Nezlomný [Ereri] (II. Díl) ✔

6

Jeho pobledlý obličej.
Ty vždy upravené vlasy.
Ty kruhy pod očima.
Vypadal neuvěřitelně unaveně, ale poznal bych ho vždy.

Nemůžu se ani pohnout.
Chci utéct.
Kamkoliv.
Hlavně rychle.
Jenže nohy mi to nedovolí.

Chtěl bych něco říct, ale zapomněl jsem všechna slova.
Chtěl bych se nadechnout, ale nevím jak.
V hlavě mám prázdno. A jediná osoba, která se mi nyní protlačila do mysli, je ta, stojící přede mnou.
Ta, kterou jsem přes 2 měsíce neviděl.

Všechno je to zpátky.
Všechny ty emoce.
Všechny ty vzpomínky.
Všechno.

,,E-Erene..."
Zašeptá a jde pomalu ke mně.
Kam se poděl ten sebevědomý úspěšný muž?
Přesto, že mě jeho nejistý hlas překvapí, nepřestávám být v pozoru.
Narovnám se a probodnu ho pohledem.
Stisknu ruce v pěst a ustoupím o krok dozadu.

,,N-Nech mě!"
Zaječím a znovu ustoupíme, když se začne přibližovat směrem ke mně
Konečně jsem našel hlas.
,,E-Erene, já-"

,,Odejdi..."
Procedím skrz zuby s ledovou tváří.

Jeho zoufalý pohled mě ještě víc rozzuří.
Otočím se na patě a uteču. Rychle.
Zamířím zpátky do restaurace a nechávám za sebou toho, který mě připravil o všechno.

Dojdu k našemu stolu, kde mě netrpělivě vyhlíží Luke.
,,Děje se něco?"
Zeptá se starostlivě a zkoumá mě pohledem.
Nuceně se usměju.

,,Nene, jen jsem potkal starého známého."
Blonďáček se zářivě usměje.

Tak dokonalý úsměv, Luku.