Naděje (Newt x Reader)

37 ▶ Do Spáleniště

"Gally?" Řekl Thomas a přistoupil o krok blíž k chlapci.

Teresa ho chytila za paži. "Ne, bodli ho."

Gallyho oči byli podlité krví a čišelo z nich šílenství. Byli v nich vidět lesknoucí se slzy. Nechtěl to udělat, to ti bylo jasné. Něco bylo špatně. Jeho oblečení bylo potrhané, špinavé a pokryté hlínou. Na krku měl vyběhlé černé žíly.

V třesoucích se rukou držel zbraň. "Nemůžete odejít." Zavrčel.

"Dokázali jsme to, Gally. Jsme venku." Řekl Thomas tak klidně, jak jen mohl. "Jsme na svobodě."

"Na svobodě?" Zasmál se Gally bez špetky humoru. "Myslíš, že jsme na svobodě? Že jsme se odtud dostali? Ne. Z tohohle místa není úniku." Třásl se, namířil pistolí vzhůru, přímo na Thomase.

"Gally, prosím, přestaň." Prosila jsi. "Pojď s námi. Můžeme odejít."

"Nemyslíš." Thomas se snažil zůstat v klidu., ale bylo slyšet, jak se mu chvěje hlas.

"Pomůžeme ti, Gally. Prosím. Vždyť jsme bývali přátelé." Pokračovala jsi v přemlouvání chlapce. Newt se tě pokusil zadržet, ale setřásla jsi ho a udělala malý krok vpřed. "Polož tu zbraň."

"Patřím do Labyrintu." Řekl rozzlobeně.

"Tohle nechceš udělat, Gally, prosím dej ji pryč." V očích se ti leskly slzy, když jsi viděla, co Tvůrci udělali s tvým přítelem.

"Všichni tam patříme." Stiskl spoušť.

Všechno se to stalo tak rychle. Chuck něco zakřičel a odstrčil Thomase stranou. Newt tě stáhl k sobě. Minho na Gally vrhl oštěp, který držel. Ostatní placeři panikařili. Krčila jsi se u země, když Gally dopadl na zem. Oštěp se mu zabodl do hrudě. Newt tě držel v náruči.

"Thomasi." Zašeptal Chuck.

Otočila jsi se. Na hrudi malého chlapce se začala objevovat červená skvrna. Thomas ho popadl, než spadl a pomalu ho položil na podlahu. Vyděšeně jsi lapala po dechu.

"Podívej se na mě." Křičel na něj zoufale Thomas.

Chuckovo tělo se třáslo. "Thomasi..." Zvedl ruku a mezi prsty svíral malou dřevěnou postavu, o které ti řekl, že je pro jeho rodiče.

"Thomas prudce zavrtěl hlavou. "Ne, Chucku, dáš jim to sám."

"Vem si to." Prosil Chuck a vtiskl ji Thomasovi do ruky. "Děkuju..." Bojoval o dech.

Thomas panikařil. "Ne, Chucku, ne! Zůstaň vzhůru, zůstaň vzhůru."

Nemohla jsi sledovat, jak umírá další tvůj přítel. Nemohla jsi. Co jste udělali, aby jste si zasloužili takový konec?

Chuck se naposledy zhluboka nadechl a jeho tělo se zklidnilo.

"Chucku? Chucku, no tak!" Zakřičel úzkostlivě Thomas. Třásl tělem malého chlapce. "Chucku, probuď se!"

Neodpovídal. Byl mrtvý.

Vzlykla jsi a vtiskla tvář do Newtovi hrudi. Ovinul kolem tebe ruce a pevně tě držel. Pak přišli slzy. Nejen pro Chucka, ale pro všechny přátelé, které jste kdy ztratili. Gally, Alby, Jeff... bylo jich tolik dalších. Nepřestávala jsi plakat.

Slyšela jsi plakat i Thomase. Chodbou se ozvala rána. Odtáhla jsi se od Newta a podívala se směrem, odkud vyšla. Přes slzy jsi rozmazaně viděla, jak několik můžu vběhlo do zařízení, masky zakrývali jejich tváře. byli oblečeni v černých kombinézách. Začali vás odvádět ke dveřím, ve kterých se právě objevili.

Newt tě chytl za ruku a táhl tě sebou. V dálce bylo slyšet Thomase křičet Chuckovo jméno. V poušti před vámi čekal vrtulník. Jakmile jste se všichni dostali na palubu, vrtule zrychlili ve svých otáčkách, aby vás dostaly daleko od tohohle místa.

Vrtulník se odlepil od země, písek pod vámi se zmítal ve vichřici. Muži neřekli ani slovo a sedli si vedle vás do stísněného prostoru. Jeden z vašich zachránců si strhl masku. Objevil se před vámi muž s dlouhými hnědými vlasy a unaveným úsměvem. "Jste v pořádku?"

Nevěřícně jste na něj zírali - ať už z toho že jste viděli nějakého jiného člověka nebo z toho, že položil tak absurdní otázku, nezáleželo na tom.

"Nebojte se, teď jste v bezpečí." Překřikoval hluk z vrtulníku.

Všichni placeři se chtěli dívat z oken. Obrovské bludiště se rozléhalo pod vámi. Sledovali jste ho nedůvěřivě, ale s úžasem. Tolikrát jsi snila o tomhle okamžiku, teď se to konečně stalo.

"Uvolni se, dítě." Oslovil muž Thomase. "Všechno se změní."

Zamračila jsi se, určitě jsi to slova už někde slyšela. Po chvilce jsi tu myšlenku setřásla a ignorovala výplod svojí fantazie. Místo toho jsi se soustředila na Labyrint pod vámi, který byl do teď celým tvým světem.

Unikla jsi. Do Labyrintu se už nikdy nevrátíš. Do místa, kde zemřelo tolik tvých přátel. Do místa, kde vás celé roky sledovali Tvůrci. Do místa, kde jsi byla uvězněna.

Utřela jsi si slzy. Už nebudeš plakat. ZLOSIN, ať už to byl kdokoli, vám už nic dalšího nevezme. Nenecháš jim znovu vzít svou svobodu.

Zhluboka jsi se nadechla při pohledu na chodby Labyrintu, kterým už nikdy nepoběžíš. Vrtulník letěl dál a Labyrint se stal jen tečkou v dálce.

Opřela jsi si hlavu o Newtovo rameno, chytila jsi ho za ruku a podívala se na něj. Usmál se na tebe a ty jsi si nemohla pomoci, musela jsi se taky usmát.

Labyrint byl za vámi. Svět ležel před vámi...

KONEC