41

1.2K 108 12
                                    

Už se líbáme. Zase. Ležíme na pohovce a líbáme se. A já myslím, že bych se s ním mohl líbat, dokud bych nezemřel.
Odlepím se od něj.

,,Em... Levi?"
Zeptám se nejistě ještě s rudými tvářemi a lehce rozcuchanými vlasy.

,,Ano?"
Odpoví nepřítomně a začne mě líbat na krku. Mírně vzdychnu, když mě zlehka kousne.

,,Takže... Jak to teď mezi námi je? My spolu chodíme, nebo...?"
Zeptám se nervózně a uhnu pohledem. On se odtáhne a zahledí se mi do očí.

Na to, se ale usměje - a to se fakt často nestává - a odpoví mi.

,,Ano."

Automaticky se usměju a přetočím ho pod sebe.

***

Ráno se probudím. Teda... Probudí mě vůně kávy.
Kde to jsem?
To není moje postel!
Zděsím se a rychle se posadím.

Vybavím si včerejší večer a automaticky se pousměju.
Povídali jsme si o našich životech. Teda... Spíš jsem mluvil hlavně já a Levi poslouchal.
Byl to skvělý večer, ale příště musím vytáhnout informace já z něj.

Teď hlavně musím vymyslet, jak se bez újmy na zdraví vrátit zpět k Lukovi.

Nezlomný [Ereri] (II. Díl) ✔जहाँ कहानियाँ रहती हैं। अभी खोजें