Všichni placeři si mezi sebou něco mumlali. Newt nevěděl co, ale nemusel hádat téma jejich rozhovoru.
Čtyři placeři pravděpodobně zemřeli. Jejich kápo, dva nejlepší běžci a zelenáč.
Většina z placerů se otočila a vrátila se zpátky k Dvoru, kde Pánvička připravoval večeři, nikdo z nich se však necítil hladový.
Pouze Newt, Chuck a Gally zůstali u brány a dívali se na šedý kámen před nimi. Ve vzteku Galy tvrdě kopl do kamene před ním, na což sebou trhl bolestí a zamířil směrem ke krchálku. Chuck se také zhroutil a nechal tak Newta samotného pouze s jeho myšlenkami.
Právě, když měli největší naději na útěk z tohoto zatraceného místa, se jim rozplynula před očima a přeměnila se v tragédii. Bylo to, jako by si s nimi Tvůrci pohrávali. Dali jim falešnou naději. Newt tiše proklínal lidi, kteří je sem poslali.
Některá jeho část chtěla věřit, že to zvládnou. Že se vrátí. Ale věděl, že je to nemožné. Chyběl mu jejich smích, vtipy a optimismus. Dokonce mu chybělo zelenáče nekonečné kladení otázek. Chyběla mu dívka, kterou miloval.
Dával tyto pocity stranou dlouho, ale teď by udělal cokoliv, aby se vrátil zpátky v čase a řekl jí to, i kdyby to necítila stejně. Teď už se to nikdy nedozví.
Newt se cítil tak sám. Nechtěli by, aby se vzdal. Ale bylo to tak těžké.
Kromě spánku nemohl nic dělat. S těžkým srdcem se chlapec otočil a přešel k houpacím sítím, které se mírně pohupovali ve větru.
Vše na něj znovu dopadalo, když se díval na zavřené brány. O přežití za nimi bojovali jeho přátelé, zatím co on tu zůstal uvězněn v bezpečí Placu. Byl by tam venku s nimi, kdyby... Nemohl se přinutit k tomu, to prožít znovu.
Newt zavřel oči, ale nemohl zavřít bolest, kterou pociťoval. Na konec, i přes vše co cítil, na chvilku usnul.
YOU ARE READING
Naděje (Newt x Reader)
Fanfiction"But now i know that wherever we are, or whatever we're doing, we'll always have each other" Před dvěma lety jsi se vzbudila v labyrintu, kromě svého jména si si nic nepamatovala. Se svými blízkými přáteli, Newtem, Minhem a Gallym, jsi hledala cestu...
