(GoT) Prostřední Lannister

Tomen

Bylo nádherné slunné dopoledne. Jeden z nejteplejších dní za poslední měsíce. Nebylo dusno ani vlhko,jen hřejivé teplo. Tiffany si s Tyrionem a Sansou vyjela na procházku,Arry tlačila křeslo před sebou. Její paní skoro nic nevážila a křeslo taktéž,tudíž pro ni nebyl problém ji uvést. Projížděli se pomalu zahradou a u toho si povídali. Uplynulo již několik dní co Tywin Lannister odjel a Tiffany začala jeho přítomnost scházet. Otce milovala a i když jí občas jeho starostlivost a péče vadila,nyní ji značně postrádala.

"Neříkal,kdy přesně se vrátí?" zeptal se Tyrion a Tiff zavrtěla hlavou. Neřekl ani proč musí odjet,jen že musí nutně na Casterlyovu skálu.

"Už to bude týden co odjel" povzdechla si Tiff. "Zastav prosím". Arry zastavila u keře šeříku a Tiffany si přivoněla k největšímu trsu. Milovala vůni šeříku nade všechno na světě. Vždy když ucítila jeho vůni,vrátila se ve svých vzpomínkách do dětství,na různá místa a připomněla si momenty které se staly.

" Jistě se vrátí každým dnem,uvidíš"řekl Tyrion a stiskl jí povzbudivě ruku. Sám o svých slovech pochyboval,ale psychika jeho sestry pro něj nyní byla prioritou. Cestou k nim šla Cersei se svým nejmladším,Tomenem. Jakmile chlapec spatřil strýce a tetu,rozzářil se. Tiffany ho měla nejraději,vždy byl tak rozkošný.

"Tetičko,tak rád tě vidím" usmál se s ďolíčky ve tvářích a políbil ji na obě tváře.

"Já tebe taky zlatíčko" opětovala mu úsměv a pak se podívala na sestru. Cersei zůstala stranou,nešla se přivítat.

"Nevíš kdy se vrátí otec?"zeptala se jí Tiffany. Cersei se pobaveně usmála a sklonila pohled.

" Právě jsem se tě chtěla zeptat na totéž "dodala a spojila ruce před sebou. " Mimochodem,jak se cítíš? Něco nového ohledně tvého stavu?". Tiffany trošinku zaklonila hlavu,aby viděla na Aryu. Ta hleděla dolů,aby jí nebylo moc vidět do tváře.

"Vše při starém" povzdechla si Tiff. Cersei přikývla.

"Mohly by jste nás nechat minutku o samotě?" zeptala se přítomných. Tyrion vzal Sansu za ruku a mlčky šly napřed,doprovázeni Arry.

"Běž chvíli se strýcem drahý" pohladila regentka Tomena po paži. Chlapec pokorně šel za nimi. Cersei se za ním dívala a když byl dostatečně daleko,otočila se opět na sestru sedící před ní v kolečkovém křesle.

"Slyšela jsem co se stalo mezi tebou a Joffreym" začala opatrně. Tiff naklonila hlavu na stranu a zaujatě ji pozorovala.

"Ano,proběhla další lekce slušného chování. Záleží jen na něm,kolik jich ještě bude". Cersei se usmála.

" Ty i já víme že dřív takový nebýval"řekla tiše. "Byl tak milé dítě. Až s přibývajícím věkem jsem si začala uvědomovat,co se z něho stalo. Čím je starší,tím je to horší. Přestávám nad ním mít jakýkoliv vliv".

" Teď ho ovládá Margaery"domyslela si Tiffany,ale její starší sestra zavrtěla hlavou.

"Ta malá coura s ním sice umí bravurně manipulovat,ale ani ona ho nezvládne. Je tak tvrdohlavý,nenechá se změnit. Tyrellová sice ví jak na něj,aby udělal co chce,ale nedokáže potlačit tu stvůru. Ano stvůru. I přesto ale zůstává mým milovaným chlapečkem. Proto tě žádám,aby jsi jej nechala být". Tiffany se dlouze nadechla.

" Víš,já se řídím jednou takovou pranostikou. Na oheň ohněm. Jak se ke mně bude chovat,z toho já vyvodím důsledky ". Do zahrady náhle vběhly dva zlaté pláště,Joffrey si přál vidět matku.

" Mohl by dál Tomen jít s tebou? Chtěl jít se mnou ven,ale jak vidíš..."usmála se smutně. Tiffany přikývla.

"Beze všeho,jistě že může jít se mnou. Tak dobré pořízení" popřála jí ještě,než regentka za doprovodu rytířů se vztyčenou hlavou odešla. Právě včas,jelikož se Tyrion s ostatními právě vracel.

"Kam šla matka?" zeptal se Tomen,když se Arry opět chopila madel a pokračovaly zahradou podle původního plánu.

"Joffrey pro ni poslal,požádala mě aby jsi mohl jít s námi" usmála se na něj Tiffany. Tomem s úsměvem přikývl,vzal tetu za ruku a sladil svou chůzi s vozíkem,aby mohl jít a zároveň ji držet. Tyrion se Sansou se omluvili.

"Budu muset jít sestřičko,musím ještě něco vyřešit. Uvidíme se později" řekl a na rozloučenou sestru ze strany objal,jen co to opěrky rukou dovolovaly. Tiffany s Tomenem zůstali sami.

"Co by jsi říkal nějakému malému osvěžení,hmm? " usmála se na chlapce. Přikývl,proč taky ne. Zamířili tedy do Tomenova oblíbeného altánu,který byl nejvýše položený altán v celé zahradě a byl z něj překrásný výhled na město a přístav.  Tiffany měla mnohem raději ten ve středu zahrady v obležení růží,ale ani proti tomuto altánu nic neměla. Dokud k němu tedy nepřijeli a ona si neuvědomila,že je to do schodů. Do velmi vysokých kamených schodů,proto odtamtud byl tak krásný výhled. Tiffany si povzdechla,tady viděla jak je člověk na nohou závislý. Dříve by jí schody nedělaly problém,možná proto si vůbec nevzpomínala že tu kdy nějaké byly. Arry se skepticky dívala na schodiště.

"Odpusť mi můj pane,ale tohle nebude možné. Lady Tiffany do tak vysokých schodů nedostanu" řekla po chvilce to,co bylo už dříve jasné. Tomen se na ni zářivě usmál.

"Ale samotné křeslo ano,že?". Načež se sklonil,odklopil opěrky a jemně tetu podebral pod stehny. Tiffany vypískla,když si jí jediným pohybem vyhodil do náruče.

" Polož mne,Tomene,vždyť jsem těžká!"vyjekla,když se s ní pomalu vydal do schodů. Ale chlapec jen zavrtěl hlavou.

"Vůbec,jsi lehká. Unesl bych tě i na jedné ruce,ale to teď zkoušet nebudeme,ne?" usmál se. "Raději se mě chyť". Tiffany ho už dále nepřemlouvala,věděla že je to marné a obtočila mu něžně ruce kolem krku. Na jednu stranu mu byla vděčná,jelikož kdo jiný krom otce by to pro ni udělal? Tyrion by jistě velmi rád,ale jeho postava mu to bohužel nedovolovala. Arry je pozorovala zezdola aby viděla kdyby se mu třeba začala smekat,ale když s ní byl už v půlce a šel stále stejně rychle a nesl ji ve stejné výšce tak nadzvedla křeslo a začala ho vynášet do schodů. Chtěla tam být dřív,aby ji Tomen mohl rovnou posadit. Křeslo sice nebylo těžké,ale mělo tvar takový že ho nemohla nikde pořádně chytit aby se nemusela v jednom kuse zastavovat a přerovnávat si ruce. Než byla ve čtvrtce, Tomen už s ní stál nahoře.

" Vidíš,nebylo to tak hrozné "řekl jí. Tiffany zavrtěla hlavou,bylo to docela příjemné nechat se takhle nosit. Mimoděk si začala prsty pohrávat s Tomenovými vlasy a měla u toho nepřítomný zasněný výraz. Byla tak přítulná a mazlivá. Již několik dní postrádala pozornost z otcovi strany a to si na ní začalo vybírat tuto daň.

" To lechtá"zasmál se Tomen a trochu sebou cuknul. Tiffany mu pak jen schválně nehty přejížděla po krku,aby ho co nejvíce trápila a mladý princ cukal hlavou a smál se. Stále ji však držel v náručí a nepouštěl. Když Arry konečně dostala křeslo nahoru,úlevně si oddychla.

"Asymetrickej krám" zavrčela a přijela s ním blíž. Tomen tetu opatrně usadil a opět jí přiklopil opěrky.