I'M SORRY

Kapitola padesátá

Bethany
Chlad a temnota se kolem mě rozprostíraly a já se stále víc a víc bála. Něco ve mně mi říkalo, že mě nejspíš už hledají a ví o tom, že jsem se ztratila. Jen mám prostě pocit, že tady mě nikdo nenajde, přesně jak říkala ta holka, která mě nejspíš unesla. Mám dost času tu přemýšlet. Mám dost času si vše hezky srovnat v hlavě. Napadaly mě různé myšlenky. Ale myslím si, že tahle je nejvýstižnější: Řekla mi, že jí kradu něco, co patří jí. Napadlo mě, že to zapříčinil Bruce, protože to všechno začalo s tím, když jsem se s ním začala více bavit. Všechno zlo vlastně začalo s ním... ale taky s ním začali i překrásné prožité chvíle, na které nechci nikdy zapomenout. A nejspíš do konce života ani nezapomenu. Nebude to dlouho a za chvilku už budu mrtvá a ta mrcha dostane, co chtěla. Možná i Bruce, pokud je moje domněnka pravdivá.

„Zase vzhůru?" Zašklebila se na mě ta holka po rozrazení dveří. Leknutím jsem nadskočila, ale když jsem si uvědomila, kdo to je, jen jsem si povzdechla. Chtěla jsem se ji zeptat, proč mě tu drží, ale pusu jsem měla zalepenou jakousi páskou, a tak jsem ze sebe pouze vydávala dost divné zvuky. Sedla si vedle mě a rozvázala mi ruce a z pusy mi ztáhla pásku. Sykla jsme bolestí, dost to štípalo, dokonce i několik minut potom jsem stále cítila ten nepříjemný pocit okolo pusy. „Na, tady máš vodu." Řekla ledabyle a podala mi sklenici s vodou, hned jsem se na ní usmála a všechno jsem před ní hned vypila.

„Děkuju ti moc." Znovu jsem se na ni usmála a vrátila jsem jí skleničku zpátky. Byla jsem opravdu vděčná za trochu vody, kterou jsem neviděla už bůh ví jak dlouho. Ona nic neříkala, jen se na mě se spokojeným výrazem dívala. Neřešila jsem to, protože jsem pravě uhasila svoji žízeň. Bylo mi moc dobře. Dokonce můžu říct, že jsem ji poprvé za dobu, co tu jsem, vděčná. Jenže moje vděčnost a nadšení, naděje, že bych mohla přece jenom žít dál, uhasly jako plamen ohně, který už nemá kyslík. Vím, že je to trochu zvláštní přirovnání, ale co už.

„Pokud to ovšem nebyla tvoje poslední sklenička. Dobrou noc zlato." Tak přesně po těhle slovech se mi udělalo pekelně špatně. Začalo mě příšerně bolet břicho a začala jsem zvracet. Hlava se mi motala, začínala jsem si myslet, že je to moje poslední hodinka. Neměla jsem ani chuť přemýšlet nad tím, co v té vodě vůbec bylo. Pořád jsem zvracela, až jsem najednou začala cítit v puse krev... začala jsem zvracet krev.

Bruce
Seděl jsem na kraji postele a v ruce jsem držel papírek se vzkazem. Byl jsme už opravdu unavený z hledání Beth. Byli jsme na to sami a absolutně jsme nevěděli, jak a co máme dělat. Nikdo nás nikdy neučil, jak najít člověka, co se ztratil. Kromě toho papírku nemáme snad žádnou jinou stopu. Vím, že Beth žije, ale bojím se, že na tom není vůbec dobře. Představa, že já někde jsem, unesený někým, koho neznám. Nezvládl bych to. Třeba jí drží někde ve sklepě, hladovou. Musí jí být taky zima. Nechápu lidi, kteří mohou něco takového udělat.

„Půjč mi to." Řekl Sky a ukázal na papírek, který jsem držel v ruce. Bez jakéhokoliv odporování a vyptávání se, jsem mu papírek podal. Bylo mi jedno, co s ním bude dělat. Moje nálada byla na nic. „Možná už si vzpomínám.... Pamatujete si jak jsem byl tenkrát s váma v kapele?" Zeptal se nás Sky. Všichni jsme souhlasně pokývali hlavou. „Nějaká praštěná fanynka nám furt dávala dopisy, především Adenovi. A to písmo, kterým je napsaný ten vzkaz, to je to písmo co bylo na těch dopisech." Všichni jsme hned vyskočili a začali jsme volat Adenovi, ale nezvedal to. Až po několikáté, co jsem mu volal, mi to zvedl.

-„Ano? Co je?" Zeptal se mě celkem dost naštvaně. Někde za ním byla nejspíš nějaká holka, která se tam něčemu smála a přitom volalal Adenovo jméno.
-„Beth se pohřešuje, dalo by se tak říct. Už je tři dny pryč a nikdo o ní nic neví." Řekl jsem mu. Kluci se na mě nechápavě dívali, protože jsem se ho měl zeptat na ty dopisy a ne mu říkat, že se Beth ztratila.
-„Ok. A co já s tím? Beth jsme neviděl už pěknou dlouhou dobu, nevím proč s tím otravuješ zrovna teď. Mám tu něco rozdělenýho, zachvilku budu muset končit." Odvětil mi arogantně. A tak jsem přešel rovnou k věci.
-„Nevíš jak se jmenuje ta holka, co nám kdysi psala ty dopisy a byla tebou úplně posedlá?" Zeptal jsem se ho.
-„Ne, nevím. A teď mě nerušte s nějakou Bethany, je to obyčejná děvka, která dá každému, kdo si o to řekne. Už o ni nikdy nechci nic slyšet. Jasný!? Až skončí ten podělanej tábor, tak přijeďte ke mně domů. Musíme se domluvit na dalším songu." To co řekl o Beth se mi vůbec nelíbilo, za tu dobu co jsem ho neviděl, se strašně moc změnil, chová se jak naprostý debil. Chová se jako já dřív, než jsem potkal Bethany.
-„Přestaň o ni takhle mluvit!" Křikl jsem po něm.
-„Ty máš co říkat. Tos mi to musel oplatit? Když jsem ti přebral holku já, musel si mi ji přebrat taky? Přijde ti to normální!?" Moc dobře jsem věděl o čem mluví. Jenže měl jsme mobil na hlas a tak všichni slyšeli, o čem se bavíme a dost nechápavě se na mě dívali. „Vzal si mi to jediný, co jsem v životě měl a na čem mi nejvíc záleželo. Beth byla jiná, ale teď jsi ji změnil a už je z ní ta kráva jako všechny ostatní. Uvidíme se po prázdninách, sbohem!" Zařval a zavěsil.

„Můžeš nám to nějak vysvětlit?" Zeptal se mě José a založil si ruce na hrudi. Nervózně jsem se podrbal na zátylku a zhluboka jsem se nadechl. Bylo celkem zvláštní někomu říct něco, co bylo jen mezi mnou a Adenem. Bethany byla vlastně jen pomsta. Teď je mi ji líto a mám pocit, že ji opravdu miluju. Jenže až se od někoho tohle dozví, tak mě bude nenávidět a to já nechci. Chci, aby to mezi námi bylo takové, jaké je to teď...

„Jednou jsem si našel holku. Jmenovala se Linda. Chodila na každý náš koncert, vždy byla v první řadě. Miloval jsem její úsměv, oči, hlas no prostě všechno. Nemohl jsem bez ní vydržet a tak jsem jí vždycky koupil lístek z předprodeje na náš koncert. Platil jsem ji dopravu a ubytování. Chtěl jsem být jen s ní. A s Adenem jsme byli dost dobří kámoši a tak jsem se mu svěřil a řekl jsem mu o ní. Začal si ze mě utahovat a smál se mi. Divný bylo, když to pak všechno přestalo. Žádný posměch a tak. Jednou jsem se vracel pozdě z After Party a napadlo mě, že zajdu za Lindou na hotel. V ten večer odešel Aden dřív pryč s tím, že mu není moc dobře, což mi přišlo divný, protože tohle se ještě nikdy dřív nestalo. Když jsme však otevřel dveře od jejího pokoje, byl tam s ní Aden a teď to nemyslím tak, že tam jen seděl a povídali si. Oni si to tam spolu rozdávali. Linda mu hned druhý den vše vysvětlila a řekla mi, že mě už nemiluje. Byl jsem z toho na dně, ale říkal jsem si, že když je takhle spokojená, tak že ji to přeju. Jenže Aden se s ní ani ne po třech týdnech rozešel a ona kvůli tomu skočila pod vlak. Chtěl jsem se Adenovi nějak pomstít a čekal jsem tři dlouhý roky, než se objevila Beth. A tak jsem toho hned využil. Přísahám vám, že s usnesením Beth nic společnýho nemám. Opravdu ne." Řekl jsem jim všechno. Dívali se na mě s otevřenou pusou.

„Já to taky věděl Bruci. Sledoval jsem tě na každým tvým kroku, když ses začal chovat divně. Myslel jsem si, že to jsou drogy, ale ona to byla holka." Zasmál se Sky. Ostatní jen mlčeli a nehezky se na mě dívali. Zřejmě na mě měli zlost. Já jsem pak už taky radši mlčel a nic jsem neříkal. Nechtěl jsem vyvolat zbytečně konflikt.
....
Dny ubíhaly a Bethany slábla. Kluci hledali, ale najít nemohli. Nakonec do toho zatáhli i policii, díky tomu se však musel tábor uzavřít a tak předčasně skončil.