I'M SORRY

Kapitola třetí

Je něco po osmé a já tu sedím na břehu jezera a mé nohy opět smáčí studená voda patřící jezeru. Nad mojí hlavou na nebi tančí miliony hvězd okolo měsíce jehož svit se odráží od hladiny jezera na mou tvář.

Když se tak porozhlédnu kolem sebe a vidím tu nádhernou přírodu obklopenou tmou, úplně zapomínám, že tu vlastně na někoho čekám. Je tu tak dokonalé ticho, všude panuje naprostý klid. Jen listí stromů potichoučku šumí pod náporem letního, večerního větříku.

Nachvíli svůj pohled odvratím od tančících světlušek nad jezerem k hodinkám na mé levé ruce. Třičtvrtě na deset... To už nepřijde.

Povzdechla jsem si a vstala jsem z dost chladného písku. Oprášila jsem se a vydala jsem se do chatky, kde na mě bude určitě čekat Angee s jejími otázkami typu; jaký bylo rande?

Když jsem pomalu přicházela k naší chatce, zahlédla jsem Adena jak si to kráčí k jezeru... Pozdě.

Pomyslela jsem si a vyšlapala jsem schody do verandy od naší chatky. Zhluboka jsem se nadechla a vzala jsem za kliku. Otevřela jsem dveře a vešla jsem dovnitř.

Všude bylo rozsvíceno a tak jsem si myslela, že je Angee ještě vzhůru. A taky že byla. S pleťovou maskou na obličeji se vřítila z koupelny ke dveřím, kde se momentálně nacházím.

„Nazdár!” Vykřikla a objala mě. „Počkat! Jakto, že nemáš rozmazanou rtěnku?” Zeptala se mě zaraženě a začala si mě více zkoumavě prohlížet. „A jakto, že si se vrátila tak brzy?” Položila mi další otázku a svýma očima se zabodla do těch mých.

„Tak zaprvé; proč bych měla mít rozmazanou rtěnku a zadruhé; jak jako brzo? Je skoro deset.” Rozhodila jsem rukama kolem sebe a podívala jsem se na hodiny, které ukazovaly za pět minut deset, což znamená, že jsem měla dobrý odhad.... Bože zase melu nesmysli.

„Tak lidi se asi na druhém rande už líbají.” Řekla a poukázala na mé bezchybně namalované rty. „A měla si se vrátit až ráno. Při nejlepším.” Dodala a usmála se na mě. „A teď mi hned pověz jaký to dneska bylo.” Vypískla a táhla mě k posteli. V rychlosti jsem si zula botky a hupsla jsem na postel.

„Vlastně nic. Nepřišel.” Pokrčila jsem rameny a vybavila jsem si vzpomínku jak jsem ho viděla jak jde k jezeru. Bohužel o hodinu déle než slíbil a já už jsem prostě neměla náladu se s ním bavit a poslouchat jeho půlhodinovou omluvu a výmluvu proč přišel tak pozdě.

„Jak jako nepřišel?” Dala si naštvaně ruce v bok a z hluboka dýchala, aby se uklidnila.

„Asi měl něco důležitého na práci.” Povzdychla jsem si. Plně jsem si uvědomila jakou chybu jsem udělala, že jsem se za ním nerozběhla. Ale na druhou stranu si plně uvědomuji, že jsem udělala dobře.... Musím se učit a ne si nechat poplést hlavu, nějakým klukem a zapomenout na školu.

„Hele pokud mu na tobě záleží a stojí o to se s tebou seznámit, určitě se to bude snažit napravit.” Řekla a povzbudivě se na mě usmála. Kývla jsem a šla jsem se převléct do pyžama.
Ulehla jsem do postele a stále jsem na něj myslela, díky čemuž jsem nemohla usnout. Převalovala jsem se ze strany na stranu, chvíli jsem se dívala do stropu, chvíli na vchodové dveře, ale ani dívání se na věci kolem sebe mi nepomohlo usnout.

Potichu, abych nevzbudila Angee, jsem vstala z postele, přehodila jsem přes sebe mikinu, obula jsem se do bílých kotníkových kecek a vydala jsem se k jezeru. Hodinky na mé ruce ukazovaly půl jedné, ale to mě nezastavilo v cestě k jezeru.