Nezlomný [Ereri] (II. Díl) ✔

14

,,Jsi v pohodě?"
Otočím se se za hlasem a pohled mi spočine na Lukovi, stojícím ve dveřích.

Usměju se.
,,Jo. Jen nemůžu usnout."
Přiznám se a projdu kolem něj.

,,Jdu se napít, jdi spát."
Oznámím a sejdu schody do předsíně.

Uslyším zaklapnutí dveří, a povzdechnu si.
Napustím si do skleničky vodu a sednu si ke stolu do předsíně.
Zadívám se do průzračné tekutiny a zamračím se.
Na jeden nádech vodu vypiju.

Zahledím se z okna a hlavou mi projede nápad.
Vezmu kousek papíru a tužku a napíšu krátký vzkaz.
Vydám se ke dveřím a nazuji si boty.

Na chvíli zaváhám, jestli je dobrý nápad jít se projít po tom, co se mi zdálo, ale hned tuto myšlenku vyženu z hlavy.
Jestli se něčeho bojím, nezbavím se toho tak, že se tomu budu vyhýbat.

Obleču si bundu a opustím v tichosti byt.
Seběhnu schody a otevřu hlavní dveře, načež se zhluboka nadechnu čerstvého vzduchu a vydám se do ulic spícího města.
Klepou se mi prsty zimou a trochu také strachem.

Nervózně se dívám kolem sebe, jestli nezahlédnu nějaký pohyb, ale nic.
Začnu si hrát s lemem rukávu.

Zarazím se a přimhouřím oči.
Je to on.

,,Hledal jsem tě."

Pronesu klidným hlasem, i když uvnitř vyloženě panikařím.
Osoba přede mnou má na tváři nepřístupnou masku a dívá se mi zpříma do očí.
Vypadá ještě hůř, než když jsem ho viděl naposledy.

Opatrně, jako by mě žádal o svolení ke mě přistoupí, až nás dělí necelé 2 metry.

Sakra, už teď toho lituju!
Co když se mi něco stane?
O krok ustoupím a ohlédnu se.
Hlavou mi probleskne myšlenka na útěk.

Zachraň mě Luku!