Nezlomný [Ereri] (II. Díl) ✔

45

Vrátím mu silnou facku, až mu na tváři zůstane otisk mé dlaně. Rychle se postavím a o několik kroků zděšeně couvnu.
Prsty si přejede po rtech.

,,Co to sakra děláš?!"
Zakřičím, zatímco on si stoupne naproti mě s klidným výrazem na tváři.

,,Nesnaž se mi namluvit, že se ti to nelíbilo."
Ušklíbne se a já nasadím tak nepopsatelně vyděšený, nasraný a nechápavý pohled, že jsem nejspíš vymyslel nový výraz.

,,No to teda nelíbilo! Já... Nechápu to... Co to děláš, vždyť ty a Armin..."
Koktám a snažím se to pochopit.

,,Už od začátku jsem věděl, že ty oči musím vlastnit..."

Strnu.

,,Přestaň!"
Pevně stisknu oči a snažím se ty slova vyhnat z hlavy.

,,...Jenže pak se musí objevit on. A všechno to pokazit. A nesnaží se mi namluvit, že to není ON. A ty moc dobře víš koho myslím..."

O krok ke mně přistoupí a já semknu ruce v pěst.

,,...Nechceš mi snad namluvit, že ses do něj zamiloval..."
Jeho hlas zní...
Naštvaně a tak trochu šíleně.

,,...Ale, že jsi až taková kurva, aby ses nechal šukat někým, kdo tě unesl, to jsem fakt nečekal..."
Zní pobaveně.

,,Erene..."
Pohladí mě zlehka prsty po tváři až sebou cuknu.

,,Ukaž mi ty smaragdy..."
Skrz zavřené oči se mi proderou slzy a já potlačíme vzlyk.

Pomalu oči otevřu a naskytne se mi pohled na oči plné takového šílenství, že jsem je neviděl ani u samotného Leviho.
Zhluboka se nadechnu a pomalu se usměju.

Načež mu vrazím pěstí do tváře.

Luke klopýtne kousek dozadu a setře si krev ze rtů, který jsem mu pravděpodobně natrhl.

,,Jak s ním můžeš mluvit, Erene?! Jak ho můžeš milovat?! On tě unesl, to už jsi snad zapomněl, co všechno ti udělal?! To já jsem tě zachránil! Mně dlužíš život! Já ti dal novou naději, protože on ti tu první sebral!"
Zakřičí a já stisknu pěsti ještě pevněji.

,,Dobře! Unesl mě! Jsi spokojený?! Jenže on mě miluje. On... Je jiný, než ty a ostatní. A možná ho miluju taky, ale jsem s tím spokojený, chápeš?! Nevadí mi to a klidně se přiznám! Miluju Leviho Ackermanna!"