40

1.2K 110 16
                                    

Erene.

Notak.

Odpověz něco.

Jen na něj čumíš, začíná to být trapné.

Notak.

,,J-Já..."
Po tváři mi steče slza.
Počkat... Já brečím?
Levi se zarazí, když si uvědomí, co způsobil.

,,Mám tě rád, Levi."

Řeknu mu upřímně a obejmu ho.
,,Chci ti dát šanci. Chci ti odpustit, jsem zmatený, ale vím, že to chci. Chci být zmatený. S tebou."

Pevně mě k sobě přitiskne a lehce se pousměje.
Lehce se odtáhnu a dám mu jemný polibek na rty.
Se stejnou něžností mi ho vrátí.

Za námi se ozve potlesk, až sebou trhnu.

,,To bylo taak roztomilé! Nejdřív jsem si myslela, že se tady poperete, ale nakonec už to vypadalo, že si to spolu spíš rozdáte, takže to je v pořádku. Jen do toho, nestyďte se, já se nedívám."
Hange si přikryje oči a já na ni zírám, jako kdyby přiletěla z Marsu a snažila se mi namluvit, že jsem jeden z nich.

,,Co tu sakra děláš?!"
Vyjede po ní Levi a odtáhne se ode mně.

,,Zapomněla jsem si bundu, takže jsem se vrátila. Před chvílí jsem na tebe mluvila, ale asi jsi mě nevnímal."
Zasměje se a posadí se na gauč. Hned se ale zase zvedne a plácne se do čela.

,,No jasně! Erwin! Tak se tady mějte. Mimochodem ta slohovka byla dojemná, Levi. Neřekla bych to do tebe."

,,Padej už!"
Zašklebí se a Hange zasalutuje rukou jako voják.

,,Vždyť už běžím, tak se uklidni, čumáčku. Měj se, Erene. A ty taky, Levi."

Nezlomný [Ereri] (II. Díl) ✔Where stories live. Discover now