Nezlomný [Ereri] (II. Díl) ✔

3

,,Nech mě jít aspoň na zahradu, jinak zešílím, Luku!"
Zafňukám a semknu ruce do prosby.

,,Bojím se, že něco vyvedeš."
Zaprotestuje rázně a já zmateně pozvednu obočí.
,,Co bych měl tak vyvést? Nabodnout se o hrábě?"
Zasměju se.

Blonďáček ale strne a podezíravě si mě přeměří pohledem.
Zvedne se a odejde na zahradu.
Zmateně se za ním otočím.
V tu chvíli, ale uslyším rámus a Lukovo nadávání.

,,Pitomé hrábě!"
Uslyším tlumeně a překvapeně vyvalím oči.
Vtrhnu na zahradu a pohled mi spočine na chlapcově hráběmi a lopatami zavaleném těle.

,,Panebože, co jsi dělal?"
Vyjedu po něm starostlivě a chopím se hrábí, za účelem odstranit je z blonďáčkova dosahu.

Zatímco Luke nadává, já se poukouším odstranit předměty z jeho blízkosti.
Ještě s lopatou v ruce mu podám ruku a vyzvednu ho nahoru.

,,Cos dělal, proboha??"
Vydechnu a kontroluji, jestli není zraněný.
Luke jen našvaně zafuní a probodne pohledem hrábě a jiné zahradnické náčiní, pod kterým před chvílí ležel.

Chytne mě za ruku a vtáhne mě zpět do domu za jeho neustálého nadávání.

Plácnu se do čela.
,,Já to myslel ze srandy, ty jelito!"

Nedůvěřivě si mě prohlédne a procedí skrz zuby.
,,Bylo to nebezpečné."

Začnu se smát.

,,Nemusíš o mně mít takovou starost, Luku."