Schůze měla začít za půl hodiny a nebylo nic, co by jsi mohla udělat, kromě nudného ležení na posteli. Pokusila jsi se postavit, výsledkem ale byla jen bodavá bolest, která tě donutila se znovu posadit na postel.
Minho ti svěřil svůj plán. Chystal se nominovat Thomase na pozici kápa běžců. "Zamiř vysoko, zasáhneš nízko." To byla jeho slova. Snad to bude stačit.
Gally byl další problém. Chtěl mluvit proti zelenáči a měl spoustu argumentů. Hlavním z nich by bylo 'porušení pravidel'. Některé dny - jako například tento - jsi přemýšlela, jak se s ním můžeš vůbec přátelit.
A aby toho nebylo málo, ještě pořád tě ani nenavštívil. Cítila jsi se zklamaná a naštvaná. Možná jsi ho nezajímala a nebo možná věděl, že by jsi se ho snažila přesvědčit, aby nechal Thomase.
Tajemná dívka stále ležela naproti tvé posteli. Clint říkal, že by se měla brzy probudit, ale jistý si tím nebyl. Doufala jsi, že se to stane každou chvíli. Čím dřív dostanete odpovědi, tím líp.
...
Tlumené rány a šustění tě probralo ze snění zpět do reality. Někdo byl vedle v pokoji. V Albyho pokoji.
Napínala jsi uši, doufala jsi, že dokážeš slyšet, co si tam kdo šeptá. Jeden byl velmi povědomý, ale nečekaný, skoro nebyl slyšet. Alby byl vzhůru.
Nedokázala jsi zjistit, co říká, jen pár slov. Hlas utichl, když se několik lidí blížilo ke vstupu do chaty.
Trpělivost bohužel nikdy nebyla tvoje silná stránka. Navíc když byl tvůj přítel vzhůru. Takže bez ohledu na bolest, kterou by ti chůze způsobila jsi přehodila nohy přes hranu postele a postavila se.
Mírně si se kymácela, jen tak tak se ti dařilo udržovat si rovnováhu, ale nemohla jsi udělat nic s pocitem nevolnosti, který se náhle dostavil. Na okamžik jsi zavřela oči, doufala jsi, že ten nepříjemný pocit odezní. Za chvíli byl vážně pryč a ponechal po sobě jen bolest v břiše.
Zkusila jsi udělat krok vpřed. Kolíbala jsi se z bolesti ze strany na stranu, jelikož jsi dlouho nechodila. Bolesti, kterou jsi zvládala. Prozatím.
Zatím jsi neriskovala rychlejší chůzi, takže jsi se jen pomalu dokodrcala ke dveřím. Vítězně jsi chytla kliku u dveří a otevřela je dokořán.
Thomas, Newt, Chuck a Clint na tebe šokovaně zírali. Napůl jsi stála a napůl padala ve dveřích do pokoje. Clint na tebe nesouhlasně díval a Newt nevěřícně řekl: "Co to sakra děláš? Myslel jsem, že jsme se dohodli, že se nebudeš pokoušet chodit."
Usmála jsi se a pokoušela maskovat svou bolest. "Vidíš, jsem v pořádku. Slyšela jsem Albyho, takže tam nebudu jen tak ležet. Je to i můj přítel!"
Newt, z toho byl sice podrážděný, ale chápal to. Thomas se ujal vedení a otevřel dveře do Albyho pokoje.
Seděl na boku postele, hlavu v dlaních.
"Alby?" Zeptal se opatrně Newt. "Říkal jsi, že chceš mluvit s Tommym?"
YOU ARE READING
Naděje (Newt x Reader)
Fanfiction"But now i know that wherever we are, or whatever we're doing, we'll always have each other" Před dvěma lety jsi se vzbudila v labyrintu, kromě svého jména si si nic nepamatovala. Se svými blízkými přáteli, Newtem, Minhem a Gallym, jsi hledala cestu...
