Probudila jsi se a první co jsi viděla bylo, že jsi obklopena kovovou klecí. Kolem tebe se míjelo červené světlo, když si to s tebou klec razila vzhůru vstříc temnotě.
Nejistě si se postavila, ale okamžitě tě dostala vlna nevolnosti a tak si se posadila zpátky dolů a přitom se bouchla hlavou o tvrdou kovovou zeď. Trhla jsi sebou, svou ruku jsi přesunula na místo, kam jsi se uhodila a ucítila trochu krve.
S náhlým otřesem se ti v hlavě ozvalo slovo. Y/N. (Your name-Tvé jméno) 'To musí být mé jméno.' V panice jsi začala třást svou hlavou se snahou vzpomenout si; na tvojí rodinu, na svůj život před tím, než jsi se probudila tady - ale nic nepřišlo. Jediné na co jsi si vzpomínala, bylo tvé jméno.
Dýchala jsi rychle, v krátkých intervalech a snažila se bojovat se situací, ve které jsi se nacházela. Ve tmě jsi posouvala ruce po podlaze a hledala něco, co by ti mohlo být užitečné.
Následně, s hlasitým bouchnutím, se klec přestala pohybovat. Ticho naplnilo vzduch a ty jsi začala panikařit, myslela jsi si, že tady takhle opuštěná zůstaneš navždy. "POMOC!" Vykřikla jsi a neúnavně bušila na stěny kovové klece, ale nic se nestalo.
Po zbytečných pokusech o útěk z tvého vězení jsi jen v tichu seděla obklopena temnotou. Čekala jsi. Jediný zvuk, který plnil prostor, byl tvůj těžký dech, jak jsi se snažila uklidnit.
Bez varování se dvoje kovové dveře nad tebou začali otvírat a do klece se prodralo jasně bílé světlo. Rukou jsi si stínila oči a pohlédla vzhůru. Tehdy jsi je poprvé spatřila. Kolem okraje klece stálo asi dvanáct chlapců, všichni na tebe upřeně zírali.
Vysoký chlapec s písečně blonďatými vlasy za tebou skočil dolů a natáhl k tobě ruku. "Krucinál, je to holka!" Zvolal k netrpělivým chlapcům, kteří za ním znepokojeně tlachali. Kolem tebe se rozezněl sbor hlasů, které doprovázeli jeho překvapující vyjádření.
"Holka?"
"Je sexy?"
"Proč teď?"
"Mám na ní nárok!"
"Nemůžeš na ní mít nárok, ona není něco, co můžeš vlastnit!"
"Sklapněte, čóni!" Vykřikl blonďák před tebou. Pak se na tebe podíval a promluvil, "Jmenuju se Newt, bažo, vítej v Place."
Dívala jsi se na jeho natažené ruce a odchoulila si se zpět do rohu. "Hej, to je v pořádku, neublížím ti," řekl tiše. "Chceš pomoc dostat se ven?"
Váhala jsi, ale rozhodla jsi se, že mu budeš věřit a vzala si jeho nabídnutou ruku. Společně jste vylezli z klece. "Vzpomínáš si na své jméno, bažo?" Zeptal se, jakmile vás obklopil zbytek chlapců.
"Je to Y/N," zašeptala jsi. Panika ze ztráty svých vzpomínek znovu ožila, jakmile jsi se ocitla v neznámém světě. "Proč si nemůžu na nic vzpomenout?"
Chlapec, nazvaný Newt, tě chytnul za ramena. "Stalo se to všem, všichni jsme se probudili v kleci stejně jako ty, bez vzpomínek. Všichni jsme si pamatovali jen své jméno."
"Kdo nás sem poslal?" Vyptávala jsi se, paniku v tvé hrudi nahradilo něco jiného. Něco - nebyla jsi si jistá, co to bylo - připadalo ti to povědomé a uklidňující.
"Říkáme jim Tvůrci, ale moc o nich nevíme," odpověděl Newt.
"Hej, myslím, že krvácí," zdůraznil jeden z ostatních.
Už jsi malém zapomněla na zranění, které jsi utrpěla v kleci, ale okamžitě jsi si ho připomněla, jakmile jsi se dotkla zadní části své hlavy.
"Pojď bažo, vyčistíme ti to," nabídl Newt a odkulhal pryč. Sotva jsi se stihla zamyslet nad tím, co se stalo, tvojí mysl zaplnili další a další otázky, takže jsi spěchala za chlapcem s nadějí, že z něj dostaneš nějaké odpovědi.
...
Během dne tě Newt provedl po Place a vysvětlil ti všechny placerské výrazy. Jediná věc, kterou jsi nemohla pochopit, bylo proč? Proč jste byli všichni uvězněni v centru smrtícího Labyrintu?
Tu noc, po večeři, jsi se vydala směrem ke krchálku a vylezla jsi na jeden z nejvyšších stromů, aby jsi mohla přemýšlet. Za chvíli bude táborák, takže ti to Newt určitě vysvětlí, ale stále ti zbýval čas.
V mysli jsi si přehrávala události dne. Stále jsi se otáčela za otázkami, ale celý den jsi váhala zeptat se nějakého chlapce. 'Proč tu nejsou žádné holky? Proč jsme tady? Je cesta ven?' Měla jsi tolik otázek, ale žádné odpovědi.
Se vzdechem jsi si opřela hlavu o kmen stromu, cítila jsi pohodlí jeho hrubé kůry. 'Jaký bude život tady?'
CITEȘTI
Naděje (Newt x Reader)
Fanfiction"But now i know that wherever we are, or whatever we're doing, we'll always have each other" Před dvěma lety jsi se vzbudila v labyrintu, kromě svého jména si si nic nepamatovala. Se svými blízkými přáteli, Newtem, Minhem a Gallym, jsi hledala cestu...
