Naděje (Newt x Reader)

01 ▶ Dva roky pekla

*O DVA ROKY POZDĚJI*

Uběhli dva roky od toho, co jsi dorazila v kleci. Dva frasný roky a ty jsi zatím neměla to štěstí, aby jsi našla cestu ven. Asi šest měsíců potom, co jsi přijela v kleci, jsi prožila intenzivní školení tvým kápem Minhem a stala se běžcem.

Každý měsíc přijel v kleci novej zelenáč a ani jednou za tu dobu Tvůrci nezklamali. Byla jsi stále jedinou dívkou v Placu, ale překvapivě ti to nevadilo tolik, jak si si myslela, že bude. Dobře pasuješ do malé-propojené komunity placerů, dohromady vás drží naděje, která hoří v každém z vás.

Nejnovější zelenáč byl chlapec zvaný Chuck. Byl nejmladší ze všech, mohlo mu být tak dvanáct nebo třináct. Kvůli jeho mladému věku se stal šlichťákem. Litovala jsi ho, protože si z něj ostatní kluci dělali srandu a neměl mnoho blízkých přátel.

...

Když jste se objevili za posledním rohem Labyrintu, zaslechla jsi výkřiky a fandění ostatních placerů. Podívala jsi se na Minha, svého běžeckého partnera a usmála se. Zkontrolovala jsi své hodinky a zjistila, že jste se vrátili zpět tak necelé dvě minuty před zavřením bran do Labyrintu.

Jakmile jsi vkročila do Placu, země pod tebou se změnila v trávu. Newt se nad tebe sklonil a usmál se. "Díky bohu, že jste to stihli! Brány by se měli zavřít každou chvíli." Jakmile to dořekl, brány se opravdu začali zavírat.

Minho se ušklíbl. "Jsme příliš chytří na to, aby jsme se na noc zasekly v Labyrintu, to víš," řekl a  hravě žďuchl loktem Newta do břicha.

Smála jsi se a poklepala svým přátelům na ramena. "Kdo bude poslední v místnosti s mapama je špinavá hlava!" Vykřikla jsi a začala sprintovat k bunkru.

Za pár vteřin jsi uslyšela, jak se k tobě blíží Minho. Na poslední chvíli jsi přidala na rychlosti a tak ho porazila, jakmile jsi vkročila dovnitř zpomalila jsi a popadala dech.

"Hádám, že jsi tady ty ta špinavá hlava," posmívala jsi se, když za tebou přišel Minho.

"Jednou tě porazím," slíbil a ty jsi se na něj troufale ušklíbla. Nikdo tě nikdy neporazil při běhu. Tvá rychlost byla bezkonkurenční, ale zase jsi nevydržela běžet tam dlouho jako Minho, proto jsi nebyla kápo. Ani jsi tu práci nechtěla a navíc, Minho tu byl déle.

...

Když jste dokončili mapování části Labyrintu, kterou jste dnes proběhli, zamířili jste směrem ke kuchyni na večeři, Minho byl těsně za tebou. Jak jste se přiblížili, lahodná vůně Pánvičkova vaření se vám přivanula k nosům.

Uchopila jsi talíř s jídlem, poděkovala Pánvičkovi a následovala své přátele ke stolu. Sedla jsi si na místo mezi Newta a Minha. "Takže zítra přijede novej zelenáč," poznamenal Newt, přitom co jsi hladově hltala své jídlo.

"Jo a já jsem ta, která tady toho čóna musí provést," zasténala jsi, zatímco se ostatní smáli. Po zbytek večeři jste si nadále povídali a smáli se. Byl to tenhle nekončící optimismus, který vás ty roky držel naživu.

...

Když jste dojedli, odložili jste talíře a odešli pryč. Zívla jsi a řekla, "myslím, že se vydám do postele." Newt a Minho tě doprovodili do tvého pokoje, který pro tebe Gally postavil, když viděl, že jsi jediná dívka.

Otevřením dveří jsi vstoupila do malého, ale útulného pokoje. "Dobrou kluci," mávla jsi na ně.

"Dobrou Y/N," zvolal Minho, když za sebou zavřel dveře.

"Dobrou noc," vykřikl Newt, když odcházel. Hluboko v myšlenkách jsi se pomalu převlékla do nočního oblečení a sklouzla do postele.

Zírala jsi na temný strop v myšlenkách, přemýšlela jsi o novém bažovi, který zítra přijede - bylo by možné, že by přijela další dívka? Tuhle naději jsi měla každý měsíc, ale nic z toho nebylo. Po dlouhém dni však už nemůžeš udržet oči otevřené a tak upadáš do hlubokého spánku.