Další den ráno jsi se probudila brzy, oblékla jsi si volné tričko a šortky. Uvázala si vlasy do culíku a vyrazila ze svého pokoje na snídani. Bylo velmi brzy a tak všichni ještě pochrupkávali ve svých houpacích sítích; kromě tebe, Minha, Albyho, Thomase a Pánvičky.
Zřejmě Newt právě ukázal Thomasovi malé okénko, kde všichni placeři poprvé a snad i naposledy, viděli rmuta. Když ses podívala zpátky k houpacím sítím, viděla jsi Newta, jak si lehl zpátky do té své, aby se mohl ještě na pár hodin prospat.
Thomas se k tobě doplahočil. "Ahoj!" Pozdravil a ty jsi se usmála v odpověď.
"Newt ti právě ukázal rmuta, že ano?" Thomas přikývl a ušklíbl se, když si vzpomněl na to odporné a slizké tělo.
"Jdu na snídani, jdeš se mnou?" Pozvala jsi ho, než jsi se otočila a vyrazila si to ke kuchyni. Thomas tě doběhl a společně jste se v tichosti vydali na snídani.
...
S hustou ovesnou kaší jsi se připojila k Minhovi a Albymu na nedaleký stůl.
"Připravena jít?" Mrknul na tebe Minho.
"Kdy nejsem?" Mrkla jsi na něj zpátky.
Alby vás přerušil. "Brány se otevřou za půl hodiny; měli by jste se oba připravit." V souhlas si přikývla hlavou.
Pocit vzrušení, smíšený s malým náznakem obav, vzrůstal, když jsi si představovala to, co by jste dneska mohli objevit. Možná, jen možná, to bude klíč k útěku a vy se o něj nesmíte připravit.
...
Po snídani jsi si naplnila svůj běžecký batoh jídlem, které ti Pánvička připravil a trochou vody. Plná vzrušení a zvědavosti jsi poskakovala u kamenné brány, která se před tebou tyčila až do nebe.
Stejně jako každý běžec, jsi se potřebovala zahřát, než tam na celý den vyrazíš.
Minho a Alby napodobovali tvé činy, když jste společně, poněkud netrpělivě, čekali, až se brány otevřou.
Thomas si vás pozorně prohlížel. Potřásla jsi hlavou k zelenáči - být běžcem je těžké, ale je to nejdůležitější práce pro život v Place. Práce přivádět každý den naději. Postupně se stalo těžším nosit dobré zprávy, proběhli jste každou sekci a nic nenašli. Dnes by se to ale mohlo konečně změnit.
...
Konečně se kamenné zdi s ohlušujícím zvukem začali otevírat a odhalovat známý vchod do Labyrintu.
"Uvidíme se později." Zamávala jsi Thomasovi a otočila se k již otevřené bráně.
Zelenáč se na tebe nedíval, místo toho zíral na chodbu, která vedla do Labyrintu. "Jo, uvidíme se." S tím jste se všichni tři otočili a vběhli do útrob Labyrintu.
YOU ARE READING
Naděje (Newt x Reader)
Fanfiction"But now i know that wherever we are, or whatever we're doing, we'll always have each other" Před dvěma lety jsi se vzbudila v labyrintu, kromě svého jména si si nic nepamatovala. Se svými blízkými přáteli, Newtem, Minhem a Gallym, jsi hledala cestu...
