(GoT) Prostřední Lannister

Jen pro sebe

Tiffany přišla do sálu jako poslední.

"Omlouvám se pánové,zdržela mě sestra" omlouvala svůj pozdní příchod. Tyrion se na ni usmál a vyšel jí vstříc.

"Říkal jsem ti přeci,že nebude vadit když se zpozdíš,neomlouvej se " řekl a vzal ji za ruku. K Tiffany přišel také lord Baelish,proto ji Tyrion raději pustil a o pár kroků se vzdálil.

"Má paní" usmál se na ni a políbil jí ruku.

"Můj lorde" opětovala mu milé gesto a věnovala mu drobné pukrle. Baelish se opět napřímil a vydal se na své místo u stolu.

"Kdy jste se stihli takhle sblížit?" nechápal Tyrion. Tiffany s úsměvem pokrčila rameny a přivítala se ještě s Varysem,načež usedla na svou židli po bratrově boku. Tyrion s povzdechem zahájil schůzi rady. Tiffany mlčky naslouchala jeho slovům,proto jí uniklo,že lord Baelish z ní nespouští oči. Toho si ale všiml Bartek,který to zamračeně pozoroval ode dveří. Skřet mluvil dlouho o Joffreym a jeho způsobech,které by se mu měly jako králi zatrhnout.

"Jak to ale chceš učinit,lorde? Přeci jen, stále je to král" oponoval mu Varys zúčastněně.

"Pff..králík" utrousila Tiffany znuděně. Baelish se zasmál.

"Originální přirovnání" mrkl na ni a chvíli na sebe hleděli. Tiffany se velice zamlouvaly jeho přesvedčivé oči. Prý jsou oknem do duše,v tom případě jeho duše musí být velice dobrá a čirá. Tiffany najednou jejich oční kontakt přerušila a dále sledovala bratrův profil. Cítila,jak jí do tváří vstupuje horkost. Proč se jen červená? Že by kvůli němu? Vždyť si jen navzájem hleděli do očí,co je na tom. Bartek u dveří už zlostí bublal. Nemohl si nevšimnout,jak na ní ten prošedivělý lord dělá oči. Že on po ní pálí! To nemůže nechat jen tak,Tiffany je přeci jeho paní a jeho nejlepší přítelkyní,musí ji chránit. Tiše přihlížel celé schůzi,dokud Tyrion neohlásil konec.

"Pro dnešek by to stačilo,rozejděte se v dobrém" vybídl ostatní. Varys se mu poklonil a opustil sál jako první. Po něm se zvedla Tiffany a v tu stejnou chvíli ji následoval Petyr.

"Mohly bychom třeba pokračovat v naší včerejší procházce po zahradách,byl bych velice poctěn kdyby jste souhlasila" usmál se na ni . Tiffany překvapeně zamrkala a Tyrion zaraženě přejížděl pohledem z jednoho na druhého.

"Oh,jistě. Ale zahrady jsme přeci už viděli,nemohl by jste mě provést trochu někde jinde?" zeptala se mile. Baelish pokýval hlavou.

"Zajisté,velmi rád má lady. Následujte mě" řekl a ukázal jí ke dveřím. Světlovláska uposlechla jeho pokynu a vyšla k východu z místnosti.

"Má paní,doprovodím Vás do pokoje" pronesl Bartek co nejvíce profesionálně. Tiff ho sjela podezíravým pohledem.

"Dej si pohov Bartku. Půjdu se s lordem Baelishem projít" uzemnila jej. Velitel se zamračil.

"Obávám se,že to není dobrý nápad. Nejste v bezpečí".

" To je v pořádku,tuhle věc nemám jen na okrasu. Umím ji také použít "usmál se na něj Petyr a ukázal na meč u svého pasu. Bartka tím sice moc nepřesvědčil,ale odporovat své paní nemohl. Proto jim poslušně uhnul z cesty. Tiffany kolem něj prošla s kamenou tváří,ale Petyr mu věnoval povýšený úsměv.

" Měl by jsi poslouchat svou lady"řekl mu také,když viděl že je dost daleko před nimi. Bartek zavrčel a sklopil zrak.

"Zajisté ,lorde" procedil skrze zaťaté zuby. Baelish kývl a doběhl Tiffany.

"Tak,kam mne vezmete?" zeptala se natěšeně ,když ji vyvedl z paláce. Malíček naklonil hlavu na stranu a pomohl jí ze schodů.

"Počkejte a uvidíte" pronesl tajemně . Tiff zakňourala.

"Ale no tak,lorde Baelishi,nenapínejte. Prosím" žadonila a pohladila ho po paži. Skoro se nechal přemluvit,ale nakonec zamítavě zavrtěl hlavou. "Kdo si počká,ten se dočká" věnoval jí také tuto starou pranostiku. Tiffany si uraženě založila ruce na hrudi a na oko nazlobeně odvrátila oči.

"Jste zlý" osočila ho s hraným hněvem,přitom se tajně usmívala. Baelish pobaveně zdvihl obočí a sklonil se,aby jí viděl do tváře,ale ona hlavu otočila ještě víc.

"Děkuji" zašklebil se a pokračovali v cestě. Vedl ji uličkami,až zastavili u veliké světlé budovy.

"Co to je?" zeptala se zaraženě. Petyr jí nabídl ruku a trochu se k ní naklonil.

"Moje dílo" zašeptal a když jeho ruku přijala,uvedl ji dovnitř. V aule zaslechla Tiffany ženský smích. Ozýval se ze všech místností a byl mírně doprovázen mužskými hlasy. Došlo jí,kde asi je.

"Pozoruhodné" zasmála se,když ji Petyr uvedl do jednoho rozlehlého pokoje s rudými závěsy a tmavým kobercem. Přes postel s rudou pokrývkou byla přehozena medvědí kožešina a na stěně o kus dál byla kůže z tygra.

"Toto je můj skromný příbytek. Chovejte se tu jako doma" uvítal ji. Tiff se pomalu procházela po pokoji,hladila nábytek a vše si prohlížela. V nevěstinci byla poprvé,otec ji nikdy nikam moc nepouštěl. Proto pro ni spousta věcí byla nová.

"Nechápu. Proč jste mě vzal zrovna sem?" zeptala se a zamyšleně pohladila kožešinu na zdi. Petyr přešel blíž a postavil se za ni.

"Protože s tebou chci být chvilku o samotě. Bez stráží,bez krále,bez pobočníka. Jen s tebou". Poslední slova jí zašeptal do ucha,polekaně sebou trhla. Byl tak blízko,cítila na krku jeho teplý dech i přes závoj dlouhých blond vlasů. Srdce se jí rozbušilo. Opatrně pootočila hlavu,aby mu viděla do tváře. Líbil se jí. Moc se jí líbil. Ale copak to jde? Neznali se ani týden,ale občas k zalíbení není potřeba tak dlouhá doba.

"L-lorde Baelishi..." zašeptala s tvářemi rudými rozpaky. On ji vzal za bradu a otočil jí hlavu na sebe.

"Říkej mi Petyr" zašeptal nazpět. A v ten moment ji políbil. V Tiffany se rozprostřela panika. On ji líbá,je tak blízko,drží ji...
Nejzvláštnější ale nebylo to,že se jí to líbilo,ale to že se ho nebála. Neměla strach z jeho dotyku,nebála se. Bylo to divné,už jen kvůli tomu co se jí stalo noc před tím. Zvedla třesoucí se ruce a vzala jimi Petyra za tváře. Po chvíli se i odhodlala mu polibek opětovat. Byl to nádherný pocit,který tak dlouhou dobu nepocítila. Baelish jí dlaněmi sjel po bocích a jemně ji hladil. On sám byl překvapený,že mu opětuje,že se nebrání. Měl obavu,že ho okamžitě odstrčí a ještě by schytal facku. Naštěstí se nedočkal ani jednoho.