I'M SORRY

Kapitola dvacátá sedmá

Autobus zastavil a všichni jsme vystoupili. Byla jsem celá nervózní a rozhozená z rozhovoru se Skyem, o kterém Angee neví, jelikož měla celou dobu v uších sluchátka. Vlastně jsem byla ráda, že nás neslyšela, kdo ví jak by reagovala a já nechci mít zbytečné potíže. Aspoň mám motivaci říct Adenovi co mi je a netajit to.

„Hele v buse jsem si všimla, jak jste něco vášnivě řešili se Skyem. Co to bylo?” Zeptala se Angee a šla vedle mě společně s davem. Šli jsme po nějaké cestě a pak jsme dorazili k velkému zábavnímu parku. Hned, když jsme vešli, naproti nám stál veliký bazén s několika tobogány. Kolem velkého bazénu byly labyrinty a bludiště. Prostě nádhera. Skoro jsem i zapomněla na otázku co mi položila Angee, ale mírným odkašláním mě upozornila. Kéž by to nechala plavat...

„Zase měl pitomý připomínky ke mně a Adenovi.” Zalhala jsem jí. Nechci, aby to věděla. Chci si to vyřešit sama. Vím, že to zvládnu i bez pomoci ostatních, nejsem zas tak neschopná.

„Dobře, ale kdyby ti jakkoliv vyhrožoval, tak mi to řekni a já ti pomůžu najít řešení.” Usmála se na mě a mrkla. Úsměv jsem jí oplatila a rozhlížela jsem se kolem sebe, zda neuvidím Skye. Jeho první přání bylo, abych dnešní den strávila s ním. Nechtěla jsem, ale musela jsem souhlasit.

„Tady jsi.” Ozvalo se za mnou. Hned jsem podle hlasu poznala, že je to Sky. Snažila jsem se zahnat husí kůži, co mi způsobovala jeho přítomnost. Zda to bylo kvůli tomu, že se mi to líbilo a nebo naopak, to opravdu netuším. Hned jsem se na něj otočila a s falešným úsměvem jsem přikývla. Nenápadně jsem se podívala na Angee, která nás nechápavě pozorovala se svraštěným obočím.

„Co po ní zase chceš? O co ti jde?” Vyjela po Skyovi Angee. Věděla jsem, že teď bude zle. Možná to byl důvod proč tohle Sky udělal, proč za mnou přišel, když věděl, že jsem s Angee. Možná chtěl vyzkoušet, jestli svoje sliby plním a dokážu ho poslouchat na slovo, jako ten nejvychovanější pejsek na světě.

„Vidím, že Angee úplně neví o co tu jde. Někdo by jí to měl vysvětlit.” Řekl klidně s úsměvem na tváři Sky a otočil se na mě. Věděla jsem, že ten někdo jsem já. Ale úplně jsem nevěděla, jak to Angee vysvětlit, nechtěla jsem totiž říct něco, co za co by mi následně Sky vynadal. Nechápavě jsem se podívala na Skye a ten jen protočil oči v sloup a naklonil hlavu k té mé. Přiložil své rty k mému uchu a zašeptal: „Teď jí řekneš, že se mnou chceš strávit tenhle den.” Usmál se a pak se ode mě odtáhl.

„Angee. My jsme se domluvili, že dneska strávíme den společně.” Řekla jsem jednoduše a pak jsem společně se Skyem odešla ke stánku se zmrzlinou. Nechala jsem tam stát svojí nejlepší kamarádku s miliony otázkami v hlavě. Tak strašně mě to mrzelo, že jsem jí musela tohle udělat. Jen tak jí opustit pro člověka, kterého tak nenávidím.

„Šikulka. Zasloužíš si odměnu.” Řekl a podal mi jahodovou točenou zmrzlinu. Smutně jsem se na něj usmála a zmrzlinu jsem si od něj převzala. Co mě, ale zarazilo, byla jeho následující slova. „Co tak smutně, je to tvoje oblíbená zmrzlina.” Zasmál se. Problém byl v tom, že měl pravdu. Ale jak tohle může vědět, vždyť mě nezná. Do teď jsme se spolu nikdy nebavili.

„Jak tohle víš?” Zeptala jsem ho vyděšeně. Začal mě docela dost děsit fakt, že toho o mě ví opravdu mnoho.

„Řekl jsem ti přece, že tě znám víc než si myslíš.” Odpověděl mi. Jen jsem kývla a dál už to nehodlala rozebírat. Sice jsem se dost bála co o mě všechno ví, ale musela jsem se s tím smířit. Zatím budu dělat vše co mi řekne, nechci se zase jednoho dne probudit v nemocnici.

„Hele a máš nějaký zájmy? Plavání, tenis a tak.” Zeptala jsem se ho, aby řeč nestála. Třeba si se mnou bude chtít povídat, když už se mnou chce strávit jeden celý den. Kdyby chtěl, aspoň by ten čas rychleji utekl a já bych o něm něco víc zjistila. Třeba je to fajn kluk a tohle je jen jeho maska, kterou si ve společnosti druhých vždy nasadí, protože nechce, aby někdo poznal jeho pravé já.