I'M SORRY

Kapitola čtyřicátá první

„Beth?" Vyslovil mé jméno s otázkou po vstoupení do pokoje Bruce.  Hned jsem svůj pohled přesměrovala od svých dlaní na jeho osobu. Ležela jsem na posteli a v ruce držela Adenovo tričko, které si tu nejspíš zapomněl. Krásně po něm vonělo. Už vím v čem budu chodit a spát. V čem budu trávit zbytek svého života. Najednou mi po tváři stekla slza. Neudržela jsem ji ve svém oku. Bruce si toho hned všiml a sedl si vedle mě na postel. Silně mě objal a já svoji hlavu opřela o jeho hruď. Myslela jsem si, že mi pomůže tu být, ale ničí mě to... nevadí. Pokud mě to má zničit, tak ať mě to zničí.

„On mi tak moc chybí." Vzlykla jsem. Bruce mě ještě silněji objal a na vlasy mi dal jednu malou nevinnou pusu. Polila mě vlna tepla. Nachvilku mě to trochu uklidnilo a slzy mi přestaly vytékat z očí. Odtáhla jsem se od něj a podívala jsem se mu do očí. Můj pohled však hned spadl na jeho rty. Nevím proč, ale najednou jsem ho tak moc chtěla políbit. Potřebovala jsem přijít na jiné myšlenky. Přestat myslet na Adena. Lehce jsem přiložila své rty na ty jeho a pomalu jsem jimi pohnula proti těm jeho. On můj pohyb hned zopakoval, pak zase já a takhle to bylo několikrát za sebou. Nevinný polibek se proměnil v dravé líbání.

Hned jsem mu sáhla pod lem trička, které se hned ocitlo na zemi. To samé se stalo i s mým tričkem, podprsenkou, kalhotami i kalhotkami. Byli jsme oba úplně nazí. Co mě však zaráželo byly jeho jizvy, které měl snad všude po těle, nejvíc však na hrudi. Zajímalo mě od čeho to má a tak jsem se ho jednoduše zeptala. „Od čeho to je? Jak se ti to stalo?" Hned se mi podíval do očí a značně znervózněl. Bylo na něm vidět, že o tom nechce mluvit, ale mě to prostě strašně moc zajímalo a chtěla jsem, aby mi na mé otázky odpověděl.

„To neřeš." Mávl nad tím rukou a začal můj krk obsypávat jemnými polibky. Byla jsem v sedmém nebi. Konečně jsem zcela zapomněla na tu psychickou bolest, co mě zžírala zevnitř. V tu chvíli jakoby nějaký Aden vůbec neexistoval. Na jednu stranu mi bylo dobře a byla jsem ráda, že jsem na chvilku přišla na jiné myšlenky, ale na druhou stranu jsem byla naprosto špatná z toho, že jsem podvedla Adena s klukem, o kterém jsem tvrdila, že spolu nic nemáme. Když všechno skončilo a on se vedle mě svalil na záda, tak nějak jsem nebyla schopná říct jediné slovo. Slzy se mi valily z očí a nešlo je zastavit. Přikryla jsem se peřinou a otočila jsem se na druhou stranu, aby si Bruce nevšiml mých slz.

„Chtěl jsem ti jen říct, že jdeme za chvilku běhat, tak jestli nechceš jít s náma." Promluvil najednou. „Kvůli tomu jsem přišel." Dodal. Věděla jsem, že mi tím chce naznačit, že to co se tu stalo, neměl v plánu. Já vlastně taky ne, ale byla jsem ráda, že jsem na ten malý moment nachvilku zapomněla na Adena. Chtěla bych to zažít znovu. Znovu bych chtěla zapomenout. A Bruce byl jediný, který mi v tom mohl pomoct zapomenout. Tak moc jsem toužila potom, aby se znovu opakovalo to, co se tu stalo před pár minutama.

„Já nevím. Nechtěl bys tu být teď se mnou?" Zeptala jsem se ho. Ven se mi moc nechtělo a už vůbec se mi nechtělo jít běhat. Ale nechci tu být sama. Bylo by moc skvělé, kdyby tu teď byl se mnou. Mohla bych mu říct o Skyovi. Mohli bychom si pustit film. S ním je mi moc fajn. Otočila jsem se na něj a podívala jsem se mu do očí. Usmála jsem se na něj a on mi úsměv opětoval. Přikývl hlavou a objal mě. Hned co jsme se od sebe odtáhli, oblékla jsem se, byla mi totiž trochu zima. Hned jsem se pak zachumlala pod peřinu a přitulila jsem se k Brucovi.

„Nevadí ti, že se to stalo. Vždycky jsi byla proti tomu, abychom spolu něco měli a najednou tohle. Teď už Adenovi nemůžeš říkat, že mezi náma nikdy nic nebylo a nebude. Vlastně to nemůžeš říkat nikomu." Řekl. Zarazilo mě, co řekl. Myslela jsem si, že je mu to všechno jedno. Myslela jsem si, že je spokojený, protože dostal to, co chtěl. Musím však uznat, že od té doby co se to stalo se mnou moc nemluvil až teď a jak to dopadlo. Ale má pravdu. Teď už je jasný, že mi dva nemůžeme tvrdit něco, co není pravda.

„Ale prozatím to nikomu neřekneme. Nechci, aby to někdo věděl." Zareagovala jsem na jeho pár vět. Jen přikývl a ještě více si mě natiskl na svoji holou hruď, na kterou si však později navlékl své bílé značkové tričko. Chytla jsem jeho ruce, aby mi nemohl odejít. Potřebovala jsem ho mít u sebe. Bylo mi tak dobře. Žádné slzy ani bolest, prostě nic. „Děkuju." Zašeptala jsem směrem k němu. Byla jsem mu moc vděčná, že je tu se mnou. „Za to, že jsi tu se mnou zůstal." Dodala jsem. Cítila jsem, jak se jemně usmál. A ačkoliv jsem nechtěla, přemýšlela jsem nad tím, zda mi není opravdu souzený Bruce a ne Aden, jak jsem si prvně myslela. Ale zprvu nikdo hned neví.

„Nemáš za co." Odpověděl mi hned na zpátek. „Víš nemáme to zrovna moc lehké, když jsme skoro celý rok na turné. Zvlášť když máme world tour. Není to zrovna skvělý, když tě pak šílený fanynky pronásledují do hotelů a na pokoj. Už jsme toho měli plné zuby a tak jsme se rozhodli jet na nějaký méně známý tábor, kde to bude jakoby naše malé soustředění. Ale teď když to tu Aden prohlásil městem kurviček, nejspíš už se sem nikdy nevratíme. Ale bude to škoda, je to tu takové klidné." Dokončil svůj monolog.

„Cože? Nechápu to." Svraštila jsem k sobě obočí sedla jsem si. Svůj pohled jsem zabodla přímo do něj. Jaké world tour? Jaké fanynky? O čem to tu sakra mluví? Zbláznil se?... Bylo několik otázek, které jsem si po jeho dlouhém monologu kladla, odpověď na ně jsem však vůbec neznala. Čekala jsem tedy na to, až mi to sám Bruce vysvětlí. Jenže ten se na mě díval jak na nějakýho idiota. Což jsem taky vůbec nechápala. Po chvilce mu nejspíš došlo, že absolutně nevím o co jde a tak se zhluboka nadechl a začal.

„No myslím nás kapelu. ADDP. Jméno nic moc, ale znají nás snad po celém světě. I když jak se tak na tebe dívám, tak všichni nejspíš ne." Zasmál se po poslední větě Bruce. Mě to však moc vtipný nepřišlo. Jasně, že jsem to jméno už někde slyšela, ale vlastně jsem ani nevěděla, kdo to je. Nevěděla jsem ani jak členové této skupiny vypadají a jak se jmenují. Stále jsem se na něj nechápavě dívala. Pak mi to všechno ale začalo docházety. Aden mi celou dobu neřekl pravdu. Proč? Co jsem mu udělala!?

„ADDP. To už jsem slyšela mnohokrát, Angee o vás hodně mluvila, ale nevěděla jsem, že jste to vy." Řekla jsem mu a stále jsem na něm měla zapíchlí svůj pohled. Napadá mě, že možný důvod, proč mi to Aden nikdy neřekl, je ten, že to se mnou nemyslel nikdy vážně a chtěl to se mnou co nejdříve ukončit a ty fotky mu náhrály do karet. Dostal konečně důvod k rozchodu se mnou. Je mi z toho na nic. Ale pokud je to pravda, tak má to, co chce. Ale nemusel si se mnou nic začínat, když věděl, že se mnou vztah nechce.

„Docela se divím, že ti to Aden neřekl hned. A taky se divím, že si na to hned, co jsme přijeli nepřišla." Ušklíbnul se Bruce. Jak typické pro jeho osobu... K tomu, aby to však Aden neřekl, musel mít důvod. „Třeba se bál, že ty a on... že to mezi váma skončí, jen co se dozvíš, kdo to je. A taky má milion žárlivých fanynek, které by ti mohly něco udělat. Pro nás je těžké najít si normální hezkou holku jako jsi ty." Dodal. Všechno jsem to pomalu vstřebávala a u toho jsem nad tím přemýšlela. Je až neuvěřitelné, kolik záhadných věcí se tu letos děje.

„I já se divím, že mi to neřekl. Nic bych mu neudělala. Chovala bych se k němu úplně stejně jako ke každému jinému člověku. Rozhodně bych hlady neslintala po jeho přeplněné peněžence. Ale měl svůj důvod, já to chápu." Řekla jsem mu. Popravdě jsem to však vůbec nechápala. Čím víc jsem se to snažila pochopit, tím vím jsem se do toho zamotávala. Prostě hrůza děs běs. Bylo to těžší než matika. Jenže tohle jsem narozdíl od matiky chtěla pochopit a to co nejdříve. Jak už jsem několikrát říkala, nemám ráda nevyřešené hádanky.

„Dobře, dobře. Nyní ukončuji tuto debatu o Adenovi. Radši mi řekni, co je nového u tebe, krom toho, že jsme si to tu před pár minutama dost vášnivě rozdali." Řekl. Musela jsem se tomu zasmát. Schytal ode mě silné bouchnutí do ramene, jenže on se tomu jen zasmál, jako by ho to vůbec, ale vůbec nebolelo. Nojo, kluci a především Bruce. Bylo to tak roztomilý, jak se smál. Jenže někdo v tu chvíli zaklepal na dveře. Řekla jsem ať vstoupí dál. Do pokoje vešli George s Josém s kamenným výrazem na tváři. Nechápavě jsem se na ně podívala a oni mi beze slova podali svůj mobil. Na displeji mobilu jsem byla vyfocená já s Brucem, jak to děláme. V krku mi zaskočilo a najednou jsem před očima měla tmu.