopila madel a chtěla ji odvézt ke stolu.

"Mnohem lépe,děkuji za optání. Nech mne vedle Tyriona" požadala Tiffany,když s ní páže zamířilo na opačný konec stolu. Málem se jí totiž zastavilo srdce,když spatřila kdo na tom konci sedí. Z místa vedle Pycella se na ni díval Petyr.  Arya tedy přistavila křeslo vedle pobočníkovi židle a následně se postavila po jejím pravém boku.

"Kdyby se ti udělalo zle tak mi to řekni,ano? Mistr Hellen nedoporučoval aby jsi se zbytečně přepínala" řekl Tyrion a vzal sestru za ruku. Pycelle se ušklíbl.

"Co ten ví" utrousil. "Lady Tiffany přišla o možnost chodit jen kvůli jeho léčbě". Lannisterská prostřední se zamračila.

" Už jsem se zmínila,že má sestra regentka chce nechat mistra Hellena jmenovat Velmistrem?"zeptala se a Pycelle splaskl jako mýdlová bublina. Samozřejmě to nebyla pravda,ale Tiff věděla čím ho dokáže odrovnat. Na Petyra se za celou dobu ani nepodívala. Kdyby to udělala,věděla by že z ní od té chvíle co se objevila ve dveřích do síně nespustil oči. Byla takhle bledá už když odjížděl? Musela strašně ztratit na váze,její tvář nabyla ostřejších rysů,které předtím byly jemné a plné. Tyrion začal mluvit o důležitých záležitostech,které by se jménem koruny měly vyřešit,ale on ho nedokázal vnímat. Jediné co ho zajímalo byla ona.

*******************
Když zasedání skončilo,vyvezla Arry svou paní ven. Ještě s ní však nedojela ani na konec chodby,když za nimi vyběhl Petyr.

"Tiffany!" rozléhal se jeho hlas chodbou. Tiff se křečovitě napnula.

"Zastav" řekla a Arya uposlechla. Baelish je doběhl.

"Musím s tebou mluvit,prosím vyslechni mě" vyhrkl a lapal po dechu,neměl ve zvyku vyvíjet podobnou fyzickou zátěž.

"Otoč mne" šeptla Tiffany a Arya se s ní v chodbě vytočila tak,aby byla k malíčkovi čelem."Nech nás prosím o samotě. Zatím běž najít Calida,ať mi do ložnice připraví svačinu". Arya se na ní nevěřícně podívala.

"Má lady,nenechám tě tu samo-".

" To byl rozkaz"dodala Tiffany chladně.Arry přikývla a odběhla,aby byla co nejrychleji zpátky.

"Co chcete,lorde Baelishi?" zeptala se s bolestí v hlase a upínala pohled na jeho hruď. Ne jen proto že ji měla v úrovni očí,ale hlavně protože se na něj nedokázala podívat. Povzdechl si.

"Měl jsem ti to říct. Ale já...byl to odjezd na rychlo,nebyl čas ti to oznámit. Kdybych byl věděl co se stane,nikdy bych...". V tu chvíli se mu zlomil hlas a on se na ni jen tiše díval,čekajíc na odpověď. Ona ale zůstala nehnutě sedět a chladně,bez výrazu,se dívat před sebe.

" Je pozdě mi něco takového říkat,lorde Baelishi"pronesla.

"Petyre" opravil ji něžně a udělal krok k ní,aby ji mohl pohladit po tváři. Jaké bylo jeho překvapení,když mu ruku odstrčila,aniž by se na něj podívala.

"Nesahej na mě" zavrčela výhružně a on se stáhl.

"Tiff..."zašeptal. V tu chvíli přiběhla Arya a jakmile se chopila madel tak křeslo otočila k odchodu.

" Právě včas"poznamenala Tiffany. "Skončily jsme,lorde Baelishi". Odjela. Nechala ho tam stát uprostřed chodby se zmateným výrazem na tváři a zlomeným srdcem.

"Je ti dobře má lady?" zeptala se Arya když byly dost daleko. Tiffany trhavě přikývla.

"Je to divné" řekla.

"Proč?".

"Já nic necítím" povzdechla si Tiff a pohrávala si dlouhými štíhlými prsty s látkou šatů. "Smutek,vztek,slabost,lítost..necítím nic". Arry přikývla,už asi tušila o čem mluví. Byla si jistá že lady Tiffany k malíčkovi něco cítila. Nevěděla však,co se stalo že z ní ten cit vyprchal.

" Škoda že tu není otec"povzdechla si po chvíli Tiffany. "Teď bych  potřebovala chvilku lidského kontaktu".

*******************
" Děláš mi radost má lady"pochvaloval si mistr Hellen. Přišel ji po obědě prohlédnout a dle všeho byl s jejím psychickým stavem spokojen. Díval se jí do očí i úst a kontroloval zda se jí netřesou ruce.

"Co chuť k jídlu,vrátila se?" zeptal se když skončil vizuální prohlídku.

"Ne tak docela,ale snažím se jíst pravidelně" poznamenala Tiffany. Mistr přikývl.

"Dobře. Zvracela jsi od té doby?". Tím narážel na předminulou noc,kdy se Tiffany kolem půlnoci zvedl žaludek a krátce po tom co přiběhla Arry vyzvrátila večeři i s obědem.

" Od té doby ne"ujistila jej Tiffany.

"Očividně ti jen něco nesedlo. Ale teď ta nepříjemnější část" pronesl soucitně Hellen,přešel k ní a opatrně jí vyhrnul suknici šatů a přebývající látku jí složil do klína. Pak jí jemně zmáčkl pravé koleno.

"Stále ne?" zeptal se. Tiffany jen mlčky zavrtěla hlavou,proto mistr zkusil zaklepat na druhé koleno. Také nic. Prohmatal jí po celé délce nohou,od stehen po kotníky,ale bezvýsledně. Od pasu dolů necítila nic.

"Je mi to velmi líto má paní" povzdechl si Hellen když si myl ruce v připravené míse s teplou vodou zatímco Arya upravovala Tiff šaty do jejich původní polohy.

"Věděl jsi to? Že potom nebudu chodit?" zeptala se tiše. Mistr si otřel ruce.

"Někdy se to stane,například mnoho žen po závažném porodu není schopno se poté postavit. Časem ta necitlivost ale odezní. Šance že se to stane trvalým je mizivá,avšak stále tady je" řekl  a přešel k ní blíž.
"Dej tomu čas,jistě se to urovná".