(GoT) Prostřední Lannister

Přijíždí zkáza

Na královo přístaviště padla nemilosrdná tma. V ulicích nebylo vidět nikoho,krom stráží a opilých jedinců vracejících se z hospod či nevěstinců. Nočním městem ale projížděla také větší skupina na koních. Byla to mladá žena zahalená v rudém plášti obklopená vojáky,kteří v rukou třímaly prapory se lvem ve znaku. Bylo jasné,že paní patří k rodině Lannisterů,z jejíž řad byla i královna a její pobočník. Jela na vraném koni s dlouhou černou kudrnatou hřívou a útlou hlavou. Klusal svérázně ve středu svých zvířecích druhů,na kterých jela její stráž. Když dojeli k bráně,vyběhla ven královská garda . Dívka si sundala kapuci ,čímž odhalila dlouhé zlaté vlasy.

"Má paní" poklonil se jí lehce Bronn a pomohl jí ze sedla. Když dopadla na zem,byla o hlavu menší než on.

"Odveď mě k bratrovi. Vlastně ne,nejdřív ke královně. Byla by pravděpodobně naštvaná kdybych první nepozdravila ji. Hlavně ani neví že jsem tu..." povzdechla si zoufale. Bronn pokynul stráži,aby se postarali o jejich koně a sám vedl návštěvu ke královně.
Když procházeli chodbou,rozhlížela se neustále kolem sebe.

"Děje se něco lady?" zeptal se Bronn,když si jejího zamyšlení všiml. Dívka odvrátila zhnuseně pohled od obrazu svého naštěstí zesnulého švagra Roberta a podívala se na svého průvodce.

"Nebyla jsem tu...deset let? A je to tu snad ještě horší než pamatuju" odvětila a pokračovala v chůzi. "Tak jdeme,nemám čas".Bronn jen pokrčil rameny a několika rychlými kroky ji předstihl. To už stáli před královninou ložnicí.

" Počkej tady,hned budu zase venku"pronesla tiše a zaklepala. Nečekala na odezvu a vešla dovnitř. Cersei seděla u stolku a četla si knihu u skleničky vína.

"Jak se jen...oh!!" vyjekla,když si všimla kdo že to vešel. Dívka se ušklíbla a založila si povýšeně ruce na hrudi.

"To je přivítání,páni,takovou radost jsem nečekala" pronesla s jasnou ironií v hlase. Cersei okamžitě odložila knihu i pohárek a vyšla sestře vstříc.

"Já..vlastně,proč jsi alespoň neposlala havrana že přijedeš,Tiffany? Proboha,vždyť nic není připravené,mohla jsi dát vědět..." začala regentka obracet,než ji sestra zastavila.

"Tyrion o tom věděl,copak ti to neřekl? Vlastně ne,proč taky. Ale teď vážně,já tu nejsem dobrovolně"řekla a podala Cersei srolovaný pergamen s Lannisterskou pečetí. " Jsem tu na přání otce". Královna si psaní vzala a když dočetla,tiše si povzdechla.

"Pravda,otec ti vždy nadržoval. Ty jsi byla jeho miláček,na tebe nedal dopustit. Tak tedy vítej" rozhodila odevzdaně rukama. Tiffany zavrtěla hlavou a stejně rychle jak vešla tak její komnaty zase opustila. Cersei ji nestihla ani zavolat zpátky.

"To byla rychlá návštěva" podivil se Bronn,když se dívka dožadovala odvést k bratrovi.

"S Cersei jsem nikdy nevycházela,neměla mě ráda" prozradila a upravila si pramínek vlasů z obličeje. Bronn přikývl a dál se na nic neptal. Po chvíli se zastavil u jedněch dveří.

"Tady přebývá náš malý pán" ukázal na ně rukou a zaklepal,načež odešel po své práci. Tiffany byla natěšená jako malé dítě,svého bratříčka nadevše milovala. Když Tyrion otevřel,usmál se.

"Tak konečně" řekl a lehce políbil sestře ruku. "Čekám tě už něco přes hodinu". Uvedl ji do pokoje a zavřel za nimi. Tiffany ho vzala do náruče a zatočila se s ním po pokoji.

" Tak moc jsi mi chyběl bratříčku! Tak moc!"radovala se a svírala nebohého Tyriona v pevném objetí.

"Uhm...Tiffany,to stačí. Zkus se ovládat" snažil se ji uklidnit,ale v hloubi duše byl rád za tento krásný sourozenecký vztah. Dívka opravdu poslechla a posadila se na židli,přičemž si Tyriona nechala na klíně.

"Ale no tak,přijdu si jako dítě" vzpíral se. Tiffany se zasmála.

"Vždyť to také jsi,můj malý milovaný bráška" pronesla sladce a opět ho sevřela v objetí. Tentokrát se nebránil,věděl že to nemá cenu a že bude lepší nechat sestru se trochu přivítat,vždy byla strašný mazel. Po chvíli ho postavila na zem.

"Už jsme na takové vítání poměrně staří,nemyslíš Tiff?" zeptal se a usedl naproti ní. Dívka se zamyslela.

"S tebou se takhle budu vítat klidně do osmdesáti" zvážněla najednou. Tyrion k ní pošoupl pohár s vínem.

"Moc dobře víš,že víno nepiju. Už od mládí je mi z něj špatně" připomněla mu.

"No ano! Tento drobný detail mi musel vypadnout" vzpomněl si a nalil sestře do nového pohárku čistou vodu,kterou jí podal. Sledoval,jak si do ní nakapala několik kapek tekutiny z ampulky,kterou měla jako přívěsek na krku.

"Co to je?" zeptal se nakonec a nechápavě její počínání sledoval. Tiffany mu nabídla pohár.

"Šťava z bezinek,ochutí vodu. Dá se to udělat z jakéhokoli ovoce či bylinek a je to zdravé,otce jsem na to taky naučila a nyní nepije nic jiného". Tyrion se napil a překvapeně jí nápoj vrátil.

" Páni,chutná to lépe než zní "zamlaskal uznale a opět se posadil." Ale teď mi řekni,co stojí za tvojí návštěvou? Tvůj dopis byl tak stručný,že jsem to nepochopil". Tiffany najednou opadl úsměv ze rtů a sklopila hlavu.

"Řeknu ti to,ale nikdo se o tom nesmí dozvědět,obzvláště Cersei ne!!". Tyrion si pohrdavě odfrkl.

" Myslíš,že jí to hned poběžím nahlásit? Omyl sestřičko,stále mě nenávidí více než tebe ". Tiffany kývla,do očí se mu však stále nepodívala.

" Někdo se mě snaží zabít "zašeptala. Tyrion se zakuckal vínem a prudce odložil pohár.

" Cože? Kdo?"vyhrkl nechápavě.

"To nikdo neví,ale ať to byl kdokoli,pokusil se o to už několikrát. V lese mi vyplašili koně,v mém stanu pod pokrývkou byli tři jedovatí hadi,ježčí bodliny v jídle. Míra otcovi trpělivosti ale přetekla,když po mě byl vystřelen šíp když jsme byli spolu na procházce. Jeden z mé gardy mě bránil vlastním tělem a nechal si projet šíp hrudí v mé obraně. Otec mě vyslal sem protože si myslí,že pro ty co po mně jdou by mohlo být Královo přístaviště překážkou" domluvila a opět se napila. Ruce se jí chvěly a hlas se jí třásl. Tyrion ji chápal,věděl že si jeho milovaná sestřička musela za poslední měsíce zažít peklo

***************************

Jo,jo,jo,jo.....a zase jo....jo....jo....jóóó.....je tu fanfikce na GAME OF THRONES!!!🖤🖤 miluju to,jo,strašně moc!