Nezlomný [Ereri] (II. Díl) ✔

7

,,Jsem dómá!"
Zavolám přes byt, zatímco mi Luke sundává bundu.

,,Nemusel ses tak opíjet."
Řekne starostlivě blonďáček a kontroluje mě.
Moje kravata je politá vínem a košili mám neupravenou a zmačkanou.
Na tváři mi hraje tupý úsměv a v očích mi září pobavené jiskřičky.

Chytnu ho za tvářičky jako malé dítě a začnu mu je oddalovat od sebe.
,,Jsi roztomilý miminko, víš?"
Zamumlám a našpulím mu rty.

Srazí mou ruku stranou.
Ublíženě se na něj podívám a rozplakám se.

,,Proč jsi na mě tak zlý?!"
Zafňukám a lehnu si na podlahu.
Luke si povzdechne a vytáhne mě nahoru.
Upraví mi vlasy a podepře mě rukou.

Dotáhne mě k posteli, kde mě posléze položí a přikryje dekou.

,,Jsi unavený. Spi."
Pohladí mě po vlasech a zhasne světlo.

,,Byl tam Levíí."
Zamumlám a Luke strne.
Pomalu a nejistě ke mně přijde.
,,Kde byl Levi, Erene?"

,,Tam někde..."
Mávnu nepřítomně rukou kamsi do prostoru a Luke si oddechne.

Opustí místnost a já zůstanu v pokoji sám.
Smysly mám otupené a v mysli nevidím nic jiného, než tu zoufalou postavu, dříve tak úspěšného muže.

Zamumlám do prostoru opile větu, načež propadnu do hlubokého spánku.

,,Jdeš nějak pozdě, ne, Levi...?"