I'M SORRY

Kapitola padesátá šestá

Aden
„Hele! Auto se zastavilo!" Křikl na nás Ray. Všichni jsme se podívali, kde zastavila, ale nemohli jsme si sakra vzpomenout, kde to je. Vyskočili jsme z auta a běželi jsem za Beth. Hledali jsme všichni. Prohledávali jsme každý kout lesa, u kterého jsme zastavili. Měl jsem zlost na Nancy, tolik mě oslepila, že jsem si ničeho jiného nevšímal a neuvědomoval jsem si, že jsem měl celou dobu Beth tak blízko sebe. Bože můj! Za všechno můžu jen já. Kdybych od ní neodešel, nemusel by být teď v téhle situaci.

Šel jsem furt rovně, přesně taky, jak mi to ukazovala navigace, nebo jak to nazvat. Uviděl jsem auto Nancy, pak i Nancy a nakonec i svázanou Bethany, jejíž tělo bylo bledé, špinavé a hlavně zničené. Seděla na zemi a držela se za ruku, zřejmě ji bolela. Z očí se jí valily slzy a mě jí bylo tak líto. Když však Nancy vytáhla pistoli, přestávala tady veškerá legrace.

„Ne!" Křikl jsem na Nancy a vyběhl jsem, abych si mohl Beth vzít do náručí a odnést ji pryč odsud, nejlépe do nemocnice. Jenže Nancy vystřelila a zasáhla Beth nejspíš do břicha. „Ne!" Vykřikl jsem. Hned jsem skočil po Nancy a zbraň jsem si vtrhl z ruky a zahodil dál od sebe. „Cos to udělala!?" Zařval jsem na ni. Nesnáším tě. Skončila jsi.

Bruce a ostatní se hned seběhli k Beth a zavolali policii a sanitku. Já jsem jen držel Nancy, aby nemohla utéct. Když sanitka přijela naložili do ní Beth a odvezli ji do nemocnice. Nancy nejspíš odvezli na policii, protože se pokusila Beth zabít. Bylo mi špatně z toho, co se tu teď stalo. Bojím se, že Beth zemře. Střelila ji do břicha. Nechci nic víc, než jen vidět Beth zdravou ve své náruči.

To, co se tu teď stalo, budu mít v paměti ještě dost dlouho. Sedl jsem si na zem, protože se mi motala hlava a já se bál, že to neustojím a spadnu. Kluci stáli na místě a zřejmě vstřebávali, co se tu před malou chvílí stalo. Já sám jsem to pořádně nechápal. Byl jsem mimo. Pomalu jsem ani nevěděl, kde jsem. Nebyl jsem schopný normálně myslet. Před očima jsem měl jen postřelenou Beth, která měla v břiše díru, kterou propálila kulka.

S klidným svědomím můžu říct, že jsem prosil všechny svaté o to, aby Beth přežila. Abych ji zase mohl vidět, její usměvavou tvář, roztomilý smích a krásné oči. Teď jsem si uvědomil, že celou tu dobu jsem stále v hloubi svého srdce miloval Bethany. Věděl jsem, že Nancy byla jen úlet, který měl zaplnit tu díru v srdci, která mi tam zbyla po Bethany.

Když jsem se trochu uklidnil a vzpamatoval jsem se z toho všeho, co se tu stalo, šel jsem k autu, které řídila Nancy. Vlastně to bylo moje auto, jen jsem jí ho půjčil. Kdo ví, jak by to dopadlo, kdybych si dneska pro ten notebook nejel. Beth by někde umřela a mohl bych za to jen a jen já. Neměl jsem odjíždět a zůstat s Beth na táboře. Určitě bych jí zachránil před touhle hrůzou, co se ji stala.

„Kluci, já pojedu domů. Musím se z toho vyspat." Oznámil jsem jim, zavřel jsem kufr od auta, ve kterém byla Beth a sedl jsem si na místo řidiče. Klíče od auta byly v zapalování a tak jsem jimi jen otočil a nastartoval jsem. Vyjel jsem z lesa směrem k sobě domů. Celou cestu jsem přemýšlel. Došel jsem k tomu, že je mi vlastně jedno, co bude s Nancy. Jediné co jsem chtěl, bylo, abych viděl Beth v pořádku.

Zastavil jsem u mého domu a vystoupil jsem z auta. Odemkl jsem vchodové dveře a vešel jsem dovnitř. V tu chvíli někdo zazvonil, šel jsem ke dveřím a otevřel jsem je. Stáli tam kluci a v ruce drželi flašky alkoholu.

„Neboj, my tě tu nenecháme samotného. Potřebujeme to oslavit a zároveň se ti omluvit." Řekl José. Vždycky byl takový klidný. Ještě jsem ho nikdy neviděl rozčíleného. Je to dobrej kluk, jen se divím, že ještě nikdy neměl holku... Nejspíš to je gay. Ale mně to nevadí. Mám ho rád i tak. Je to hodný člověk a když může, tak pomůže.

„Tak pojďte dál." Pokynul jsem hlavou a pustil jsem je dovnitř. Když všichni vešli, zavřel jsem za nimi dveře a zavedl jsem je do obýváku, který nebyl vůbec, ale vůbec zařízený. Byla tu jen podlaha a vymalované stěny, gauč a televize pověšená na stěně. Neměli jsme moc čas si to tu víc zařídit. Ale to je mi teď v týhle chvíli absolutně jedno.

„Kde vlastně Beth byla celou tu dobu?" Prolomil ticho Bruce. Podíval jsem se na něj a pokrčil jsem rameny. Sám jsem nevěděl, kde ji Nancy držela po celou tu dobu. Kdybych jen věděl, že je tady, hned bych ji pomohl dostat se odsud. Rozhodně bych ji tu nedržel. Jenže teď je už pozdě. Vrtá mi hlavou, proč to jen Nancy udělala?

„Na něco jsem si vzpomněl..." Nakousnul Sky. „Ta tvoje holka Nancy Smithová... to je ta tvoje šílená fanynka. Posílala ti milion dopisů a kolikrát tě i prosila o podpis. Dost se změnila. Na první pohled bych ji nepoznal. Ale to písmo na tom papírku jsem poznal hned, patřilo jí." Řekl Bruce. Nancy mě chtěla jen pro sebe. Ty fotky určitě posílala ona. Vsadím se že ano. Zničila mi vztah. Bethany za nic nemůže.

„Ty fotky taky posílala ona. Za tím vším stála jen a jen ona. Nevěřím, že za to muže někdo jiný. Jen ona." Řekl jsem jim. José přikývl hlavou. Bylo vidět, že všem to taky došlo. Chtěla si mě přivlastnit jako nějakou hračku. Manipulovala se mnou, jen abych s ní byl. A kvůli tomu je Beth v ohrožení života. Jak já bych to všechno vrátil zpátky, ale nemůžu. Nejde to. Ale hned co to bude možné, tak za ní pojedu do nemocnice. Musím se ji za všechno omluvit a říct ji, co pro mě znamená.