(GoT) Prostřední Lannister

Pronásledovatel

Po chvíli se Tiffany odtáhla .

"Já...nevím,jestli je to správné" zasmála se nejistě a odvrátila hlavu,aby neviděl že se červená. Baelish se nadechl,udělal krok k ní a vzal ji za ruku.

"Správné je to,co za správné považuješ" řekl jí polohlasem a odhrnul jí z očí pramínek světlých vlasů. Tiffany vzhlédla. Měl pravdu,na tom co dělala nebylo nic špatného. Osmělila se a trochu se k němu přitulila,ale jen tak malinko. Petyr s ní opatrně přešel ke křeslu,na které klesl ,posadil si ji na klín a nechal ji se mazlit. Tiffany měla položenou hlavu na jeho hrudi a ta se jí zvedala a opět klesala s jeho nádechy. Bylo jí příjemně.

"Nesmím být pryč moc dlouho. Tyrion by měl starost" zašeptala po chvíli. Baelish jí zlehka pohladil po vlasech.

"Nemusíš se bát. Ví,že jsi se mnou" odvětil.

"No právě.A co na to lady Stark?" zeptala se. Lord mírně naklonil hlavu,její otázka ho překvapila.

"Teď o ní nemluv". Tiffany přikývla a už se dál nevyptávala,jen si mlčky užívala tu chvíli. Velice příjemně voněl,skoro jí to připomínalo karamelové bonbony,které jedla jako malá.

Když už  měla strach,aby po ní nebyla sháňka,doprovodil ji Baelish až do paláce. Tam k ní okamžitě přiběhl králokat dřív,než se s Petyrem stačila rozloučit.

" Tiffany,díky bohům! Hledáme tě už něco přes hodinu,kde jsi byla?"vyhrkl a vzal ji zlehka za ruce,aby na ni nevyvíjel zbytečný tlak. Tiff překvapeně zamrkala,byla v šoku z bratrova rychlého příchodu,že jí chvíli trvalo než se vzmohla na odpověď.

"Byla jsem se projít s lordem Baelishem. Děje se něco,proč mě hledáte?"zeptala se . Jaime se podíval na Petyra a pak sjel pohledem zpátky na ní.

" Popravdě,ani nevím. Tyrion tě hledal,byl úplně nepříčetný,tak jsem se k němu připojil".

"Tiffany! Chaime,ty jsi poklad" ozvalo se z chodby po jejich pravici,kterou běžel na svých krátkých nožkách právě Tyrion. Tiff pustila Jaimeho a udělala několik kroků k bratrovi.

"Díky bohu že jsi tady. Otec tu bude co nevidět,ale určitě by to nebyl moc hezký pohled kdyby přijel a nenašel by tady svého miláčka" řekl udýchaně a vzal ji za ruku.

"Děkuji ti lorde Baelishi,že jsi ji přivedl. Pojď honem,musíš se před otcovým příjezdem převléknout" načež s ní vyběhl směrem k jejím komnatám. Tiffany se ještě naposledy otočila na Petyra,který zůstal s králokatem na krytém chodníku sám. Zamávala mu,ale hned se zase otočila a pospíchala za bratrem. Baelish jí zamával nazpět a mile se uculil.

"Dej si pozor,lorde" oslovil ho náhle Lannister. Petyr se na něj podíval a naklonil zlehka hlavu na stranu.

"Nerozumím ti,pane".

" Dávejte si pozor kolem Tiffany,nebo to špatně skončí "dodal a nenápadně si upravil opasek. Baelish se pobaveně zasmál.

" Obdivuji tvůj zájem,sire,ale  není proč. Lady Tiffany je se mnou v bezpečí. Přeci jen,jako královský pokladník mám jisté povinnosti vůči koruně i jiným. Teď když mne omluvíte,rád bych se vzdálil"pronesl,vysekl mu poklonu jen tak aby se neřeklo a otočil se k odchodu.  Jaime si povzdechl. Proč zrovna s ním se musí jeho sestřička stýkat?

*****************

"Dobře. Tyri,kdy přesně jsi se zbláznil?" zeptala se Tiffany,když jí bratr ukázal šaty,které jí nechal připravit.

"Jsou krásné,moc se mi líbí"řekl Tyrion na vysvětlenou,zvedl oděv z postele,přes kterou byl přehozen a natáhl ho k ní.
" Vezmeš si je? Kvůli mě,prosím ". Tiffany přivřela oči,pak se ale usmála a přikrčila se do bratrovi úrovně.

" Pro tebe to ráda udělám "zašeptala a pocuchala mu vlasy. Tyrion se uculil,podal jí šaty a měl se k odchodu. Ve dveřích se na ni ale otočil.

" Budu na tebe čekat v hodovním sále. Rád bych s tebou poobědval"dodal než zmizel. Tiffany chvíli počkala,aby si byla jistá že se dostatečně vzdálil a pak bez jakýchkoliv větších obtíží vyklouzla z šatů které měla na sobě. Povzdechla si při pomyšlení,jak dlouho jí trvalo se ráno obléct. S námahou se vsoukala do dárku od Tyriona. Byl z měkké teplé černé látky,kterou lemovaly červené a zlaté pruhy. Rukávy byly obtaživé a na hrudníku i zádech byly hluboké prohlubně. Výběr výstřihu jí nijak nepřekvapoval,vždyť to přeci vybíral on. Záda však měla odhalená až kousek nad zadek,ani její dlouhé vlasy jí nijak nepomohli. Ze své šperkovnice na toaletce si vybrala řetízek s rubínem a zlaté náušnice. Pak si ještě upravila zlaté vlasy a dlouho se na sebe dívala do zrcadla. Jak krásné byly ty šaty,proč jen se jí zprvu nelíbily? Na ní vypadaly přímo úžasně. Když už se naobdivovala dost,rozhodla se odejít na oběd s bratrem.

"Panebože!" vyjekla a uskočila,když otevřela dveře . Bronn se zasmál.

"Promiň že tě lekám,lady,ale náš malý pán chtěl,abych tě pohlídal a doprovodil do hodovní síně,až budeš připravená. Chce tě mít hlavně pod dohledem" řekl,Tiffany zavřela dveře a přešla k němu.

"Proč ty,kde jsou moji lidé?" zeptala se nechápavě. Bronn ji vedl chodbou a k odpovědi se měl až za hodnou chvíli.

"Řekněme,že tvý lidé měli malou nehodu" pronesl . Tiffany se zastavila.

"Nehodu?! Co se stalo?". Bronn zmučeně zamručel.

" Že já vůbec něco říkal. Neměl jsem ti to říkat,promiň ". Ale Tiff se nenechala jen tak odradit,až ho nakonec přemluvila. Žoldák se rozhlédl,jestli je někdo nesleduje a jestli jsou sami a pak ji zatáhl do jednoho výklenku po straně chodby.

" Tak dobře,řeknu ti to"šeptal. Tiffany poznala,že se muselo stát něco strašného,protože nebylo obvyklé,aby se Bronn takto choval.

"Ti lidé,kteří po tobě jdou,tě nejspíš sledovali až sem,do Králova přístaviště. Tvoje garda vyrazila do města na obhlídku,ale vrátil se jeden jediný. Jejich velitel,se šípem prostřeleným skrz naskrz bok,byl jediným který přežil. Stalo se to nesmírně rychle,podle toho co nám řekl na ně bylo stříleno ze shora,jako z hradeb. Schytali to všichni. To proto Tyrion tak vyváděl a všude tě hledal. Ten co po tobě jde už ví,že jsi tady,proto jsi ještě ve větším nebezpečí". Tiffany zprudka dýchala a do očí jí vstoupily slzy. Její garda,skupina jejích věrných. Nechtěla ale nechat znát slabost a tak zvedla hlavu.

"Chci mluvit s Bartkem" řekla s chladnou tváří,ale Bronn zavrtěl hlavou.

"To můžete potom má lady,teď už bychom ale měly jít. Nebo z nás bude mít Tyrion smrt".