Naděje (Newt x Reader)

36 ▶ Zrada

Dokázali jste to. Po dvou letech bojů o přežití v útrobách Labyrintu jste to dokázali.

Otočila jsi se a zazubila se na tváře placerů. Radostně ses zasmála. "Zvládli jsme to! Jsme svobodní." Nebo jsi si to aspoň myslela.

Hluboký nádech, natáhla jsi se k rukojeti a pomalu jí otočila. Dveře se otevřeli. Byla tma. Nebyl od tam tud slyšet žádný zvuk. Mírně jsi se zamračila a otočila se zpět na ostatní. "Neměli by tu být lidé? Myslela jsem, že nás sledovali?"

Thomas zmateně pokrčil rameny. "Je tumoc ticho. Tvůrci by tu měli být."

Newt vkročil do otevřených dveří a za ním i malá skupinka těch, kteří přežili.

Opuštěnou chodbou se ozvala hlasitá varovná siréna. Se zvukem se rozsvítila světla odhalila pohled na místnost před vámi.

Leželo tam několik mrtvých těl. Někteří měli zbraně sevřené v rukou, jiní leželi za počítači a jiným vědeckým vybavením, všichni měli střelné rány. Rozbité sklo bylo po celé podlaze. Ve zdech byly vidět díry po kulkách. Obrazovky počítačů zářili v polotmě nouzového osvětlení. Pociťovala jsi strach a ostatní určitě taky.

"Co se tady stalo?" Zašeptal někdo, ale nikdo nedokázal odpovědět. Všichni jste přemýšleli nad tím stejným. Udělal jsi pár kroků po místnosti, která dříve představovala základnu Tvůrců. Newt šel prozkoumat jednu z obrazovek počítačů.

Mnoho z nich přenášelo obraz z Placu. Sledovali každou minutu vašeho utrpení a nic neudělali. Způsobili to. Proudil v tobě hněv, ale bylo to k ničemu.

"Takže nás sledovali." Potvrdil zahořkle Newt. "Po celou dobu."

Za vámi se ozval další zvuk. Na velké obrazovce se objevila žena v bílém.

"Zdravím vás, jsem doktorka Ava Paigeová. Jsem řiditelka organizace s názvem Zánik lidstva: oddělení smrtící izolace nezletilých. Jestli sledujete tento záznam znamená to, že jste úspěšně prošli první zkouškou. Ráda bych vám pogratulovala osobně, ale bohužel mi v tom brání jisté okolnosti."

V pozadí za doktorkou pobíhali rozrušení vědci. Vypadali že pospíchají. Vyměnila jsi si zmatené pohledy s ostatními. Všichni jste udiveně koukali na zářící obrazovku.

"Předpokládám, že nyní budete zmatení, naštvaní, vyděšení. Ale můžu vás ujistit že všechno, čím jste prošli, všechno, co jsme vám udělali, mělo svůj účel. Nepamatujete si, když slunce sežehlo naši planetu. Miliardy životů ukončil oheň, hladomor. Trpěl celý svět. Dopad byl nepředstavitelný."

Pociťovala jsi strach.

"Co přišlo pak, bylo ještě horší. Říkáme tomu Erupce."

Prudce jsi se nadechla. Alby to zmínil po proměně. Takže nebyl blázen. Možná měl celou dobu pravdu.

"Jde o smrtící virus, který napadá mozek. Je násilný, nepředvídatelný a nevyléčitelný. Nebo jsme si to alespoň mysleli. Postupem času mu nová generace dokázala odolat. Najednou byla naděje k nalezení léku. Ale jeho nalezení nebude jednoduché. Mladí jedinci budou muset být testováni, dokonce i obětováni v nevlídných prostředích, kde budeme moci studovat jejich mozkovou činnost. Všechno proto, abychom pochopili, proč jsou odolní. Proč jste odolní."

Všichni se šokovaně rozhlíželi kolem sebe, žena před vámi se snažila ospravedlnit smrt vašich přátel. Tolik jich zemřelo. To co objevili, mohlo seto vyrovnat tragédiím, které jste zažili?

"Možná si to neuvědomujete, ale jste velmi důležití. Bohužel vaše zkouška teprve započala. Jak už jste možná zjistili, ne všichni s touto metodou souhlasí. Postup je pomalý, lidé jsou vyděšení. Pro nás je už možná pozdě... i pro mě... ale vy ještě máte šanci."

Muži, oblečení celý v černém, vešli do místnosti na obrazovce. V rukou drželi zbraně a vy jste s hrůzou sledovali, jak začali střílet.

"Okolní svět čeká. Pamatujte."

Jeden z mužů se otočil ke kanceláři a začal střílet na sklo, které ji chránilo. Během několika vteřin se roztříštilo na podlahu. Žena na obrazovce ani neucukla.

Ava Paigeová vytáhla zbraň a položila si ji k čelu. "ZLOSIN je dobrý." Pak vystřelila a obraz se změnil na statický.

Všichni zalapali po dechu a mnozí se odvrátili stranou. V jejich očích se odrazovala hrůza, stejná jakou jsi právě pociťovala taky. Za sebou jsi uviděla ležet tělo doktorky.

Vedle vás se otevřely dveře. Překvapilo vás to. "Je konec?" Ozval se Chuck.

"Řekla, že jsme důležití." Promluvil Newt. "Co máme teď dělat."

Všichni se s očekáváním podívali na Thomase. Vypadal v rozpacích. "Nevím..." Zašeptal. "Pojďme odsud."

Hlas, o kterém jsi si myslela, že už ho nikdy neuslyšíš, se ozval z konce místnosti. "Ne." Už podruhé Gally přežil nemožné. Ale něco bylo špatně. Držel zbraň...