(GoT) Prostřední Lannister

Strach starého muže II

"Dále" zvolala Cersei,když se ozvalo zaklepání na její pracovnu. Venku už byla úplná tma a místnost byla osvětlena hned několika pochodněmi.Seděla u stolu se svícnem a četla si starou prachem prostoupenou knihu. Když vešel Chaime,knihu s hlasitým mlasknutím zavřela.

"Tak?" zeptala se. Králokat si rozepl opasek a ten pak spolu s mečem v pochvě odložil na stůl.

"Pořád nic,otec odmítá opustit její ložnici. Nechal jsem mu tam přinést provizorní lůžko,ale pochybuju že bude spát" povzdechl si zničeně,posadil se na lenošku v rohu místnosti a protřel si unavené oči. Cersei se ušklíbla.

"Slyšela jsem že tě chtěl poslat pro mistra Hellena do Casterlyovy skály". Chaime přikývl.

" Ano,ale nemůžu,musím hlídat korunu. Poslali jsme jim havrana,aby se vydali na cestu a poslali jsme jim naproti sedm lidí. Víc pro ni udělat nemůžu "utrousil. " A pojď sem,docela by se mi hodila tvoje přítomnost ". Cersei se zvedla a přešla k lenošce,na které její bratr seděl. Když se posadila těsně vedle něj,přitáhl si ji Jaime do láskyplného objetí .

" Ale sundej si tu zbroj. Tlačíš"ušklíbla se,když se od něj odtáhla. Lannister se zasmál,rozepl si ozdobnou přezku na plášti,který ihned na to putoval na zem a začal si sundávat hrudní pancíř za spokojeného výrazu Cersei.

****************

Tyrion nahlédl do pokoje Tiffany. Před několika hodinami šli se Sansou na večeři a ona si poté šla lehnout,byla strašně vyčerpaná. Teď šel trpaslík zkontrolovat svou sestru a překvapilo ho,když našel Tywina sedět u jejího lůžka v křesle,které mu tam přišoupl Jaime ve stejné pozici,v které ho před hodinami opustil. Odcházeli ještě za světla a teď už byla černo černá tma. I přesto se Tywin očividně ani nehnul. Nepohnutě seděl v křesle, držel ruku své dcery a stále se na ni díval. Tyrion za sebou tiše zavřel a přešel k posteli.

"Otče,měl by jsi si odpočinout" promluvil k němu opatrně,ač věděl že to je pro něj choulostivé téma. Tywin zvedl zelenkavé,únavou a slzami poznamenané krví podlité oči.

"Nepotřebuji odpočívat" odsekl polohlasem. Nechtěl křičet,už ne. Ale Tyrion neměl v plánu se nechat odbýt.

"Tím že budeš vedle ní dřepět jí vědomí nevrátíš! Víš,jak se bude cítit špatně až se probudí a zjistí,že jsi celou dobu riskoval své zdraví tím,že jsi s ní bděl do extrémního vyčerpání?". Nejspíš uhodil hřebíček na hlavičku,protože si Tywin povzdechl.

" Dobře,na chvilku si lehnu. Budeš zatím u ní?"zeptal se. Tyrion přikývl,načež se Tywin uložil na lůžko které mu Chaime nechal přinést a trpaslík zaujmul jeho místo v křesle. Lannister však ještě v leže zdrceně pohlédl na své bezvládně ležící dítě. Když za ní přišla Arry,poslal ji zpátky k sobě do komůrky s příkazem,ať se nikde neukazuje. Dívka se smutkem ve tváři odešla.
Tywin se pokoušel usnout,ale vůbec to nešlo. Jakmile totiž zavřel oči,spatřil tvář své holčičky. Po hodině ho však zmohlo vyčerpání a únava a nakonec usnul neklidným lehkým spánkem. Tyrion si povzdechl. Sám měl o sestru veliké obavy,vůbec netušil jak intenzivně to musí pociťovat otec,který byl strachy bez sebe kdykoli Tiffany rozbolelo břicho třeba při každoměsíčním krvácení. A teď tu ležela v bezvědomí a nikdo nemohl přesně říct,proč přesně upadla do tohoto stavu nebo jestli se z něj probudí. Smutně se na ni podíval. Byla bledá ještě víc než normálně a za mihotavého světla ohně jí po obličeji tančily stíny. Byl utahaný jako kotě,ale otci slíbil že s ní zůstane vzhůru. A svůj slib hodlal splnit. Zavrtěl se,křeslo bylo šíleně nepohodlné,nemluvě o tom že nedosáhl na zem a nohy mu visely ve vzduchu. Až nyní si všiml,že Tiffany vytékají z koutků úst sliny. Slezl,vysadil se k sestře na postel,naklonil se nad ni a kapesníkem s vyšitým Lannisterským lvem jí koutky otřel. Jestli produkuje sliny,pak je naživu. Trochu ho to uklidnilo,ale když jí přiložil ucho na hrudník a cítil,jak jí bije srdce,vyděšeně z postele seskočil. Tlouklo tak šíleně pomalu! Jejich otec nechal poslat pro mistra na Casterlyovu skálu a modlil se za jeho brzký příjezd. Jeho sestra byla očividně v ještě žalostnější situaci než mysleli.
***
Naneštěstí Tywin toho moc nenaspal a když hodiny ohlašovaly čtyři hodiny ranní,prkenně se na lůžku posadil.

"Tyrione" pronesl chraptivě. Skřet seskočil z křesla,které bylo zády k lůžku,aby na něj otec viděl. Když  seskočil,málem ho samou únavou zradily nohy,proto se rychle chytil opěrky. Tywin vypadal o něco lépe,ale ustaraný výraz mu na tváři zůstal.

"Za celou dobu se nic nestalo" ujistil ho Tyrion,když otec přešel k posteli a pohladil svou dceru po hlavě. Přikývl a usadil se zpět na své místo. Necítil se zrovna v nejlepší formě,ale únava byla alespoň částečně ta tam.

"Děkuji. Můžeš se jít vyspat",načež se opřel a založil si ruce propletené spolu prsty na  vypracovaném břiše. Tyrion ani neprotestoval,jen se mírně uklonil,políbil sestře na rozloučenou bledou ruku a šmajdavým krokem odešel. Tywin opět osaměl se svým milovaným dítětem. Hlavou mu prolétaly vzpomínky na dobu,když byla ještě hodně malá. Objevil se u ní talent,který snad mimo ní zdědil jen Jaime. Velmi dobře si pamatoval ten den.

•••••••••••••
Stájemi Casterlyovy skály proběhl zlatovlasý chlapec. V ruce držel dřevěný cvičební meč a spěchal za otcem. Vběhl do hradu bez povšimnutí,stráže moc dobře věděli,o koho jde. Když malý Jaime Lannister probíhal chodbou,která vedla k jeho pokojům,potkal svou sestru,dvojče,jak v doprovodu své chůvy bez výrazu kráčí ke vchodu do zahrady .

" Cersei"usmál se chlapec. Dívenka vykouzlila sladký úsměv. "Nevíš,kde bych našel otce?".

" Je s Taffy"ušklíbla se. Tak jí říkávali,když byli ještě malí. Ale Cersei ji tak někdy oslovila i dnes,stejně tak jejich otec. Chaime přikývl a rozeběhl se do sestřiných komnat. Bylo jí tenkrát pět let,zatímco dvojčatům bylo dvanáct. Jejich nejmladší přírůstek měl necelé tři roky,otci nesměl na oči. Když ho Jaime konečně našel,seděl lord Tywin v křesle sestřina pokoje a Taffy si mu hrála u nohou. Měla modré hedvábné šatečky a zlatavé vlásky do pasu,klečela na kamenné zemi a v rukou držela hadrovou panenku v podobných šatech které měla ona sama. Tywin na ni shlížel s láskou a něhou a usmíval se. Když jej Jaime oslovil,vzhlédl. Tiffany zvedla hlavu a rozzářila se.

"Bratříčku" zaradovala se a vstala. Ale Chaime nepřišel aby si s ní hrál,přinesl otci pro co jej poslal.

"Podívej se otče" pronesl udýchaně a tváře mu hořely,když mu podával co přinesl. Tywin si od něj dřevěný meč vzal a vstal. Byl lehoučký.

"Ano,děkuji,přesně tento jsem měl na mysli" usmál se a pohladil chlapce po vlasech. Jaime tento meč od svých devíti let nepoužil,byl natolik zdatný že cvičil s ocelí. Také ho nenesl pro sebe,nýbrž pro Taffy. Tywin ke své dceři natáhl jílec.

"Vezmi si to zlatíčko" požádal ji. Tiffany meč vzala do ruky a usmála se.

"Držím" . Tywin naklonil zaujatě hlavu na stranu a pozoroval ji.

"Zkus mě jím napadnout" řekl po chvíli. Děvče se polekalo.

"Ale ty meč nemáš" namítla."To není spravedlivé ". Lannister se usmál,vždy byla tak ohleduplná.

"To nevadí holčičko. Je to cvičný meč,nebude mne to bolet,vůbec mi to neublíží. Napadni mě" vyzval ji trpělivě. Pokud se ve své dceři nemýlil,zaútočí. Měl totiž tušení,že má stejný talent jako Jaime. Ten nyní stál u dveří a díval se na maličkou sestru s dřevěným mečem v ruce. Nechápal,kam tím otec míří. Bylo jí přeci jen pět,meč byl skoro větší než ona. Ale ona náhle udělala něco,co Tywina překvapilo. Zvedla hlavu,levou ruku dala za záda a s mečem v pravé ruce učinila výpad,za který by se nemusel stydět ani její bratr. Zasáhla jej cvičně do břicha. Udělala jen to,co vídala dělávat otce a Jaimeho. V tento den držela meč vůbec poprvé. Na dívku se neslušelo,aby se učila boji,ale Tywin byl plně rozhodnutý. Když Taffy o krok couvla a rozpačitě se na otce podívala,usmál se.

"Velmi dobře má malá" pochválil ji a pohladil po vláskách.Zavrněla jako kotě a tiskla se mu k ruce. "Očividně jsem se nemýlil"

**************

Ahoj 😊
Tak jaký je zatím váš názor? Čekejte nyní pár kapitol takových vzpomínkových,které dále odhalí a vysvětlí Tiffaninu minulost 🖤