(GoT) Prostřední Lannister

Strach starého muže

Uplynuly dva týdny. Tyrion si před necelými pěti dny vzal na Tywinův příkaz Sansu. Ač Tiffany otce přemlouvala jak chtěla,nedokázala jej obměkčit. Nakonec to nebylo tak hrozné jak se Sansa obávala a byly i chvíle,které s Tyrionem trávila ráda. Blížila se však svatba Joffreyho a Margaery ,z čehož neměla radost ani Cersei ani její mladší sestra. Ta však měla jiné starosti.....

Tiffany mlčky seděla na okenním sezení ve svých komnatách a zamyšleně hleděla ven. O Petyrovi stále nebyly žádné zprávy,kromě té co jí řekl pár dní po onom hrůzném zjištění Varys a to že namísto Dorne se snad měl vydat do Řekotočí. Netušila proč musel odjet,ani slovem se jí nezmínil,nevyjímaje to že její komnaty opustil bez povšimnutí a rozloučení.Již od rána jí nebylo dobře,bolel ji žaludek a motala se jí hlava,tu a tam měla rozmazané vidění. Cítila se malátně a slabě. Nechtěla však na sobě dát cokoli znát. Naproti ní seděla Sansa a vyšívala. Od doby co se stala její švagrovou spolu ty dvě trávily až nezdravě moc času. Ale Tywin byl jedině rád,že má jeho malá nějakou přítelkyni když si s vlastní sestrou šla po krku.

"To tě to vyšívání tolik baví?" zeptala se po chvíli Tiffany znuděně. Dívka zvedla zrak od dřevěné obruče potažené plátnem a podívala se na ni.

"Ano. Septa Mordane vždy mou práci chválila" špitla. Tiffany se ušklíbla.

"Já to nenáviděla. Tančit to ano,to mě bavilo,ale hodiny vyšívání jsem proklínala. Naštěstí jako milované dceři lorda Tywina mi stačilo si jen říct a nakonec jsem chodila jen na tanec" usmála se nostalgicky,přesto bolestně. Sansa si tento její výraz snažila vpálit do paměti. Bylo málo chvil kdy se lady Lannister usmívala nebo se dokonce něčemu smála . A v poslední dobou to bylo naprosto ojedinělé.

"Má lady,smím se tě na něco zeptat?" osmělila se Sansa nakonec. Tiffany zvědavě naklonila hlavu na stranu.

"Proč lord Tywin miluje tak moc zrovna tebe? Chci říct,nejsi ani prvorozená ani nejmladší,co ho k tomu vede?". Zlatovláska si pobaveně vzdychla,otázku podobného formátu tak trochu očekávala.

" Protože jsem ze všech nejvíc podobná matce. Jsem její mladší verze a vypadám přesně,jak v mém věku vypadala ona. Otec mě miloval od narození o poznání víc než starší dvojčata,ale když při narození Tyriona matka zemřela,stal se mnou naprosto posedlý. Kdysi jsem milovala jednoho muže. Otec nesnesl pohled na to,jak se utápím ve smutku že s ním nemohu být a tak svolil ke sňatku. Byly jsme svoji rok,než James....". V tu chvíli se jí zlomil hlas a všimla si,že se celá chvěje. Sansa ji celou dobu pozorně poslouchala. Nyní se ale starostlivě napřímila.

"Má lady,ty se třeseš!" pronesla vyděšeně. Tiffany trhavě přikývla,čímž další konverzaci na toto téma ukončila. Zase měla ty stavy,před očima jí probíhaly vzpomínky,v uších zněla dávno vyřčená slova. Lord James Awoy. Když jí jeho jméno opět vytanulo na mysli,nedokázala zabránit horkým slzám. Sansa rychle odložila obruč a přisedla si k ní.

"Má lady,prosím omluv mou opovážlivost. Já nevěděla,neměla jsem ani tušení že se tě tím takto dotknu" snažila se ji poněkud nešikovně uklidnit. Tiffany trhavě dýchala,zorničky měla rozšířené,třásla se a celé tělo jí pokrývala husí kůže. Sansa věděla,že s tím sama nic nezmůže a tak udělala to,co jí přišlo jako správné.

"Stráž! Stráž!" zaječela jak nejhlasitěji mohla,když Tiffan zničehonic převrátila oči v sloup a přepadla na  Sansu,která jí musela držet ,aby nespadla i z okenního sezení. Třásla se a vydávala podivné zvuky podobné pláči a dávení. Sansa sama měla slzy strachu na krajíčku a zoufale se snažila udržet Tiffany hlavu. Dveře do pokojů se rozletěly a dovnitř vběhl zlatovlasý muž ve zlaté zbroji.