Naděje (Newt x Reader)

29 ▶ Tvář z minulosti

Chtěla jsi běžet za Albym, ale Newt tě zastavil a zavrtěl hlavou. "Jestli to chce udělat..."

"Je to sebevražda!" Rozzlobeně jsi protestovala a pokusila se kolem něj protlačit.

"Bude v pohodě." Řekl Minho. "Navíc, asi bychom se měli jít vyspat."

Skupinka placerů přikývla a ty jsi musela neochotně souhlasit. Newt tě odvedl ke své posteli. Všichni se choulili pod svými přikrývkami a pokoušeli se usnout.

Lehla jsi si vedle blonďatého chlapce, který si tě pevně přitáhl k sobě. Tvář jsi si přitlačila k jeho hrudi, Newt tě lehce políbil na čelo a zavřel oči. Udělala jsi to samé a při poslechu bušení jeho srdce jsi se nechala unést do neklidného snění.

...

Probudilo tě skřípění. Probudilo to každého. Skřípění, hlasitější než kdy dříve, znělo to, jaky by se ozývalo přímo za dveřmi. Škrábání a bouchání kovu o dřevo.

Přišlo to bez varování.

Všichni se rychle posadili, měli strach v očích. Newt si tě držel u sebe ještě pevněji než kdy předtím. Čekali jste na nevyhnutelné. 'Můžeme se z tohohle nějak dostat?' To byla jediná myšlenka, která ti právě běhala v mysli.

Nikdo nevěděl co dělat. Škvírami mezi prkny v oknech chvílemi prolétaly stíny. Obklopily budovu. Čekaly a vyhlížely svoje oběti.

Venku něco zarachotilo. Otočili jste se ke dveřím. Chvilku se nic nedělo. Potom je někdo prudce otevřel.

Jakmile bylo vidět, kdo v nich stojí, ozvaly se zvuky překvapení a zalapání po dechu.

Byl to Gally.

Chlapec, který byl kdysi tvým přítelem. Chlapec, který ze všeho, co se stalo, vinil Thomase. Chlapec, který zmizel v Labyrintu. Byl zpátky.

Vypadal šíleně. Víc než šíleně, takové slovo, které by dokázalo popsat tu věc, co teď stojí před tebou, neexistovalo.

Jeho oblečení byly jen špinavé kusy hadrů visích na jeho svalnatém těle. Drželi na něm, jako poslední lístky na stromech koncem podzimu. Oči podlité krví tikali po vyděšených placerech. Čišela z nich zlost, nenávist a šílenství.

"Zabijí vás!" Vrčel a od pusy mu lítali sliny, jako rozčílenému psovi. "Zabijí vás! Jednoho každý den, dokud nebudete všichni mrtví!"

Vstoupil do místnosti. Všechny oči ho upřeně sledovali. Kulhal na jednu nohu a zastavil se před Thomasem.

Když jsi se mu podívala do očí, všimla jsi si, že z chlapce, kterého jsi kdysi znala, už nic nezbylo. Z Gallyho nezůstalo nic. Z protivného chlapce, který se z neznámého důvodu rozhodl skamarádit zrovna s tebou, nezůstalo nic. Navzdory tomu co říkal, ti na něm ale pořád záleželo. Jakákoliv stopa lidskosti se z něj vytratila, jako tvoje vzpomínky, když jsi se probrala v kleci.

"Všechno je to tvoje chyba!" Plivl na Thomase. Vrhl se na něj a chtěl zaútočit, ale Newt ho stihl odstrčit.

"Nejde vyřešit. Všichni tady umřete. Jeden po druhém. Jim je to jedno!" Měl podivně tichý hlas.

"Gally, sedni si a drž hubu. Venku je frasnej rmut." Zasyčel na něj Newt v panice.

"Nechápeš to, že ne? Už jsi mrtvý. Nic tě nemůže zachránit." Vrhl se na dveře, otevřel je dokořán a začal strhávat dřevo z oken.

"Ne!" Vykřikl Newt a rozběhl se, aby ho zastavil. Ty s Thomasem jste se přidali na pomoc.

Rmut, který okupoval budovu, se zastavil. Stín jeho pulzujícího těla se vydal směrem k otevřeným dveřím...