I'M SORRY

Kapitola první

„Hele a tamten má celkem sexy zadek, nemyslíš?” Ukázala Angee už na desátého kluka, kterého viděla a to jsme teprve přijely. Snad na každého se podívala a nemohla z něj spustit oči. Myslím si, že v tu chvíli by byla vděčná za každé oko na víc, i když by vypadala jako zrůda. Já vím, moc zlé slovo, ale tak nějak by to i vystihovalo.

„A co kdyby si se soustředila na učení místo okukování kluků, v září máme zkoušky a myslím si, že ani jedna z nás nechce ročník opakovat.” Dokončila jsem svůj něco jako motivační proslov lomeno výhružka a snažila jsem se najít naší chatku, ve které budeme bydlet celé prázdniny, takže dva měsíce.

„Já za to nemůžu, letos je jich tu až moc. Až moc hezkých.” Zaprotestovala a na svou obranu použila až moc dobře známou větu, kterou používá každý rok, ale letos ji musím dát za pravdu. Jejich tu sakra moc!

„Dobře, ale to neznamená, že se kvůli nim, necháš vyhodit ze školy.” Řekla jsem a zatáhla jsem ji ke dveřím chatky, kterou jsem konečně našla. Byla to ta samá co minulý rok, akorát že lépe a útulněji vybavená.

„Fajn, rozumím. Žádní kluci, žádný alkohol, jen knihy a kafe.” Zvedla poraženecky ruce nad hlavu a hned jak jsem dveře otevřela, s rozeběhem skočila do postele.

„Přesně tak.” Zasmála jsem se a také jsem skočila do postele. Hmm měkká, měkkčí než kdy jindy. Jak já jsem se na tento táborový režim těšila. Ta ironie.

„Holky, za deset minut je v hale uvítaní všech lidí co letos přijeli na tento tábor.” Vřítila se k nám do chatky vedoucí, kterou obě nesnášíme. Brownová, myslím...

„A co my s tím?” Zeptala se ji Angee drze a dál se válela na posteli.

„Půjdete tam!” Vyjekla na ní a silou práskla dveřmi až jsem leknutím nadskočila. No jo no, Angee nemá Brownovou moc v lásce a Brownová Angee jak by smet.

„Kráva jedna.” Protočila Angee očima a zakroutila hlavou. Já jsem se mezi tím pomalinku zvedala z postele, což znamená, že si nejdříve sednu a minutu sedím a pak teprve se vstanu z postele.

„Tak asi jdeme?” Řekla jsem a zvedala jsem se z postele, i když bych v ní nejraději strávila zbytek dne, ale nechci být jedna z těch, které z tábora vyloučili jen kvůli tomu, že odporovali paní Brownové.

„Jasně.” Odpověděla otráveně a také vstala z postele. Vyšla ven a zastavila se před chatkou a otevřela pusu dokořán. Chvilku jsem nechápala proč, ale stačilo se rozhlédnout a záhada byla odhalena.

„Jdeme Angee.” Chytla jsem ji za ruku a táhla ji od kluků, kteří hrály basket.... Bez trička, což bylo pro Angee a především pro její oči jako droga.
....
„Každému z vás jsme udělili klíče od chatek. V případě, že klíč ztratíte, budete platit dvěstě padesát korun a cena nezahrnuje práci pana správce, který bude muset u chatky předělat zámek tudíž bude muset udělat i nové klíče od zámku.” Jedním uchem dovnitř, druhým uchem ven. Přesně takhle to mám při tomto příšerně nudném výkladu všech pravidel tohoto tábora, kempu pro studenty, kteří tu mají přes prázdniny načerpat sílu a nebo se tu učit pokud píší po prázdninách test jako mi s Angee. (Nebo zkoušku to je fuk). Jediné co jsem si však zapisovala do svého deníku, byla nová pravidla jako například, že bychom neměli opouštět chatku bez svolení vedoucího a podobně.

„A v žádném případě se tu nesmí požívat alkohol, drogy a jiné omamné látky působící na nervovou činnost mozku. Na pokojích se nesmí pořádat večírky a podobné akce. Budíček je v sedm a večerka v deset a být vámi moc neponocuju.” Pokračovala ředitelka tábora..... Všechno už jsem znala nazpaměť a tak jsem nemusela dávat pozor jako ostatní, kromě Angee, která je na tom stejně jak já. Málokdo jede na tento tábor dvakrát ať už je to kvůli Brownové nebo ne moc dobrému jídlu.