(GoT) Prostřední Lannister

Lovená zvěř?

"Kde se mohl zdržet? Čas jsem určil jasně" vztekal se Tywin. S Tiffany a Lannisterskou družinou již seděli na koních na nádvoří a čekali jen na Tyriona. Sluha držel za uzdu jeho koně se specialním postrojem,který stál vedle mohutného vraníka Tywinova po jehož boku stál o nic větší vraník Tiffany. Baelish byl zapleten mezi družinu na hnědákovi,který mu byl přidělen. Na koni již hříšnou dobu nejel a doufal,že kůň bude klidný a on se tak nebude muset před Tiffany zesměšnit. Tajně ji sledoval z hloučku vojáků na koních. Jak krásně zpříma seděla v sedle,jak hrdě držela hlavu vztyčenou. Zelené oči jí jen zářili a ladily k tmavě zeleným semišovým šatům,které si na onen lov oblékla. Ona přitom o něj pohledem ani nezavadila,starostlivě vyhlížela bratra,až jí z toho na čele naskočila hluboká vráska.

"Tohle není jen tak otče,Tyri by nepřišel pozdě bezdůvodně" pronesla na bratrovu obhajobu. Tywin ale zavrtěl zamítavě hlavou.

"Ne,je jen nesmírně nedochvilný" procedil skrze zaťaté zuby,když ho přeci jen zahlédl probíjet se davem. "Ty nevíš,že když se určí čas je povinností všech se dostavit přesně nebo s minimálním zpožděním?" obořil se na něj,když se s Podrickem v těsném závěsu dostal až k nim.

"Promiň mi to,ale byl jsem za Bartkem" odvětil poněkud drze když jej Pod vysazoval do sedla a upevňoval mu nohy do postroje,protože věděl,že teď Tiffany nenechá otce se zlobit. A opravdu. Zlatovláska se napřímila.

"Jak je mu?" vyhrkla s nadějí v hlase. Baelish skepticky svraštil obočí. "Ten velitel její gardy" pomyslel si a žárlivě si založil ruce na hrudi. Když Tyrion konečně seděl,pohodil hlavou,aby srovnal neposlušné vlasy.

"To ti řeknu později ,teď už není na další otálení čas" poznamenal a šibalsky na sestru mrknul. Z toho pochopila,že když má náladu na žertování určitě má dobré zprávy. Tywin protočil oči a konečně vybídl skupinu k pohybu,načež se s Tiffany a Tyrionem zařadil do čela celé družiny a pobídli koně směrem k lesu. Baelish zůstával stále uprostřed hloučku,ale kůň šel zcela klidně,takže nebylo se čeho bát. Tiffany zlehka kopírovala pohyby zvířete,aby pro oba byla jízda příjemnější.

"Páni,dlouho jsem takhle nejela na projížďku" usmívala se. Tywin pyšně přikývl.

"Už od malička jsi byla v sedle velmi zdatná,skoro jako tvůj bratr. Co se Tyriona a Cersei týče,nikdy z toho nebyly tolik nadšení jako vy s Chaimem". V lese byl krásný klid,družina jela zcela mlčky,aby zbytečně neplašili zvěř. Tiffany vždy jela beze zbraně,nebylo obvyklé aby ženy jezdili na lovy. Ale otec ji brával s sebou,jen byla dost veliká aby správně udržela otěže. Do té doby jezdívala s ním,Tywin si ji posazoval před sebe na koně a jeho maličké se to moc líbilo. Starý muž se nad tou vzpomínkou pousmál.

" Pamatuješ,jak jsi byla malá a jezdívala jsi na koni se mnou?"řekl. Tiff se začervenala.

"Jistěže. Byla to nedílná součást mého dětství". Najednou otec zvednutím ruky družinu zastavil. V dálce se něco pohnulo. Jeho muži pochopili gesto svého pána a připravili si zbraně,kuše a luky.

" Tak jdeme"zašeptal Tywin,přitáhl otěže a jeho kůň se s hlasitým zaržáním vzepjal na zadní,načež hned vyrazil za zvířetem s ostatními muži na koních v patách. Tiffany je nechala předjet a zařadila se na konec,aby ostatním nepřekážela a krokem vedla svého koně za běžící skupinou jeho druhů. Nedělala to bezdůvodně. Baelish se lovu také účastnil beze zbraně a svého hřebce navedl tak,aby šli oba koně bok po boku.

"Musím uznat,jsi skutečně skvělá jezdkyně" poznamenal,pustil otěže a natáhl k ní ruku. Tiffany se uculila a vzala ho za ni. Obě zvířata šla svorně při sobě nebylo kam spěchat. Otec s družinou a ostatními byl daleko před nimi,však je později dostihnou.

"Děkuji. Zato Vy se tváříte,jako by jste se toho koně bál. Copak Vám udělal?" poškádlila ho a pohodila zlatými vlasy. Petyr pozvedl obočí.

"Nezastavíme tu někde? Tvůj otec štve zvěř se svojí skupinou následovatelů,my bychom mezitím mohli strávit nějaký příjemný čas třeba támhle pod tím dubem. Vidíš,jak krásně tam roste mech?". Tiffany znejistěla.

" Ne že bych nechtěla,ale bojím se. Když mne otec nenajde,zpanikaří"pronesla váhavě. Baelish pokrčil rameny.

"Zešílím,jestli s tebou nebudu moci trávit více času" poznamenal po chvíli trýznivého ticha. Tiffany sklopila hlavu. Jak ráda by s ním trávila čas,ale zkrátka nebyla možnost.

"Promiňte mi to" pípla. "Já bych tak ráda,lorde Baelishi,tak ráda".

" Ale nemůžeš"dořekl to za ni Petyr. "Já vím,ale snad by to šlo nějak zařídit,abychom mohly alespoň chvíli být spolu aniž by jsi myslela na to co se stane jestli se nevrátíš včas. Nejsi přeci malé dítě,aby jsi poslouchala otce na slovo! Jsi dospělá překrásná žena". Tiffany si pohrávala s myšlenkou,která jí už od dnešního rána zela v hlavě. Najednou byla plně rozhodnutá mu ji říct.

" Dnes večer přesně o jedenácté čekej v postranní uličce vedle paláce. Pošlu pro tebe a nechám tě odvést tajnou chodbou do mé komnaty "zašeptala. Baelish se samolibě uculil,dostal přesně to co chtěl.

" To nebude třeba. Myslím, že vím o jakou chodbu se jedná "pronesl tajemně.

**

"Otče! " zavolala Tiffany,když po několika hodinách hledání v dálce zahlédli Tywina. Jakmile ji spatřil,okamžitě pobídl koně a tryskem se blížil k nim,nechajíc celou družinu daleko vzadu. Přijel úplně k nim a už za jízdy z koně seskakoval.

"Tiffany,díky bohům! Nevěříš jaký jsem měl strach"vyhrkl,přiskočil k jejímu koni a sundal jí dolů k sobě,aby si ji hned na to přitiskl pevně k sobě.

" Ty moje malá! Kde se touláš? Hledáme tě už takovou dobu"mudroval a energicky jí hladil po vlasech.

"Co myslíš já,s lordem Baelishem jsme vás ztratili z dohledu už minimálně před dvěmi hodinami!"snažila se ze sebe dostat slova,tak silně ji otec držel. Baelish neohrabaně slezl z koně a přistoupil k nim.

" Na tvou dceru jsem dohlédl lorde Tywine,nemusíš mít strach "usmál se na starého muže. Ten pomalu propustil své dítě,stále ji však držel za předloktí a zalétl pohledem k němu.

" Ano,děkuji ti"řekl prostě a hned se zase věnoval Tiffany.

"Budeš nadšená,zlatíčko. Tatínek pro tebe ulovil jelena,ví totiž jak ho má jeho princeznička ráda" konejšil ji jako malé dítě,když jí opět vysadil do sedla a podal jí otěže,které přelétly koni přes hlavu když ji dával prve dolů. Tiffany se nevinně uculila.

"Děkuji. Dál pojedu ale s tebou!".

******

Bylo skoro půl dvanácté,když se Tiffany už minimálně po sté podívala na hodiny. Seděla v kávově hnědém nočním oděvu v posteli,záda podložená polštáři a přikrytá pod teplou pokrývkou čekala. Baelish však stále nepřišel. Neříkala mu snad,ať přijde v jedenáct? Co se stalo,zlobil se na ni snad? Mlčky seděla a smutně hleděla na dveře do její pracovny,které stále zůstávaly zavřené. Když už jí přepadala únava a přestala téměř doufat,zaslechla zvuk posunujícího kamene. Chvíli bylo ticho,než se ozvaly kroky a dveře z pracovny se pomalu a tiše otevřely. První vešla do místnosti svíce,po ní Petyr. Tiffany poskočilo srdce radostí.

" Můj pane"zašeptala radostně a rozevřela náruč na znamení,aby šel k ní. Podle jejího oděvu usuzoval,že neplánovala aby se cokoli stalo. Ostatně si nedělal plané naděje,věděl že bude potřebovat čas a byl ochotný počkat jak dlouho jen bude třeba. Hlavně že bude s ní. Několika rychlými kroky přešel k posteli,odložil svíci na stolek a začal si rozepínat knoflíky košile.

"Hned má drahá" uculil se,když košili úhledně složil do křesílka. Tiffany se posunula,aby mohl ulehnout k ní a když se tak stalo a ona je oba přikryla,spokojeně se stočila do klubíčka,položila si hlavu na jeho obnaženou hruď a slastně zavřela oči.

"Budeš spát?" zeptal se jí šeptem a pohladil jí po zlatých vláskách. Tiffany mírně přikývla,položila mu ručku na prsa a po chvíli už spokojeně oddychovala. Petyr ji ještě chvíli hladil,pak si ale celé její drobné tělíčko přesunul na sebe,objal ji a sám se oddal příjemnému spánku.